Červen 2013

Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 12

30. června 2013 v 12:02 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá


OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (12)

"Karin? Karin už nebreč jsem u tebe, bude to dobrý." Utěšuje ji Bigg. "Ale Biggi...." "Co?" "Nebude... Bude uvidíš." Karin nemá náladu na to o něčem jí přesvědčovat. "No tak neplakej. ... Snažim se, běž Bigg, já se za chvíli vrátim." "A opravdu nechceš, abych tu byla?" "Ne, už je to vážně OK." Biggi kývne a odchází.
Biggi sedí u Franka, hlavu položenou na jeho rameni. Nemají stále žádné zprávy. Karin k nim dorazí za 10 minut, vypadá o něco líp a působí tak nějak vyrovnaně, smířená s tím co se děje. Za to kluci jsou velice rozladění a nervózní, ale Biggi se nepídí po důvodu.
Po 30 minutách
Ze sálu vycházejí dva lékaři, už nejsou oblečeni v modrém, mají bílé pláště a konečně míří k nim. Všichni se postaví a s napětím očekávají co přijde. Ralf pozná jednoho lékaře, protože mu předával Marca. "Dobrý den jsem doktor Junge a tady kolegyně Herrmanová, operovali jsme doktora Harlanda." "Žije?" Vyhrkne Biggi. Doktor se pousměje. "Nebojte je na živu. Během operace nenastali vážné komplikace." Všem se na tváři objeví neskutečná radost a opadne z nich, alespoň jedna část strachu. "Doktor Harland je stabilizovaný a v kritickém stavu. Prozatím je v umělém spánku a na dýchacích přístrojích." "A bude mít nějaké následky?" Ptá se Ralf. "Až ho probudíme a uděláme testy budeme vědět víc, momentálně vám nic nezaručím. Následných 48 hodin bude kritických a bohužel nemůžu vyloučit, že nebude muset podstoupit další zákrok." "Můžeme za nim?" Zeptá se Biggi. "Rozhodně vás za ním teď nepustíme. Za ním budete moc až nebude ohrožený na životě a bude při vědomí." "Děkujeme vám." "Není vůbec za co." "A pane doktore můžete nám dávat informace o jeho stavu?" "Určitě kolegyně." "Můžu vám dát kontakt na základnu a na sebe?" "Pojďte se mnou a domluvíme se." Karin s doktorem odejdou a ostatní si sednou a dál čekají, jak dopadnou operace Petra a Thomase.
"Tak jak se domluvíme kolegyně?" "Měla bych takový návrh." "Sem sním." Řekne lékař a poslouchá. "Chci vás poprosit, jestli byste mě mohl každý den informovat o stavu, popřípadě o operacích, komplikacích atd…. Dobře to není problém." "A ještě když vám dám číslo na základnu, chtěla bych spíš takové nejnutnější informace pro kolegy. "Toto vám velice rád splním, nemusíte mít obavy." "Děkuju a s Marcem to opravdu vypadá tak jak jste nám řekl?" "Ano, žádná milosrdná lež tam nebyla." "A nevíte náhodou jak to vypadá s kolegy?" "Ne to opravdu netuším, ale můžu to zjistit." "Děkuju moc, ale raději ne, počkáme si... nashle." "Nashle a kolegyně." "Ano?" "Kdyby jste kdykoliv chtěla můžete přijít a za panem Harlandem vás pustím." "Dobře, děkuju." Karin se k ostatním vrátí za 5 minut. "Tak co Karin?" Ptá se nedočkavě Max. "Co máš na mysli Maxi?" Zeptá se ho. "Jestli nevíš něco víc." Karin se pousměje. "Ne to opravdu nevim, doktor nám řekl opravdu všechno." "A neříkal něco o Thomasovi a Petrovi? Ne, s nima neměl nic společného, musíme si počkat."
Po 20 minutách
Ze sálu opět někdo vychází. Jde zřejmě o nějaké lékaře, ale nikdo se nemá k tomu aby jim něco řekli, jen projdou okolo. A tak si zase musí všichni sednout a čekat dál. O dalších 5 minut později vychází opět dva lékaři a tentokrát opravdu míří k našim kolegům. "Dobrý den jsem primář Stein a kolega Meier." Karin je celá nesvá, protože Petra předávala právě jemu a to on jí vytknul velkou dávku povzbuzovacích léků. "Operovali jsem pana Bergera a operace byla úspěšná." "Joo..." Tentokrát už sdílejí větší radost. Když Biggi znovu obejme Franka, začla by ho nejraději líbat, ale ještě se udrží. "Můžu pokračovat?" Musí je přerušit Stein. "Ano, omlouváme se." Řekne Karin za všechny. "Pan Berger utrpěl rupturu sleziny, byla poraněna i játra. Měl velkou ztrátu krve a proto došlo během operace k zástavě srdce, museli jsme ho 10 minut resuscitovat, ale nyní už je stabilizován a v kritickém stavu. Nadále ho budeme udržovat v umělém spánku a na respirační podpoře, můžu vám říct, že díky podchlazení to přežil. Bohužel nemůžu vyloučit, že bude muset podstoupit ještě alespoň jednu operaci." "A za ním asi nemůžeme?" Zeptá se opatrně Biggi. "Vyloučeno, pustíme vás za ním až nebude v umělém spánku a nebude mu hrozit zápal plic." A jak dlouho bude v tom spánku?" Zeptá se Max. "Maximálně týden, ale teď je to ještě předčasné." "Pane primáři mohu se s vámi domluvit na poskytování informací?" "Samozřejmě, pojďte se mnou do primářovny." Karin zase s doktorem Steinem odejde. "Já jsem tak ráda, že to přežili, snad to zvládne i Thomas." Řekne Biggi. "Neboj, podle Karin byl Wächter na tom nejlíp a za druhý jeho jen tak snadno nic nepoloží." Snaží se Frank Biggi podpořit i když už to skoro nepotřebuje. S Biggi a s Karin opadnul největší strach a konečně zase vypadají jako lidi. Vlastně jsou rádi všichni, jsou neskutečně šťastný, protože to ze začátku takhle nevypadalo....
"Tak kolegyně, jak se domluvíme?" Vyzývá Karin Stein. "Já už jsem se domlouvala s doktorem Jungem" "Aha a jak jste se domluvili?" "Že v případě nějakých komplikacích bude volat mě a ty pozitivní zprávy na základnu." Doktor Stein se usměje. "Máte to dobře promyšlené, aĺe já to udělám jednoduše. Doktor Junge se mnou bude ošetřujícím lékařem vašich kolegů. To jsou: kolega Harland, pan Berger a pan Wä.... Wächter." Pomůže mu Karin. "Děkuji a pan Wáchter. Ještě dám vaše kontakty naší vrchní sestře." "A pane primáři opravdu to tak je s Petrem jak jste nám řekl?" Ptá se nejistě Karin. "Ano, nemusíte mít strach, ale jeho resuscitace byla opravdu na hraně, ale můžu vám říct, že jste ho zachránila a omlouvám se, že jsem byl nepříjemný když jsem uviděl ten seznam daných léků." "To je v pořádku, já sama nevěděla sama co dělat...." "Ale už je to v pořádku, dokázala jste to doktorko." "Děkuju." Karin odchází a má dobrý pocit. Když přijde k ostatním nikdo se jí neptá jestli to byla celá pravda co jim primář řekl, už tady není takové napětí, strach dokonce se už mezi sebou i trochu baví. I Karin se už cítí lépe a začne se trochu bavit s Ralfem a s Hannem. Biggi si něco šeptá s Frankem a nebo poslouchá Maxovo vyprávění.
Po 40 minutách
Ze sálu vychází lékaři. Všichni se opět s napětím postaví. "Dobrý den jsem doktorka Schneiderová a můj kolega Kletter, společně jsme operovali pana Wächtera. Operace proběhla bez větších komplikacích i přes velkou ztrátu krve je pan Wächter stabilizován a už není v ohrožení života." Když to uslyší začnou se všichni radovat, konečně z nich všechno opadl. Biggi už ztratila všechny zábrany a začne Franka líbat, je jí jedno co na to ostatní. Max se s Ralfem obejmou a Max neskrývá dojetí. Karin se vrhne kolem Hannova krku.... Oba lékaři se na ně s pobavením dívají. Ale když už se ostatní doradují, Biggi a Ebelsieder se stále líbají. "Můžeme pokračovat dál, prosím?" Zeptá se lékařka. Biggi se od Franka rozpačitě odtrhne. "Otevřená fraktura femuru způsobila rupturu tepny. Tepnu jsme zašili a zlomeninu zpevnili šrouby. Proraženou plíci jsme zašili a zlomená žebra srovnali, i s klíční kostí pro jistotu jsme mu nechali ještě zavedou drenáž. Měl velké štěstí, že neměl mnohem vážnější zranění a poraněnou páteř." "A pani doktorko můžeme za nim?" Zeptá se Ralf. "Ne dnes ne, pan Wächter ještě spí po narkóze a dostal i utlumující léky, protože zlomeniny žeber jsou velmi bolestivou záležitostí, ale zítra už můžete přijít." "Moc vám děkujeme." "Je to naše práce." "A pani kolegyně chcete se domluvit na nějakém kontaktu?" "Děkuju za ochotu, ale já už jsem domluvená s panem primářem." "Dobře, nashle. Nashledanou." Lékaři odejdou a ostatní ještě zůstávají před sály. "Tak co teď?" Zeptá se Ralf. "Poletíme domu?" "Jo, ale nejprve si chci zajít na kafe." Řekne svůj názor Karin. "Jo, jo zajdem na kafe." Přitakává Biggi. "Lepší by bylo zajít na panáka." Navrhne také svůj názor Frank. "To třeba později, ale teď jdeme na kafe." Zavelí Bigg a všichni ji následují do zdejší kantýny. Tam si všichni objednají kafe a Ralf s Maxem si dají taky něco k snědku. Po několika minutách má něco na srdci Ralf. "A pane Ebelsiedre jak to bude se službama? No..." Zamyslí se Frank. "Ještě dnes s centrálou vyjednám alespoň 3 dny volna a pak nám budou muset vyjednat náhradní tým a než ho dostaneme budete muset sloužit něco navíc." "No jo jako by jsme neměli už tak dost předčasů." Poznamená Biggi. Frank se na ní jenom usměje, ví že má pravdu, ale bohužel nemůže nic dělat. ,,A pane Ebelsiedere podle čeho se vybírá náhradní tým?" Zept se Hanno. "Buď z jiných základen a nebo z lidí, kteří jsou ochotni vzít služby na nějakou určitou dobu. Aha..." ,,Proč se na to ptáte pane Steigle?" Zeptá se ho Frank. ,,No, abych pravdu řekl, vaše práce mě velice zaujala a tak jsem se chtěl zeptat jestli by bylo možný vzít záskok za zdravotníka." Frank je mírně zaskočen.

