Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 1

4. června 2013 v 18:08 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá
Povídka Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá, je moje první povídka na pokračovaní na tomto blogu. Doufám, že se vám příběh bude líbit.
OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ
Už přes týden panovalo tropické počasí a jakákoliv změna byla v nedohlednu. Každá služba byla pro oba tými utrpením.
Týmu B, právě končila denní služba a na základnu právě přišel Marc s Petrem. "Ahoj, já myslel, že ste nam tu už postavili nějakej bazén." Začne z vesela Petr a Marc začne ochotně přitakávat. "No jo, pánové jdou z vesela a kde máte Thomase? Přijede za chvíli je s holkama u jezera." Dořekne Marc. "A jaká byla služba?" Zeptá se Petr. "Infarkt, planý poplach, 2 dopravní nehody a 2 exitusy-alergická reakce a ta dopravka. Snad vy budete mít lepši službu." Popřeje jim Karin a pak se jdou kluci převléct do overalu.
Thomas dorazí na základnu pozdě. "Ještě, že mě neviděl Ebelsieder." Řekne Thomas mezi dveřma, ale Marc s Petrem se na něho zašklebí. "On stojí za mnou, že jo? Dobrý podvečer pane Wächtere. ÁÁÁ dobrej šéfe. Máte štěstí, že už tu teoreticky nejsem... Přeju vám poklidnou službu pánové a doktore Harlande nemám od vás vypracovaná hlášení. Podívám se na to a děkujem šéfe, nashle." Petr s Marcem se domluví, že si zahrají šachy, Thomas se jde převléct a pak ještě než odejde Max domů, zkontrolují miminko.
"Tak co budeme dělat?" Ptá se jich Thomas, když se vrátí z hangáru. "My hrajem šachy." Odpoví mu Petr. "Ale to je nuda, co takhle maryášek a sázky?" Petr a Marc se na sebe podívají a kývnutím souhlasí. Ale nikoho zatím nenapadne vyplnit hlášení.
"PÍÍÍP,PÍÍÍP.... Popálený muž v chatové oblasti, GPS souřadnice: 36° severně a 85°69' západně. Medicopter 117 rozumím, bereme to." Potvrdí Thomas a Petr s Marcem si berou tašky a běží k vrtulníku. "Medicopter 117 věži Mnichov žádáme o průlet vaší zónou. Přelet povolen, není zde hlášen žádný provoz. Na místo události doletíme za 10 minut. Rozumim Medicoptere 117."
Přistáli, vezmou si brašny a jdou se ženou, která je odvede k popálenému muži. ,,Dobrý večer jsem doktor Harland, pomůžeme vám. Petře zaveď kanylu a dej mu:1 mg morfia, 2mg ringra a fízák. Popáleniny 2. - 3. stupně v oblasti hlavy a hrudníku, připrav tubus 4." Zavalí Marc, Petra úkoly. "Co se tady vlastně stalo? Manžel chtěl podlít maso a najednou na něho vyšlehly plameny, bude v pořádku? Uděláme vše co je v našich silách. Můžu letět s vámi?" Ptá se žena. "Ne v helikoptéře je málo místa, ale vašeho muže vezeme na kliniku Sämmelweiß." Marc s Petrem odnesou muže do vrtulníku a Thomas jim vezme tašky. Za chvilku odlétají. ..... "Thomasi za jak dlouho jsme na klinice? Asi za 12 minut. Tak sebou pohni. Petře natáhni 0.5 fenta, a přidej mu kyslík, klesá mu saturace O2." Kluci se ani nenadějou a Thomas jim oznamuje, že za 3 minutky budou přistávat. Na klinice předají muže personálu a s nimi odbíhají do nemocnice. Po 10 minutách přicházejí za Thomasem. "Tak co? Snad to zvládne, ale neni jistý jestli nebyli zasaženy plíce." Odpovídá na Thomasův dotaz Marc. "Medicopter 117 centrále. Mluvte Medicoptere 117. Vracíme se na základnu, doba letu 17 minut. Rozumim Medicoptere 117."
Tým A už je zpátky na základně, venku se právě začíná smrákat. "Petře dáme se do těch hlášení? No nechce se mi, ale když jinak nedáš." Marc se na Petra zašklebí a oba se dají do práce. "No na vás je ale pohled." Posmívá se jim Thomas. "A co kdybys nám píchnul? Ne, ne já si raději udělám něco k snědku. Hm... a mohl bys nám aspoň udělat kafe?" Vyzve ho Petr. "No pokusim se." A zmizí v kuchyňce.
Je něco málo po 9:30 a na základně se znovu rozezní poplach. ,,PÍÍÍP, PÍÍÍP centrála pro Medicopter 117, srdeční příhoda na benzínové pumpě, směr Spiegelau, lesní cesta sjezd z dálnie A5/52, potřebujete GPS?" Thomas jde k vysílačce. "Ne a bereme to." Chvíli po ohlášení startují.
"Medicopter 117 věži Salzburk. Mluvte Medicoptere 117. Žádám o průlet vaší zónou. Povoluje se, ve vzduchu je jen vyhlídkovou letadlo, jinak není provoz žádný. Rozumim, dolet na místo události 8 minut, konec."
"Tak panstvo přistáváme, snad se sem vejdeme, raději zadžte dech." No jo Thomas zase přehání, ale jako pokus o vtip dobrý. Přistáli, popadnou brašny a míří k pacientovi. Ten leží na zemi a nad ním je skloněný pumpař. "Dobrý večer, jsem doktor Harland, co se tu stalo? Asi ho kleplo, já nevim, prostě natankoval, zaplatil a najednou se chytil za hruď a omdlel. Aha, jestli to nebylo tou cenou." Odvetí mu Petr a pak se plně věnuje Marcovi. "Změř mu tlak, kanilu, připrav 0.5 fenta, fízák a pak budu intubovat, připrav tubus 8, ve vrtulníku ho napojíme na monitor."
… ,,160/ 200. Hm, dáme mu ještě 2 jednotky mydozolanu a poletíme. Dobře." Po prvotním ošetření muže naloží na nosítka a chystají se zpět k vrtulníku. "Pomůžete nám? Ano. Vezměte ty tašky a pojdtě snáma." Pacienta naloží do vrtulníku a když se usadí i Petr, Thomas může vzlétnout. "Letíme na Mariánskou kliniku, doba letu 20 možná 17 minut. Díky Thomasi."
Během letu se začne pacient z horšovat. "Petře, 0.5 mg antropinu." Zabralo to muž se dál nezhoršuje. "Thomasi jak dlouho? 5 minut." Během chvilky už Thomas přistáva na střeše kliniky. Pacienta vyloží a opět sním jdou až na ambulanci. Na klinice se dlouho nezdrží a za pár minut už odlétají na základnu. "Medicopter 117 věži Salzburk, vracíme se vaší zónou na základnu, dolet 30 minut. Rozumim Medicoptere 117." Po přístání si Petr s Marcem udělají něco k snědku a pak se vrhnout znova na papírování. Thomas v hangáru hraje automat a je naštvanej, protože si Max zase hrál s citlivostí a on teď nemůže vyhrát. Kolem 11 hodiny mají kluci hotové papíry a rozhodnou se, že si půjdou na chvíli lehnout. Marc si lehne na gauč, Petr si zabere křeslo a na Thomase zbyde houpací křeslo. "Děláte si ze mě prdel?" Rozčiluje se Thomas. "Buď rád, že neležíš na zemi." Odpoví mu s úsměvem Petr. "No jo porát, tak já to dneska v křesle vydržim." Řekne uštěpačně Thomas a začne se skládat do houpacího křesla.