URS REMOND

29. června 2013 v 17:34 | Ada |  Postavy
Postavou toho týdne je


Urs Remond
- Herec, režisér
- Narozen: 12. října 1964, Německo
- 50 let
- Znamení: váhy
- Výška: 181 cm
- Dětství strávil v Kamerunu, později pobýval ve Francii (Paríž)
- má hudebno-taneční vzdělání
- Po nehodě na motorce musel ukončit taneční aktivity
- V Hamburgu studoval herectvína univerzitě múzických umění
- dobře mluví francouzky
- Urs nejprve psal scénáře a divadelní hry
- Od roku 1980 začal svou kariéru na trvalo v německé televizi
- V roce 1990 režíroval divadelní představení Dracula
- V roce 2008 napsal scénář k filmu Láska je sexy
- V 2010 - 2011 hrál v telenovele Lena - role Rafael Arensberg
Pro svůj atraktivní vzhled hrál nejčastěji povrchní milence, později hrál v kriminálních filmech jako padouch
- Nejznámější role je doktor Marc Harland ze seriálu Medicopter 117
- Marc k Medicopteru nastoupil ve 4. řadě v 6. dílu s názvem Jaderná havárie
- V 5. řadě v 1 .díle s názvem vlak přijmul Höppler nového mechanika a zkušební pilotku Ginu Aignerovou - Marcovu bývalou přítelkyni
- Ze začátku si dělají naschváli, ale po nějaké době spolu začnou opět chodit, Marc požádá Ginu o ruku, Gina otěhotní, ale brzo potratí

Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 11

27. června 2013 v 16:49 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá
OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (11)

Při každém povolení dojde k poklesu tlaku, což Karin moc neřeší, neřeší vlastně už nic.... "Karin tlak 50/30." "Jednotku adrenalinu." "Jsi si jistá, že to co děláme je i pro tuto chvíli dobré řešení?" "Naprosto, šéfe dolet?" "3 minuty." "Chvála bohu." Řekne Karin. "Karin zase nám padají hodnoty. ..... Miligram epinefrinu a už mu dlahu nepovoluj. Dobře." Hanno si docela oddychne, akorát moc nechápe proč mu Karin dává takové množství léků na povzbuzení, když by stačila poloviční dávka, ale do toho se raději neplete, když není doktor. "Thomasi už budeme na klinice. Vydrž to ještě..."
Přistáváme, držte se." Upozorní je Frank, protože si není jist jestli ho v zadu vnímali, ale odpovědi se nedočká. "Hodnoty?" "Drží se." Odpoví jí stručně Hanno.
Bkáčko přistává a jak Frank správně předpokládal, vítr opět z vrtulníkem pěkně háže. Ale i přesto, že Frank dlouho nelítal zvládne to bravurně. Po přistání se k vrtulníku hned žene lékařský personál. Hanno nečeká ani na vyzvání a okamžitě jim jde otevírat dveře a pomáhá Thomase naložit. Karin je úplně vyřízená, nereaguje sedí v sedačce a po tvářích jí začínají stékat první slzy, a tak Hanno sám musí lékaři říct, jaké a kolik léků dostal a hlavně to, že je už zde zřejmá ruptura stehenní tepny. Doktor bere na vědomí a Hanna poklepe po rameni, jako že to bude dobrý.
Frank si rozepíná popruhy a sundavá helmu, je rád, že už je po všem a že už nemusí nikam letět, je vyčerpaný. Ještě než vyleze z vrtulníku, podívá se dozadu, Karin bez hnutí sedí na sedačce a chvěje se. Frank vystoupí a jde k ní. Otevře dveře, odpojí ji od intercomu a sundá jí helmu. "Doktorko.... Už je to v pořádku, už se nemusíte bát." Karin je pořád mimo. Frank jí chce odepnout popruhy, ale to už přichází Hanno. "Postarám se o ni pane Ebelsiedere. Dobře pane Steigle." Frank odchází, už se těší až uvidí Biggi.
Když vejde do nemocnice musí se na recepci zeptat, kudy má jít k operačním sálům. Sestra ho pošle do 1.patra chodbou rovně. Zrovna když tam dochází odvážejí Thomase na sál. Na Biggi i Ralfovi je vidět neskutečný tlak. Frank si sedne na židličku a čeká až ty dva přestanou zírat na zavírající dveře sálu. Biggi se otočí, že si půjde opět sednout, ale v tom uvidí Franka a hned by se mu vrhla kolem krku a políbila by ho, ale zatím nemá odvahu to udělat. Frank z Bigg snadno přečte co právě prožívá a je za to neskutečně rád. "Konečně, že jsi... jste zde." Stačí se ještě opravit Biggi, aby Ralf neměl kecy. Ale to je zrovna to poslední na co by měl teď Ralf náladu. "Kde je vůbec Karin a Hanno?" Zeptá se Biggi Franka. "Za chvilku jsou tady." Odpoví ji a chytne Biggi za ruku.
U BK 117
Hanno Karin rozepne popruhy a donutí ji, aby se na něho podívala. "Uklidni se, všechno bude OK. Všichni už jsou na sálech, dokázali jste to - zachránili jste je. Nemáš důvod proč být takhle nešťastná...." "A... Ale ... to... niic....nez...nam..men..á." Víc Karin neřekne, nejde to a tak se raději Hannovi pověsí kolem krku a znova propukne v urputný pláč. Hanno se jí snaží uklidnit a to mu zabere dlouhou dobu.
V nemocnici
Na sál a nebo ze sálu neustále někdo chodí. Ebelsiedrovi už to docela leze na tak už pocuchané nervy. Zvedne se a odchází. "Kam jdeš Franku?" Zeptá se ho Biggi. "Za chvíli jsem zpátky, jdu na chvíli ven." Biggi mu to odkývne a dívá se za ním.... "Biggi... Země volá Biggi....." Ralfa to zjevně pobaví. "Biggi?" "...Co? Souhlasím." "Jaký souhlasim? Já jsem se tě na nic neptal." "Aha…" "Nesmíš mu tak hladově koukat na zadek." Řekne Ralf. "Ale Ralfe nepřeháněj." "Mám oči a vidim, že dnes ti nemusí nadbíhat ani ti nijak lichotit, protože už je to vzájemný co?" "Ralfe.... Já hned přijdu." Biggi též odchází.
Frank si v nemocničím bufetu koupil krabičku cigaret a sirky, teď je před nemocnicí, kde si sedne na schod a zapálí si. Za chvilku za ním dorazí Biggi. "ÁÁ tak tady jsi." Biggi si k němu sedne. "Ty kouříš?" "Jen když jsem ve stresu." "Můžu?" Biggi si chce vzít od Franka cigaretu. "No jasně a ty taky kouříš?" "Někdy, příležitostně." Frank se ze zájmem zadívá na Biggi. "Proč se tak na mně díváš?" "Pozoruju jak jsi krásná." "Ale Franku...." Teď se oba dívají z očí do očí. Jiskřičky hojně přeskakují. "Biggi.... Ano? ...Miluju tě, promiň, ale už jsem ti to musel říct." "To nic, já tebe taky Franku." Chvíli se na sebe ještě dívají a pak se začnou líbat...
Karin s Hannem přicházejí. Když je Karin uvidí musí se i přes takovou situaci usmívat. Už jsou u nich tak blízko, že je musejí určitě slyšet, pokud budou vnímat, protože jsou do sebe pořádně zakouslí. Karin si jemně odkašle, ale to nezabere. Po druhý to zkusí Hanno, rázněji a to zabere. Je to hezký pohled na to, jak se oba leknou a neví o co jde a strašně chtějí být nenápadný.
"...Už je vám lépe?" Zeptá se zakočeně Ebelsieder, Karin. "Ani ne." Na Karin je vidět velká únava, Hanno jí musí dávat oporu. "Karin co je ti? Vypadáš hrozně." Všimne si ji také Biggi. "To nic Bigg, budu v pohodě." "Ty si brečela? Hm." Biggi vezme Karin a společně s Hannem odcházejí zpátky do nemocnice. Frank ještě dokouří a pak se zvedá též. Ale než zamíří k sálům zastaví se v kantýně, aby všem koupil crossaint a kávu, snad se trefí do toho co pijou.
Když tam přijde všichni kromě Hanna sedí na lavičce. "Něco jsem vám přinesl, jelikož předpokládám, že jste nikdo od rána nic nejedli." Dořekne Ebelsieder a začne jim to rozdávat. Nejprve to dá Steiglemu a Ralfovi, protože tuší, že s holkama to bude větší práce. "Pane Steigle?" "Děkuju vám a chcete to zaplatit?" "Ne a kafe?" "Jestli máte slazenou?" "Určitě." Na šéfa je to fakt skvělej chlap, pomyslí si Steigle. "Pane Stalere.... s mlékem?" "Díky pane." Pak Ebelsieder přistoupí ke Karin. "Doktorko?" "Ano?" "Vezměte si crossaint a jestli si dobře pamatuji kafe s mlékem?" "Ne, já nechci." "Musíte něco sníst." "Nemám chuť." Ukažte pane Ebelsiedere." Přistoupí k němu Hanno. "Zkusím to, já už se sní nějak domluvím. Hodně štěstí." Pak si Ebelsieder sedne k Biggi. "Vezmi si a tady máš kafe s cukrem." "Asi ti odporovat nemá cenu co?" "Uhodla si, nemá." "Jen si vezmi, musíš být za dnešní den hodně vyčerpaná." "Máš pravdu to jsem." Řekne Bigg a už se pouští do jídla.
Někdo vychází ze sálu, asi sestra, všichni zpozorní, ale ten dotyčný kolem nich jenom projde a pokračuje dál. Za chvíli jde zpátky i v doprovodu lékaře a mají na spěch. Nikdo se jich neodváží zeptat jak jsou na tom kluci, bojí se. Za 5 minut potom co chodbou někdo prošel je zde další pohyb - přichází Max. "Tak co? Víte něco? Ne ještě ne." Odpoví mu Ralf. "Jak dlouho je operují? Něco přes 2." Max to odkývá a sedne si naproti Ralfovi a vedle Hanna. "Vy jste ten hasič?" "Ano Hanno Steigl." "Max mechanik, děkuju, že jste snima letěl." Hanno se pousměje. "To by udělal každej, jsme přece záchranáři..."
Karin sbírá odvahu k tomu, aby se zvedla a šla se podívat na sál, ale strach a vyčerpanost jí stále ovládají mysl. Biggi se cítí poměrně dobře, ale je hrozně unavená a tak si položí hlavu na Frankovo rameno. Už je jí jedno jestli je někdo uvidí. Je ráda za to, že její city konečně promluvily, ale prvořadé je aby kluci byli v pořádku.
Dalších 20 minut se neděje nic zajímavého, ale pak.... Ze sálu vyběhne žena, plášť má potřísněn krví. Za chvíli běží zpátky s dvěma doktory. Další lidé, kteří teď vyšli ze sálu si berou vozík a se spěchem se vracejí zpět. Když to vidí Karin postaví se a chce se na něco zeptat, ale než se k tomu rozhoupe jsou všichni pryč. Karin ví, že je zle, že se něco podělalo a je zase celá bílá. A Ralf také nevypadá nadšeně. "Karin co se děje?" Ptá se jí Biggi. Karin zakroutí hlavou, ve smyslu nic. "No tak Karin? ... Ralfe, co se stalo? Nic asi, já nevim." "Nelžete nám." Karin po tváři steče slza. Když to Biggi uvidí, úplně přestane dýchat. "Karin?" Karin se na ni otočí. "Oni jsou mrtví?" Karin už to nevydrží a utíká pryč. Biggi chce okamžitě vystartovat za ní, ale Frank ji za včas zachytí. "Ne Biggi, dej jí čas. Ale někdo nám musí říct co se stalo? A jak jsou na tom!" Biggi též začíná brečet. "No tak Bigg, uklidni se bude to v pořádku." Frank jí obejme a dá jí pusu do vlasů. "Ralfe..." Začne dotírat Max. "Aspoň naznač, tahle nevědomost je hrozná. Naznačit vám něco můžu, ale bude to horší než by ste chtěli slyšet. "Neříkej nic." Vyzve ho Biggi. "Nechci slyšet špatný zprávy." Ralf jí to odkývne, ale Max by to chtěl stejně slyšet, ale před Biggi nechce naléhat. Biggi za pár minut odejde, aby našla Karin. Když prochází chodbou najednou uslyší vzlyky, jde podle zvuku a Karin najde na záchodech.
Kluci zůstali na chodbě sami. "Pane Stalere můžete nám něco říct?" Ptá se ho Ebelsieder. "Dobře, personál si z chodby bral resuscitační vozík..." Dál nemusí ani nic říkat všichni ví co to znamená. "Ale kdyby něco tak nám to přijdou říct ne?" Ujišťuje se ještě Max. "Asi."

Viry na plaubě

26. června 2013 v 16:10 | Ada |  Hlášky

Max

25. června 2013 v 17:29 | Ada |  Obrázky

Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 10

25. června 2013 v 12:26 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá
OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (10)


Vrtulník začal bičovat déšť a s větrem to neni o moc lepší. "To nám ještě chybělo." Podotkne Frank, spíše jen tak pro sebe. "Víte co nechápu?" Začne náhle Karin hovořit. "Ne, doktorko." "Že vás to nechává tak klidným." Ebelsieder se ušklíbne. "Hm...a podle čeho tak soudíte?" "Máte klidný hlas, neptáte se jestli to zvládnou, jste rozvážný...." "Zadržte, myslíte si, že já o ně strach nemám? Mám a hroznej, ale teď není vhodná situace na nějaké hroucení, máme ještě práci, jsme profesionálové. City můžeme dát najevo až bude po všem, ale to vám asi nemá cenu říkat, že?" "...Ne, to ne, jsme přece profesionálové!" "Nechtěl jsem vás naštvat." "Nenaštval, já vim chovám se jak kráva, ale já už to v sobě nemůžu zadržet, snažila jsem se dost dlouho." Řekne Karin. "To je v pořádku doktorko, jsme jenom lidi." Za 3 minuty už budou přistávat, ale tentokrát to bude obtížnější, protože se udělal silnější vítr, který se zde na relativně otevřeném plácku všelijak točí, a vrtulník nelze udržet v klidu. "Pane Ebelsiedere! Neříkal jste před chvíli, že jste v klidu?" Poznamená karin na Ebelsiedrovo účet. "Za to já nemůžu, udělal se silnější vítr." Karin se zatváří všelijak. "Konečně, že jste tu lidi." Ozve se Steigle z vysílačky. "Za chvilku jsme u vás." Odpoví mu Karin. Frank s miminkem tvrdě přistane. "No pane Ebelsiedere? Takhle se s miminkem nezachází." Frank na ní udělá výmluvný obličej, ve smylsu já ne, já muzikant. Zdá se, že se Karin dala po předešlém rozhovoru dohromady a nebo je tak dobrá herečka. Oba vystupují z vrtulníku, Frank chce vzít obě tašky. "Myslíte si, že ji neunesu?" "Ale unesete, ale já vám ji rád vezmu." Karin se pousměje a ozve se Steiglemu, že už jsou na cestě. "Hanno?" Zavolá ze shora Karin. Po chvilce uvídí jeho hlavu. "Rád tě vidím." Přejde Hanno automaticky na tykání. "Já tebe taky, pomůžeš nám dolu? Jasně."
Karin se sehne nad Thomasem. "Jak je na tom?" "Pořád je nestabilní a i přes tlakový obvaz mu noha silně krvácí." "Podíváme se na to, ale nejdříve mu dáme transfůzy." Řekne Karin. Po zavedení transfůze znova zkontroluje Thomasův stav. "Zorničky mají slabou reakci, plíce jsou ve stejném stavu. Hanno budeš mi asistovat, podíváme se tu nohu." Karin si vymění místo s Hannem a o trochu povolí dlahu, aby lépe viděla na tlakový obvaz, který je dost nasáklý krví. "Hanno připrav mi ještě jeden tlakový obvaz. Je to tepna?" "Jo, řekla bych, že jo, ale nebudu to dál zkoumat, nemůžeme si dovolit další krevní ztrátu." Řekne Karin a znova mu utáhne dlahu. "Ještě mi připrav v 1mg ringra, myolizanu a připrav taky lidokein. Léky jsou v tom zeleným pouzdru." Když má Thomas po aplikaci léků, sbalí si vybavení a chystají se na zpáteční cestu. "Musíme si pospíšit." Řekne Frank a Karin podle jeho výrazu pozná, že to určitě neříká jen tak. "Jo, jo už jdeme." Reaguje na jeho prosbu Karin. "Zvedáme na tři." Řekne Hanno.
"Franku? ...Ano? Zvládáte to nebo si chcete odpočinout. .... Nee, už je to kousek, sice budu mít po dnešku ruce jak orangutan, ale jdeme dál." Hanna tato hláška pobaví. "Neřekl bych to do vás?" "A co? Že jako jejich šéf dokážu vtipkovat a nejsem zatrpklej?" "No nějak tak, ale nic proti vám, je málo lidí, kteří by vyměnili teplo své kanceláře za tyto podmínky." Pronese Hanno a myšlenky mu odletí na jeho nadřízené. "Nevim, jakej vůl by nechal svůj tým ve štichu." "No znám taky takový." "To je mi lito." A tím skončí prozatím jejich konverzace. Už mají nadohled BKáčko. Když už jsou u něho, Karin jim otevře dveře, aby mohl Thomase naložit, jen co Frank položí nosítka na kolejničku, nechá zbytek na Hannovi a už běží dopředu, aby nastartoval miminko. Karin už sedí v helikoptéře, na Hannovi je aby zavřel dveře a též naskočil. "Držte se bude to chvíli háze." Upozorní na rozmary počasí Ebelsieder a vzlétává, vrtulník je dost neklidný a neustále se propadá vzduchem, ale naštěstí to nertvá věčně a za chvíli je čeká už normální let. "Co tohle mělo znamenat?" Ptá se ještě udiveně Hanno. "Vzdušný víry a ještě než doletíme na kliniku tak si jich pár užijete." "Hm, už se nemůžu dočkat." Řekne uštěpačně Steigle. "Medicopter 117 Mariánské klinice. Tady Mariánská klinika, mluvte. Letíme k vám sposledním pacientem, přílet za 30 - 35 minut. Rozumim a prosím a upřesnění diagnózy. Mluví k vám doktroka Thalerová, pacient utrpěl střední otřes mozku, zlomených několik žeber, proražená pravá plíce s punkcí hrudníku, zlomenina klíční kosti, oboustranná zlomenina pravé ruky a otevřená zlomenina femuru s následnou rupturou tepny, ale nejsem si jista. Potřebujeme 5 krevních konzerv skupiny B- a operační sál. Potvrzuji Medicoptere 117 konec." Pak se ještě Frank ohlásí centrále. "Medicopter 117 centrále. Centrála slyší. Záchranná akce ukončena, s poledním pacientem letíme na kliniku. Rozumim Medicoptere 117."
"Karin jde nám dolu s tlakem." "Já vím, všimla sem si." "Mám připravit nějaké léky." "Ne, ještě počkáme." Steigle se na ni nedůvěřivě podívá, ale nijak to nekomentuje. "Šéfe za jak dlouho budeme na klinice? Tak za 18 minut." Thomas se zase zhoršil, teď už musí dostat nějaké povzbuzovací léky. "Hanno, dáme mu 1mg adrenalinu." Trochu to zabere, ale moc žádný velký úspěch to nemá.
V nemocnici
Jen co kluky zavezli na ambulance, tak je zase během chvíle hned odváželi na sál a personál se zrovna netvářil nikterak příznivě. "Pane doktore." Odchytne si Biggi doktora, který chvátá na sál. "Ano? Zvládnou to? ....V tuto chvíli vám nemohu nic říct a omluvte mně mám na spěch." Biggi se podívá na Ralfa a zase má na krajíčku. Kéž by tu už mohl být Frank, pomyslí si se vzdychnutím. "To bude dobrý, jsou tu špičkový lékaři, určitě je zachrání." Biggi se nuceně pousměje. "Ralfe, měli by jsme zavolat Maxovi." "Udělám to." "Děkuju." Ralf kousek poodejde a volá na základnu. "Tak co?" Ptá se Biggi. "Jenom zavře základnu a vyjíždí." Biggi je celá rozklepaná. "Je ti zima?" Zeptá se jí Ralf. "Jo hrozná." "To jsou nervy, chceš půjčit mojí bundu?" "Jestli ti to nevadí." "Ne a přinesu nám kafe jo?" "Hm." Biggi na tom není psychicky moc dobře, Ralf by ji nějak rád uklidnil, ale stále nejsou jisté výsledky operací. Podle Karin a i podle některých doktorů bylo pozdě.... Biggi se chce zase brečet, Ralf se jí snaží utěšit, ale Biggi by raději u sebe chtěla Franka, už ví, že své city vůči němu nezastaví. Náhle se spustili a dál pokračují jako řetězová reakce....
Ralf se spojí přes vysílačku s Bkáčkem. "Ralf Staler pro BK 117. ...BK117 slyšim. .... Jak jste na tom pane Ebelsiedre. ..... Za 12 minut budeme na klinice. .... A jak je na tom Thomas? ... Zatím se drží." Frank by se rád zeptal na Biggi, ale pak to neudělá, neví jestli si zase nedělá falešné naděje i když po dnešku to vypadá nadějně. "To je dobře, Marca i Petra už operují. .... Rozumim pane Stalere, konec."
V BK 117
"Karin zhoršuje se. Já vidim, ale když mu budeme dávat pořád adrenalin, tak bude docházet i k vélké ztrátě krve, musíme ještě posečkat." "A děláme dobře?" Zeptá se nedůvěřivě Hanno. "Nevim, nevim nic, ale to je jediné řešení, já ho nechci ztratit! ....Uklidněte se, ale jestli ho ještě chvíli necháme bez povzbuzení budeme resuscitovat." Karin se na něho podívá ve smyslu, aby už byl konečně zticha, ale pak když se podívá na monitor, zhrozí se, protože Hanno má pravdu. "Natáhni 1.5 mg adrenalinu, fenta a další sáček s HS." Karin už je zase mimo, už nemá sílu na pohotové reakce. "Za jak dlouho budeme na klinice? Zhruba za 9 minut a držte se, dostáváme se do vzdušných vírů." Hanno si pro jistotu utáhne pásy, ale Karin je stále nepřipoutaná, váhá jestli jí ti má říct a nebo ji raději nechat. "Karin? ....." Karin nepřítomně zírá na EKG. "Karin?..." Ebelsieder se pootočí dozadu, chce se podívat proč doktorka nereaguje. Hanno ji pohladí po ruce. "Co to sakra děláte!" Vyjede. "Omlouvám se, ale měla byste se připoutat." "Pch, vy mi nebudete říkat co mám dělat." "On ne, ale já ano, pokud se nechcete zranit tak se připoutejte, míříme do vírů." Karin neodpoví, má špatný pocit, že zaútočila a neměla důvod, už by se na to všechno nejradši vykašlala. "Držte se." Řekne Frank a pak má co dělat, aby vrtulník udržel v kurzu. Karin ani nestačí zareagovat a hlavou narazí do dveří, ještě štěstí, že má helmu. "Máme zase výrazný pokles tlaku. Miligram epinefrinu a pak se podívej jak to vypadá s krvácením. Dobře." Hanno Karin podá injekci a pak se pošoupne po sedačce a podívá se na zraněnou nohu. "Jde mu ještě víc přifouknout dlaha? Možná. Zkus to." Karin už riskuje to, že by noha nemusela být dobře prokrvována, a i to, že by došlo jejímu poškození. ,,Pane za jak dlouho.... 6 minut." Musíš to ještě vydržet, to zvládneš holka, povzbuzuje se v podvědomí Karin. "Hanno, každé 2 minuty dlahu povolíš, aby se mu noha alespoň částečně prokrvila. Tak proč jsem jí měl utáhnout." Vzdorovitě reaguje Hanno, ale když uvidí Karinino rozpoložení souhlasí. "Rozumim."

SERGE FALCK

23. června 2013 v 16:45 | Ada |  Postavy
Postavou toho týdne je

Serge Falck

- Herec, scénarista
- Narozen: 19. dubna 1966, Belgie
- 48 let
- Znamení: beran
- Výška: 171 cm
- v 18 letech se přestěhoval do Rakouska za tetou
- studoval divadelní a hereckou školu v Innsbrucku
- hrál v Národním divadle ve Vídni
- mluví 4 jazyky: holandština, francouzština, angličtina, němčina (vlámština)
- Televizní kariéru započal malými rolemi v německých seriálech
- Nejznámější role je ze seriálu Medicopter 117, kde ztvárnil roli zdravotního bratra Petra Bergera
- Petr se v seriálu objevil hned v pilotním díle z názvem Korunní svědek , jako nováček.
- Svoji práci se snaží skloubit se studiem medicíny, začne brát léky a postupem času začíná být na nich závislý, vše vygraduje v díle Chybné opatření, kde Petr zamění léky a ohrozí život pacienta. Ebelsieder mu dá volno a Petr odjíždí do léčebny, nakonec studium medicíny ukončí a plně se věnuje zachranářské práci.
- Ožení se se Stelou, sestrou zdravotníka Enrica Continniho, která Petrovi mu porodí syna Olivera
- Petr u Medicopteru 117, je až do posledního dílu 7. řady z názvem Stach
- Hereckou slávu i scénaristické uznání mu však přinesl film Ouvej (V tomto filmu si zahrál hlavní roli a dokonce napsal i scénář)
- v roce 1996 obdržel prestižní cenu Romy
- dnes se věnuje hlavně divadlu.
- Hrál při letních představeních divadla v Haagu, pravidelně se objevuje ve víděňských divadlech a při dobročinných a nadačních akcích jako moderátor
- Jeho koníčci jsou: fotbal a golf
- v roce 2009 dostal dvojí občanství Rakouské i Belgické



Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 9

23. června 2013 v 15:36 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá
OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (9)


"Nechcete si Karin na chvíli odpočinout. .....NE." Řekne prudce Karin, mezitím co má jazyk až na bradě. "Neřekl bych, že dalších 10 minut vydržíte. Jo.... vydržim." No uvidíme, pomyslí si Frank. Biggi s Ralfem za nimi zaostávají, ale též pokračují dál. Po dalších několika minutách vidí, že Biggi s Ralfem zastavují. Frank se podívá na Karin, ta je celá rudá, funí a čím dál víc zpomalují. "Odpočinem si." Řekne a zastavuje. "Musí.... me dáál." "Ne, když si na chvíli odpočineme budeme tam rychleji než teď když už nemůžete, akorát pořád zpomalujete." Karin váhá, ale pak se přeci jen umoudří. Karin si sedne vedle Petra do mechu a zkontroluje jeho stav a Frank jde za Ralfem a Biggi, protože Ralf má u sebe lahev s vodou. "Chcete taky šéfe?" Zeptá se Ebelsiedera. "Díky Stalere a doneste taky doktorce. Jasně." "Jsi v pohodě Biggi? Nee." A má zase oči plné slz. "Zvládnou to, že jo. .... Určitě, ty jen tak něco nepoloží. .....Na jakou kliniku poletíme?" Zeptá se ho Biggi. "Mariánská?" "Ale klinika Mornau je blíž." "To jo, ale museli by jsme skrz hory a na to si netroufám, ty snad jo?" Biggi nad tím přemýšlí. "Teď jde o každou minutu a na kliniku Mornau by si letěla déle než na 30 minut. ... Jo máš pravdu, ještě že si tu, já bych dneska správně nerozhodla." Ale Frank také neví, jestli právě toto rozhodnutí je správné, kdyby ne, zemřeli by kvůli němu už další lidé jako tentkrát. "Nebuď na sebe tak přísná." Řekne jí a pak ji pevně chytne za ruku. "Měli by jsme pokračovat." Přijde k nim z nenadání Ralf, Frank se na Biggi pousměje a jde zpět za Karin. "Můžem doktorko?" "Jo a děkuju." "Za co?" "Že jste paličatější než já." "Rádo se stalo." A opět se vydávají na cestu. Naloží je a pak vzlétávají. "Franku slyším mě? Zajisté Biggi. Domluvíš s Mariánskou klinikou přijetí? Jakoby se stalo."
"Medicopter 117 centrále. Mluvte Medicoptere 117. Máme za sebou úspěšné pátrání, kolegy jsme našli a s SH3 letíme na Mariánskou kliniku. Rozumim, dávejte si pozor na boční severní vítr. Rozumim centrálo, konec." Poté si Frank přeladí na frekvenci Mariánské klikiky. ,,Medicopter 117 Mariánské klinice. Tady Mariánská klinika, mluvte Medicoptere 117. Potřebujeme zajistit příjem pro tři vážně zraněné pacienty. .... Medicoptere 117 obávám se, že to nepůjde. Cože?! Proč by to jako nešlo?! Naši kolegové nemají čas, musejí být okamžitě operování jinak zemřou!!! Už ztratili hodně času, jde o minuty!" Na druhé straně je chvíli ticho. "Medicoptere 117 slyšíte mně? Ano! Jsem primář Stein, přijmeme všechny tři. Děkujeme a ještě by svámi chtěla mluvit doktorka Thalerová." Biggi slyšela celé to handrkování s klinikou a teď si znova musí vyslechnout jejich zranění ale to už neustojí a rozbrečí se. "Potřebuju zajistit tři operační sály a dva aby byli k dispozici ihned, nejménně 10 krevní konzervy AB-, A+, B- a jednu krevní konzervu chci mít připravenou při předání. Rozumim doktorko, budete to mít. Za jak dlouho jsem dorazíte? Asi 25 minut." Odpoví za ní Frank. "Dobře, budeme vás čekat a s kolika pacienty k nám teď letíte? Se dvěma a pro třetího se ještě budete vracet. Rozumim." Petrův stav se začne náhle zhoršovat. "Sakra. Děje se něco doktorko?" Zeptá se ustaraně Frank. "Zhoršuje se, jde dolu s tlakem." Karin si připraví 1 mg epinefrinu a přidá mu kyslík. "Ralfe?" "Ano Karin?" "Jak je na tom Marc?" "Je nestabilní, má kolísavý tlak. .... Přidej mu kyslík a dej 0.5 mg epinefrinu. Rozumim." S vrtulníkem to začne silně házet. "Pane bože, co to je? Vzdušný víry, musíte to vydržet, než je proletíme." Karin začíná být zoufalá, začíná panikařit, má hrozný strach, ale jediné štěstí je, že i přesto všechno dokáže uvažovat jako doktorka.
"Biggi za jak dlouho budeme na klinice?" Zeptá se Ralf. "Assi 20 minuut. Biggi ty břečíš?" "Nee. ... To bude dobrý, zvládnou to." Jen co to dořekne Biggi, prosí Ralf o pomoc zase Karin. "Já nevim co dělat, je strašně nestabilní epinefrin skoro nezabral. .... Dobře Ralfe, uklidni se..." Karin je už sama bezmocná, protože s Petrem je to, to samé. "Připrav si 1 mg adrenalin a další roztok s HS a nech ho kapat na plno. Rozumim." Hanno sedí u Thomase, občas mu zkontroluje EKG a zlomeninu, jinak zatím nemá žádnou velkou práci. Spíš přemýšlí nad tím jak si vedou ti dva ve vzduchu, nejradši by se spojil Bkáčkem, ale nakonec to neudělá, nechce je ještě více deptat. Ale ke spojení stejně dojde, protože se Thomas zhoršuje. "Hanno pro BK117." Hovor nejdříve bere Frank. "Tady BK 117, mluvte." "Doktorko Thalerová mám problém." "Co je s Thomasem?" "Má výrazný pokles tlaku ze 125/ 90 na 75/84. ... Karin?" "Jsem zde, dejte mu 1 mg adrenalinu a co dělá zlomenina? Moment." Hanno mu nejprve dá adrenalin a pak znova zkontroluje nohu. "Karin??" Touží po konverzaci Ralf a v hlase je znát zoufalství. "Co je? 50/40 a klesá .... Karin?" Petrův stav se zhoršil tlak mu klesl na 45/35, puls 20. Teď vážně začíná jít o minuty. "Karin, sakra pomoz mi....... Karin?" Naléhá Ralf. "I přes tlakový obvaz to krvácí. Karin..." Když dlouho neodpovídá, podívá se Frank dozadu co se děje, ale Karin má plné ruce práce s Petrem. "Šéfe jak ještě dlouho?" "13 minut." "Karin co mu mám dát?" Ozve se znova Ralf. "2 mg adrenalinu a epinefrinu. Hanno slyšíte?" "Ano." "Nedělejte nic, přitáhněte mu dlahu, může jít o rupturu tepny, takhle na dálku vám to přesně neřeknu." "Dobře, my už to tu nějak zvládnem." Odpoví jí zatím klidným hlasem a Karin si pomyslí, kéž bych já mohla být takhle v klidu. "Ralfe jak to vypadá? O trochu se to zlepšilo a co u tebe? No... jo je to lepší, ale i tak si ještě připrav 1 mg ketaminu." Řekne Karin Ralfovi. "Dobře." Frank je hodnou chvíli poslouchá a jelikož už dlouho nekomunikoval s Biggi chce s ní navázat hovor. "Biggi? .... Anno...." Ach ne Bigg pláče a najednou mu dojdou argumenty, neví co by jí řekl, protože stejně jako on slyší vše co se ve vrtulníku říká. "Neboj se Bigg, všechno bude už v pořádku. Hmm... Oni to zvládnou, za 8 mimut jsme na klinice. Jáá viim." Do dalšího utěšování se raději nepouští, protože když se podívá do zadu na Karin a na Petra, ztrácí přesvědčení o tom, že přiletí včas. "Karin tady Hanno. ... Slyšim." "Thomas začíná být nestabilní." "Dejte další infuzi s HS." "A dál?" "Nic, sakra mám tu práci!" Hanno nereaguje, není naštvaný dává jí prostor a klid, ví že ona má vážnéjší problémy než on. Karin musí dát Petrovi další dávku, ale tentokrát to skoro nezabere. "Za jak dlouho? 5 minut. Sakra..." Slzy už má na krajíčku, ale ještě se dokáže ovládat. "No tak Petře... teď to nesmíš vzdát, už budeme na klinice.... Petře..." "Karin?" Ralf je ve stejné situaci jako Karin. "No? Už mi nereaguje na žádné léky, tlak mu klesá a jsem bez pulsu, co mám dělat?" Karin chvíli přemýšlí, neví jestli toto rozhodnutí, které teď učiní jim pomůže a nebo právě naopak. Už dávno přesáhli snesitelnou normu podpurných léků. "Dej mu 2 mg adrenalinu, fenta a entropinu, snad to pomůže." Petrův stav se ani po tomto dryáku nijak extra nezlepšil. "Za 2 minuty přistávám." Řekne Frank. "Hm, Ralfe zabralo to?" "Ani ne." Ralf je také zoufalý a na druhou stranu je rád, že se už nemusí vracet do hor. Vrtulník je opět nestabilní. "Biggi proč to tolik háže? Přiistávámee." Konečně, oddychne si Ralf. "Karin?" "Teď ne." Nechci vás otravovat, ale kdo z vás poletí zpátky? Já." Řekne Karin. "Dobře letím sváma." Řekne jí Ebelsieder. "...Biggi? Anoo?" "S doktorkou letíme zpět pro pana Wächtera." "Dobřře já byych too nezvláádla." "Už to bude v pořádku." Vrtulník se už konečně dotkl země. "Ralfe, hned jak se k tobě dostanou zdravotníci, dej Marcovi krev. Rozumim." Karin otevírá dveře a lékař jí podává krevní konzervy. Karin je zkontroluje, aby Petr dostal správnou skupinu a pak dá lékaři Petrovu anamnézu a seznam léků. Když to uvidí lékař, tak neví co si myslet. "No co musela jsem ho udržet na živu, nekoukejte tak na mně a radši už jeďte." Zdravotníci přendají Petra na nosítka a už ho odvážejí.
Stejná situace se děje u Ralfa. "Krev .... Rychle, už to dlouho nevydrží. Jenom klid, raději mi řekněte diagnózu." Ralf mu raději podá papír s anamnézou a poté Marca přeloží a odvážejí ho. Ralf poté zavře dveře a jde k Biggi, která stále pláče a není schopna ničeho. Ralf jí odepne popruhy, pomůže jí ven a pak ji co nejpevněji obejme, aby se Bigg uklidnila a vybrečela. Frankovi je líto, že u ní nemůže být teď on.....
Karin zavře dveře a zůstává prozatím sedět v zadu. "Medicopter 117 věži Salzburg, žádám o průlet vaší zónou. Průlet povolen." Odpoví mu kontrolní věž a pak ještě Frank informuje centrálu. "Po 15 minutách letu se teprve Karin přesune dopředu k Ebelsiedrovi. "Karin jste v pořádku?" "Ne!" "Bude to v ...." Karin se na Franka podívá nenávistně. "Nesnažte se mě uklidnit, jsem doktorka a vim, že..." "Karin, slyšíte mně." Ozve se najenou Hanno. "Ano, co se děje? Thomas je nestabilní. Jak jsme na tom s tlakem? 80/90 a klesá. Dejte mu jednotku epinefrinu a nebojte za chvíli jsme u vás." No nevim jestli Karin utěšuje opravdu Hanna a nebo si sama dodává odvahy. "Za jak dlouho tam budem? 10 minut."

Gonzo

21. června 2013 v 16:51 | Ada |  Obrázky

Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 8

21. června 2013 v 16:35 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá
OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (8)

Na výběžku, kde je skalní plošina spatří zbytek vrtulníku. "Pane bože...." Vydechnou oba ohromeně. "Udělám okruh a podíváme se jestli nejsou uvnitř." Udělají menší okruh, ale díky větru se jim to moc nedaří. "Půjdu dolu." Řekne Karin. "Ne, je to nebezpečný." Namítne Ebelsieder. "Musíme se ujistit, můžou být uvnitř. .... Dobře, ale nesmíte se odpojit, protože jinak bych vás už nevytáhl a ještě si tam dejte batoh a vakuovou matraci, aby jste byla těžší. Dobře." Karin se přesune dozadu, vezme si popruhy, otevře dveře na lano připne baťoh, matraci a pak sebe. "Biggi? Jo. Našli jsme trosky vrtulníku na souřadnicích 64° 20' západně a 41° 86' severně….. Žijou? Nevíme, zjišťujeme. Dobře za 15 minut jsme u vás. OK." Pak začne Frank spouštět Karin. "Ještě 3, 2 a 1 sem dole. Povolim vám o kus lano a dávejte bacha ať se nezasekne. Nebojte." Karin prohledá vrtulník. "Nikdo tu neni. Rozumim, vytáhnu vás. Myslím, že šli pryč. Pryč?" Frankovi se to nějak nezdá. "Promluvíme si o tom nahoře." Pak začne navíjet lano a Karin je za chvíli zpět v BK. "Jak jste to myslela tím, že jsou pryč?" "Chybí tam tašky, EKG, kyslík, nosítka. Dobře, vezměte mapu a pojďte ke mně." Karin si vleze dopředu a rozloží mapu. "My jsme teď tady." Říká Frank. "Hm a tady je vyhlídka, pokud šli po cestě mohli dojít až sem." Karin na mapě ukáže nějakou zapadlou vesnici. "Kdyby tam došli, určitě se o tom dozvíme, ale poletíme tudy. ... Biggi kde jste?" "5 minut od vás." "Ve vrtulníku nikdo nebyl ale jsme nad nějakou stezkou, poletíme podle ní, myslíme si, že odešli po ní. Rozumim." Když v SH3 uslyší tuto zprávou cítí dobrý pocit a znova najdou už dávno ztracenou naději. "Vidíš to Biggi, budou v pohodě." Biggi se po dlouhé době pousměje a kývne na souhlas, ale dál se snaží zahnat myšlenky na to co když už je pozdě.....
"Pane Ebelsiedere?" Začne Karin. "Ano doktorko?" "Před námi, ta cesta. Hm, sesuv?" Pronese Frank ".. Co když ne? Co když tudy šli a utrhlo se to snimi, mohli by být teď v tom hájíčku. ..... Co když ne? Musíme dolu, každá stopa je k něčemu." Říká Karin. "A když tam nebudou ztratíme akorát další čas. .... Dobrá sletím o kousek níž a porozhlídneme se." Karin kývne a znova se přesouvá do zadu a otevírá dveře. "Vidíte něco? Na sesuv to nevypadá, řekla bych, že tady byli. Jsou tu sválený a zabahněný místa, který s tím nemají nic společného." Řekne Karin. "OK, podíváme se kde budeme moc přistát." Karin si opět sedne dopředu. "Biggi kde jsi? Vidíme vás, co jste našli? Nějaký sesuv, přistaneme tu a pročesáme háj. Rozumim, ale nevim jestli se sem vejdeme. Pokusíme se." Biggi se pousměje a letí za BK. Jako první na zem dosedne BK, Biggi čeká až se zastaví vrtule. Poté z vrtulníku vyleze Karin a Ebelsieder.
Frank zkontroluje místo a poté řekne Biggi do vysílačky. "Bude to o chlup, ale vejdete se. Rozumim." Biggi s SH3, přistane jako s pírkem. Když vylezou z helikoptéry namíří si to už obtěžkány taškami k BK. "Tak jak začneme?" Ptá se Ralf. "Rozdělíme se." Řekne Frank, ale hasič něco začne namítat. "To není dobrý nápad. Všichni jste pod tlakem a určitě nebude tak pozorný jako normálně, doporučoval bych aby jsme to prošli všichni jednou trasou, uděláme takovou malou rojnici. ... Kdyby tu byl Gonzo." Posteskne si Ralf. "Gonzo?" Zeptá se Steigle. "Můj služební pes, minulej týden si při akci zlomil packu. To je mi líto, ale měli by jsem už vyrazit." Popožene je Steigle. Frank a Karin se podělí o tašky, další ruku k dílu přidá i Steigl, i když toho nese už dost. "Je nás pět, takže bude dobré když si uděláme tak 2 - 3 metry rozestupy a na část, kterou neobejmeme tak tu prohledáme pak." Organizuje Steigle. "Snad ví co dělá." Šeptne Biggi Karin. "Je to hasič, měl by..." A zadívá se na něho. "Že by nová láska na obzoru?" Zašeptne Biggi. "Nééé, neblázni, vždyť je mladší než já. No a? Lásce neporučíš." A přitom se Bigg podívá na Franka a uvědomí si, že on je o pět let starší, ale jí to vůbec nevadí, najednou by ho chtěla objímat a políbit. ".....Biggi? ....Co?" Karin se směje. "Co je?" "Vnímalas mně?" "Samozřejmě." "A co jsem říkala?" "No, že by si to zkusila." "Teda Biggi, ty jsi úplně mimo." Zakroutí nad ní hlavou Karin a dál to raději nerozebírá. Už jsou na začátku háje, rozestupují se a za chvíli začnou pátrat. "Poslouchejte a mějte oči na šťopkách i sebemenší věc nám může pomoc." Upozorní je ještě jednou Steigl.
Po několika minutách pátrání
"A co když tu vůbec nebudou?" Začně Ralf. Slabé PÍP, PÍP..... "Ztrácí čas a my tu lezeme zbytečně? Stalere buďte z ticha." Napomene ho Ebelsieder. PÍP,PÍP.... "Něco slyšim!" Řekne Biggi. "Buďte z ticha!" PÍP, PÍP, PÍP. "Slyšíte to?" "Jo, proto jsem chtěl, aby ste byl z ticha Stalere." ".... Já nic neslyšim." Řekne Ralf a později i Karin. "A co vy?" Zeptají se Steigla. "....Je to celkem pravidelné, zrychlené..... řekl bych, že je to EKG." Všem se rozzáří oči a najednou dostanou ztracenou naději a plno energie je co nejrychleji najít. "To znamená, že žijou." Vydechne ochromeně Karin. "Ale kde jsou odkud to jde? Je to slabí, půjdeme dál a když se nebude zvyšovat hlasitost tak pak půjdeme jih. OK." Souhlasí všichni. Ušli několik metrů a Steigle říká. "Už nic neslyšim. Já ještě jo, ale zeslabuje se to." Odpoví mu Biggi. "Vrátíme se zpět a to by bylo aby jsme je nenašli." Už jsou na původním místě, nechají si stejné rozestupy jen jdou jiným směrem, před sebou vidí, že za chvíli vyjdou z háje, ale najednou Steigleovi ujede noha a on sjede ze srázu, kterého si doposud nikdo nevšiml. "Pane bože!" Vyjekne Karin a běží se podívat blíž. "Jste v pořádku?" "Joo, a našel jsem je." "COŽE??" Steigle se zvedne ze země a jde k ostatním aby jim pomohl. "Pomůžu vám dolu, dejte mi nejdřív ty tašky, a nosítka...." Ralf s Frankem mu to podají a pak pomůžou holkám.
Karin se nejdříve vrhne k Thomasovi, protože ten jediný je intubován a monitorován. "Ralfe pojď mi pomoc a ty Biggi a pane Ebelsiedre se podívejte na kluky." Frank přistoupí k Petrovi a všimne si červené karty kterou má přichycenou na overalu. "Na červené kartě je napsáno: Střední otřes mozku, naražená žebra, potíže s dýcháním, řezná rána na paži, masivní krvácení do břicha nevylučuji ani rupturu sleziny, výron kotníku, podchlazení." Karin se udělá nevolno. "Cože?? Biggi?" Marc má na sobě též červenou kartu. Biggi jí začíná číst diagnózu. "Těžký otřes mozku s krvácením do mozku, oblasti ramene se tvoří hematom po luxaci, naražená žebra, potíže při dýchání, břicho měkké." Karin nemá slov, pro zatím nechá Thomase, Thomasem a jde nejdříve za Petrem. "Zorničky nereagují, puls téměř nehmatý, dech slabý, břicho tvrdé jako kámen. Ralfe monitor, roztok HS a fízák, natáhni 1 mg adrenalinu, 0.5 fenta a ringra a připrav larindoskop a tubus 8. Jak je na tom s talkem? 80 na 50. Biggi....... Biggi....." Karin se snaží Biggi přiměť ke spolupráci, ale Biggi je úplně mimo. "Pomůžu já." Řekne Frank. "Dobře budete s Petrem pravidelně dýchat, jednadvacet- dvaadvacet.... Je mi to jasné doktorko." Poté se Karin přesune za Marcem. "Zorničky nereagují, puls nehmatý, dýchání povrchní. Larindoskop, tubus 8, monitor, 2 mg adrenalinu, 0.5 fenta, 1 mg substanticholinu.. Ralfe dělej. Hodnoty? 60 na 40. Hanno pojdtě sním dýchat. A my se ještě podíváme na Thomase." Řekne Karin Ralfovi. "Zorničky mají střední reakce, pravá plíce dýchá slabě, je udělaná punkce, levá plíce s drobnými šelestmi v pořádku, břicho měkké, otevřená fraktura femuru, s krvácením a fraktura pravé ruky. Ralfe HS a 0.5 myozilanu a ringra. Připrav další tlakový obvaz a nafukovací dlahu, musíme zabránit krvácení, nesmí dojít k ruptuře tepny." Biggi už se vzpamatovala a šla vystřídat Franka v dýchání.
Když Karin doošetří Thomase, obrátí se ostatní. "Petr poletí se mnou, opatrněho ho přeložte na nosítka. A Marc jde s tebou Ralfe. Ale Karin...." Začne koktak Ralf. "To nedám, vždyť....." "Musíš to zvládnout, budeme se dorozumívat přes vysílačku, zvládneme to, musíme, oni to taky zvládli." "Karin co když zem...." "Ne to se nestane a jestli jo, nezáleží na tom jestli si doktor nebo ne. Myslíš, že Petr má větší šance než Marc, když letí se mnou?" Ralf se na ni podívá a zavrtí hlavou. "Tak vidíš, zvládnem to." Povzbudí Karin Ralfa, ale odvahu dodává i sobě, ví, že nemusejí let přežít. Oba jsou ve velmi kritickém stavu. Marca položí na vakuovou matraci. "Pomůžu vám." Nabídne se Hanno. "Ne, musíte zůstat u Thomase. Bude to jenom chvilka než dojdeme k vrtulníku." "Nepřipadá v úvahu, zvládnem to." Odbyde jeho pomoc Karin. "Dobře, tak vám alespoň pomůžu nahoru." Karin nijak nereaguje. "Vylezte oba na horu, nejdříve vám podám Petra a pak Marca." Řekne Hanno Ebelsiedrovi a Ralfovi. "Ale co nejopatrněji, sebemenší náraz jim může ublížit." Nebojte Karin, nedělám to poprvé." Odpoví ji Hanno. Jako první dostanou nahoru Petra a pak Marca, Karin měla zbytečné obavy, kluky přepravili nahoru úplně v klidu. Teď Hanno pomůže Biggi a Karin, na hoře je přidrží Ralf. "Zvedáme na tři. Raz..... dva.... tři." Frank s Karin můžou vyrazit. "Jsi připravená Biggi? Jo. Raz..... dva.... tři." Ralf s Biggi též vyrážejí.