"PÍÍÍP, PÍÍÍP, PÍÍÍP." Kluci se probouzí. "Centrála pro Medicopter 117 dopravní nehoda u jezera Traumsee. Hasiči a policie byli informováni. GPS souřadnice 54° západně a 86° severně. Medicopter 117 bereme to." Zahlásí Petr. A to už si berou brašny a běží k vrtulníku. "Medicopter 117 věži Mnichov, žádáme o průlet vaší zónou. Let pov-ole-en. Opakujte prosim. Let povolen. Rozumim, konec." "Zatracená vysílačka, musíme se s Maxem na to ráno podívat. Vydrží to?" Ptá se Petr. "Nevim, možná bude lepší když to nahlásíme centrále a službu převezme Roseinheim." Dořekne Thomas a pak se věnuje pilotování. "Medicopter 117, centrále dolet na místo nehody za 6 minut. Medico - pteere 117, opaa-kujte pro-ssím. Dolet za 6 minut. Rozumim." "Tak to vidim, pánové, že pro dnešek zřejmě končíme." Kluci věnují Thomasovi úsměv a už si představují jak budou doma. "Přílet za 3 minuty. Jasně Thomasi." Odpoví mu Marc. Když přilétávají na místo, hasiči jim světelným kuželem označili místo přistání. Z vrtulníkem zakymácí vítr. "No tak Thomasi." Napomene ho Petr. "No co, boční vítr."
Konečně jsou na zemi a k vrtulníku dobíhá jeden z hasičů. "Potřebujete pomoc? Vemte nosítka. OK. Podívám se na nu vysílačku." Říká Thomas, Petrovi a Marcovi, a oni mu to jen kývnutím hlavy odsouhlasí. Kluci už jsou pacienta a hasič který byl u něho jim hlásí co mu je. "Fraktura paže, otřes mozku, tržné rány a hlavně tak 2 promile v krvy." "Jsem doktor Harland, slyšíte mně? Jasně." Marc mu prosvítí oči. "Dej pokoj, radši mi dej něco na bolest, jinak se z tý bolesti poseru." Říká opilecky muž. Marc se jemně pousměje. "Petře límec, kanilu, infuzy, pak mi podej nůžky a ruku mu dáme do dlahy." Když tak udělají hasiči jim pomůžou jka s mužem tak i s taškami. "Tak na co přišel Thomasi?" Ptá se Petr. "Obvody jsou v pořádku, spíš se schyluje k bouři a je nějaké přepětí, ale i tak jsem nahlásil centrále, že končíme. Letíme na kliniku svatých Bratří, doba letu 35 minut, zvládne to?" Ptá se Thomas. "Jo, má jen zlomenou ruku a 2 promile, takže bych ti Thomasi doporučoval letět opatrně, nerad bych aby nás poblil. Pokusim se Marcu." Řekne Thomas a nezadržuje úsměv. Muž chce něco říct a proto mu Petr nasadí sluchátka. "Sakra, dělejte něco do prdele, to strašně bolíí. Nemůžu vám dát žádné léky, protože jste opilí. Seru na to, já něco chci..." Do hovoru se vloží Thomas. "Držte hubu! Buďte vůbec rád, že pro vás, pro takový nemehlo vůbec letíme, nevim proč řídíte když jste vožralej jak prase. Ještě jednou je tam vzadu urazíte a vyhodim vás z vrtulníku!!!!" Marc mu poté sundá sluchátka a celý zbilý let je už klid. "Medicopter 117 klinice sv. Bratří, doba příletu 10 minut. Medi-ico-ptere 1.., pak-u...te. Doba příletu 10 minut. Roz-um..." Thomas si hluboce vzdychne.
Přistávají, pacienta vyloží a doprovodí ho do nemocnice a za 6 minut se vracíme zpět k Thomasovi. "Takže dneska opravdu padla?" Ptá se ještě jednou pro jistotu Marc. "Přesně tak a můžete se rozhoudnout kudy poletíme. A z čeho máme na výběr? Buď let o hodině a půl a nebo 50 minutový let přes Esbachovské skály." Oba se rozhodnou jednoznačně i když Thomas už je rozhodnut, ptá se jen pro utvrzení jeho plánu. "Poletíme přes skály. OK, ale možná to bude chvílema házet, dělá se nějaký vítr." Jenže netuší, že tato trasa může být pro celý tým A smrtelným nebezpečím.....

"Medicopter 117 centrále, vracíme se na základnu ve 3:15. Roz- um- umim, slu- ž...... ebírá Ros- eih- ham. Děkujeme centrálo. Op - ak.....e. Děkujeme, konec." Prvních 15 minut letu probíhá celkem dobře. "Medicopetr 117 věži Mnichov. Ta - dy věž Mni - chov. Žádáme o průlet vaší zónou. Medi - cop..... 117, špat - ně vás sly- ším ....aku- jte. Žádám o průlet. .... Průl..... ov- len. Rozumim. .... Už mě ta vysílačka vážně sere." Rozzuří se Thomas. "Ale no tak Thomasi zapůl hodinky už budeš doma s Lisou a Laurou." Utěšuje ho Petr. "To je taky jediný co mě jakštakš nechává klidným." BKáčko je zhruba 10 minut letu od Esbachovských skal, když vrtulník začne jemně byčovat déšť. O chvíli později se k tomu přidá i silnejší vítr a s vrtulníkem to začíná pěkně házet. ,,Ce......la p... ....dico..... 117. Nerozumíme opakujte. ....trála ..... přic..... ná...... bou..... ru...... me..... vš...... ny........ nej...... na.....sk...... vel….. bez……kam…. Centrálo opakujte. Medi.......... Centrálo, opakujte! ...... Centrálo tady Medicopter 117, opakujet zprávu ...... KURVA! Co je Thomasi?" Ptá se zděšeně Marc. "Jsme bez vysílačky. Tak už jí v podstatě nepotřebujeme ne? No to ne, ale centrála něco hlásila..... pochytili jste z toho něco? Ne." Odpoví jednotně Marc s Petrem. "Hm, já taky ne....."
(Zpráva centrály zněla: Centrála pro Medicopter 117, přichází sílná bouře a jsou zrušeny všechny lety, nejsilnější bouře je nad Esbachovskými skalami průlet je velice nebezpečný. Změnte okamžitě směr.)
Během několika málo minut se do vrtulníku začne navážet silný vítr, ale Thomas jako velmi zkušený pilot drží miminko pod kontrolou. "No tak Thomasi..... bejt tebou vrátim pilotní licenci, copak takhle se snáma lítá?" Špásuje s Thomem Marc. "SSS dělám co můžu! Počasí se horší rychleji než jsem čekal...." Z Thomasovi odpovědi neni ani jeden z nich moc spokojen. "Nemůžeme se vrátit a vzít to mimo skal?" Ptá se Petr. "Je to nebezpečný, jsou tu turbulence, silný severo - západní vítr a vzdušný víry, jestli bych se do toho při změně směru dostal skončíme na skále. Musíme to proletět. A zvládneš to?" Ptá se ho nejistě Petr. "Jasně… vždyť jsem nejlepší pilot pod sluncem...." Thomasto,to ale neříká tak sebejistě jako jindy, a to Marcovi i Petrovi přidělává starosti. Z Esbachovských skal by měli vyletět za 40 minut.
Ale už po 10 minutách přichází další komplikace, kroupy a bouřka, za normálních okolností by si noční bouřku užívali jinak, ale teď? Blesky jsou všude kolem nich, a zrovna před chvílí uhodil blesk do skály. Všechny to dost polekalo. Thomasovi se vrtulník nedaří už tak snadno vyrovnávat jako před chvílí, kluci lítají ze strany na stranu. "Thomasi můžeš bejt rád, že po večeři už jsme delší dobu jinak nevim, nevim." Snaží se i nadále Marc odlehčovat situaci. "Pořádně se připoutejte, víc mašinu v klidu už neudržim a vyhodtě někam mobily. Co? Proč? ... Jestli do nás uhodí vyzkratuje celá elektronika a tudíž i mobily, vysílačky, helmy a radši i všechno kovový co máte u sebe.... Thomasi tohle se mi vůbec nelíbí." Říká Petr a mobil a ostatní serepetičky položí na palubovku před sebe a helmu si zahákne nad hlavu. Další blesk uhodí jen pár metrů před nimi. "Thomasi za jak dlouho odsud vypadneme? ... Zhruba 25 minut." Jeho hlas zní chladně a vůbec ne přesvědčivě, jako by tušil, že se něco stane. Další blesk zase uhodil do skály, vrtulník se dostal do silného víru, zmítá se z jedné strany na druhou, když se uvolní a může pozvolna pokračovat, blesk uhodí nich......
"Sakra Thomasi, co to bylo!" Vyjekne vyděšeně Petr. "Uhodilo do nás." Pár chvil potom se na palubě rozblikají červené varovné kontolky, systém je přetížen a za chvíli dojde ke zkratu a vypadnou všechny systémy - vrtulník je neovladatelný. "NEMŮŽU NIC DĚLAT! NEJDE STABILIZOVAT! VŮBEC JI NEOVLÁDÁM, NEJDE TO!...... HLAVNĚ ZŮSTAŇTĚ PŘIPOUTANÝ." Petr se otočí na Marca a oba si utáhnou popruhy. "UŽ JÍ NEUDRŽIM! NEJDE TO! ŘÍTÍME SE K ZEMI, DRŽTE SE........" A pak přijde náraz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 6. června 2013 v 20:11 | Reagovat

Sakra, to je napínavé, teď neusnu. :-)Vážně super povídka, moc se ti povedla. Kdy bude pokračování? ;-)

2 Ada Ada | E-mail | Web | 7. června 2013 v 8:13 | Reagovat

Neboj brzo, jsem ráda, že se líbí

3 Danča Danča | 7. června 2013 v 16:48 | Reagovat

Ahoj, máš moc hezký blog!! :) Chtěla jsem se tě zeptat jestli by jsi mi tu nedala k sobě do informací můj blog, že by jsi mi udělala takovou reklamu a já na svůj dám zase ten tvůj, takže taková reklama navzájem.:)

4 Jana Jana | E-mail | 30. srpna 2014 v 23:01 | Reagovat

Napínavé..., snad budou v pořádku všichni

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama