Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 11

27. června 2013 v 16:49 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá
OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (11)

Při každém povolení dojde k poklesu tlaku, což Karin moc neřeší, neřeší vlastně už nic.... "Karin tlak 50/30." "Jednotku adrenalinu." "Jsi si jistá, že to co děláme je i pro tuto chvíli dobré řešení?" "Naprosto, šéfe dolet?" "3 minuty." "Chvála bohu." Řekne Karin. "Karin zase nám padají hodnoty. ..... Miligram epinefrinu a už mu dlahu nepovoluj. Dobře." Hanno si docela oddychne, akorát moc nechápe proč mu Karin dává takové množství léků na povzbuzení, když by stačila poloviční dávka, ale do toho se raději neplete, když není doktor. "Thomasi už budeme na klinice. Vydrž to ještě..."
Přistáváme, držte se." Upozorní je Frank, protože si není jist jestli ho v zadu vnímali, ale odpovědi se nedočká. "Hodnoty?" "Drží se." Odpoví jí stručně Hanno.
Bkáčko přistává a jak Frank správně předpokládal, vítr opět z vrtulníkem pěkně háže. Ale i přesto, že Frank dlouho nelítal zvládne to bravurně. Po přistání se k vrtulníku hned žene lékařský personál. Hanno nečeká ani na vyzvání a okamžitě jim jde otevírat dveře a pomáhá Thomase naložit. Karin je úplně vyřízená, nereaguje sedí v sedačce a po tvářích jí začínají stékat první slzy, a tak Hanno sám musí lékaři říct, jaké a kolik léků dostal a hlavně to, že je už zde zřejmá ruptura stehenní tepny. Doktor bere na vědomí a Hanna poklepe po rameni, jako že to bude dobrý.
Frank si rozepíná popruhy a sundavá helmu, je rád, že už je po všem a že už nemusí nikam letět, je vyčerpaný. Ještě než vyleze z vrtulníku, podívá se dozadu, Karin bez hnutí sedí na sedačce a chvěje se. Frank vystoupí a jde k ní. Otevře dveře, odpojí ji od intercomu a sundá jí helmu. "Doktorko.... Už je to v pořádku, už se nemusíte bát." Karin je pořád mimo. Frank jí chce odepnout popruhy, ale to už přichází Hanno. "Postarám se o ni pane Ebelsiedere. Dobře pane Steigle." Frank odchází, už se těší až uvidí Biggi.
Když vejde do nemocnice musí se na recepci zeptat, kudy má jít k operačním sálům. Sestra ho pošle do 1.patra chodbou rovně. Zrovna když tam dochází odvážejí Thomase na sál. Na Biggi i Ralfovi je vidět neskutečný tlak. Frank si sedne na židličku a čeká až ty dva přestanou zírat na zavírající dveře sálu. Biggi se otočí, že si půjde opět sednout, ale v tom uvidí Franka a hned by se mu vrhla kolem krku a políbila by ho, ale zatím nemá odvahu to udělat. Frank z Bigg snadno přečte co právě prožívá a je za to neskutečně rád. "Konečně, že jsi... jste zde." Stačí se ještě opravit Biggi, aby Ralf neměl kecy. Ale to je zrovna to poslední na co by měl teď Ralf náladu. "Kde je vůbec Karin a Hanno?" Zeptá se Biggi Franka. "Za chvilku jsou tady." Odpoví ji a chytne Biggi za ruku.
U BK 117
Hanno Karin rozepne popruhy a donutí ji, aby se na něho podívala. "Uklidni se, všechno bude OK. Všichni už jsou na sálech, dokázali jste to - zachránili jste je. Nemáš důvod proč být takhle nešťastná...." "A... Ale ... to... niic....nez...nam..men..á." Víc Karin neřekne, nejde to a tak se raději Hannovi pověsí kolem krku a znova propukne v urputný pláč. Hanno se jí snaží uklidnit a to mu zabere dlouhou dobu.
V nemocnici
Na sál a nebo ze sálu neustále někdo chodí. Ebelsiedrovi už to docela leze na tak už pocuchané nervy. Zvedne se a odchází. "Kam jdeš Franku?" Zeptá se ho Biggi. "Za chvíli jsem zpátky, jdu na chvíli ven." Biggi mu to odkývne a dívá se za ním.... "Biggi... Země volá Biggi....." Ralfa to zjevně pobaví. "Biggi?" "...Co? Souhlasím." "Jaký souhlasim? Já jsem se tě na nic neptal." "Aha…" "Nesmíš mu tak hladově koukat na zadek." Řekne Ralf. "Ale Ralfe nepřeháněj." "Mám oči a vidim, že dnes ti nemusí nadbíhat ani ti nijak lichotit, protože už je to vzájemný co?" "Ralfe.... Já hned přijdu." Biggi též odchází.
Frank si v nemocničím bufetu koupil krabičku cigaret a sirky, teď je před nemocnicí, kde si sedne na schod a zapálí si. Za chvilku za ním dorazí Biggi. "ÁÁ tak tady jsi." Biggi si k němu sedne. "Ty kouříš?" "Jen když jsem ve stresu." "Můžu?" Biggi si chce vzít od Franka cigaretu. "No jasně a ty taky kouříš?" "Někdy, příležitostně." Frank se ze zájmem zadívá na Biggi. "Proč se tak na mně díváš?" "Pozoruju jak jsi krásná." "Ale Franku...." Teď se oba dívají z očí do očí. Jiskřičky hojně přeskakují. "Biggi.... Ano? ...Miluju tě, promiň, ale už jsem ti to musel říct." "To nic, já tebe taky Franku." Chvíli se na sebe ještě dívají a pak se začnou líbat...
Karin s Hannem přicházejí. Když je Karin uvidí musí se i přes takovou situaci usmívat. Už jsou u nich tak blízko, že je musejí určitě slyšet, pokud budou vnímat, protože jsou do sebe pořádně zakouslí. Karin si jemně odkašle, ale to nezabere. Po druhý to zkusí Hanno, rázněji a to zabere. Je to hezký pohled na to, jak se oba leknou a neví o co jde a strašně chtějí být nenápadný.
"...Už je vám lépe?" Zeptá se zakočeně Ebelsieder, Karin. "Ani ne." Na Karin je vidět velká únava, Hanno jí musí dávat oporu. "Karin co je ti? Vypadáš hrozně." Všimne si ji také Biggi. "To nic Bigg, budu v pohodě." "Ty si brečela? Hm." Biggi vezme Karin a společně s Hannem odcházejí zpátky do nemocnice. Frank ještě dokouří a pak se zvedá též. Ale než zamíří k sálům zastaví se v kantýně, aby všem koupil crossaint a kávu, snad se trefí do toho co pijou.
Když tam přijde všichni kromě Hanna sedí na lavičce. "Něco jsem vám přinesl, jelikož předpokládám, že jste nikdo od rána nic nejedli." Dořekne Ebelsieder a začne jim to rozdávat. Nejprve to dá Steiglemu a Ralfovi, protože tuší, že s holkama to bude větší práce. "Pane Steigle?" "Děkuju vám a chcete to zaplatit?" "Ne a kafe?" "Jestli máte slazenou?" "Určitě." Na šéfa je to fakt skvělej chlap, pomyslí si Steigle. "Pane Stalere.... s mlékem?" "Díky pane." Pak Ebelsieder přistoupí ke Karin. "Doktorko?" "Ano?" "Vezměte si crossaint a jestli si dobře pamatuji kafe s mlékem?" "Ne, já nechci." "Musíte něco sníst." "Nemám chuť." Ukažte pane Ebelsiedere." Přistoupí k němu Hanno. "Zkusím to, já už se sní nějak domluvím. Hodně štěstí." Pak si Ebelsieder sedne k Biggi. "Vezmi si a tady máš kafe s cukrem." "Asi ti odporovat nemá cenu co?" "Uhodla si, nemá." "Jen si vezmi, musíš být za dnešní den hodně vyčerpaná." "Máš pravdu to jsem." Řekne Bigg a už se pouští do jídla.
Někdo vychází ze sálu, asi sestra, všichni zpozorní, ale ten dotyčný kolem nich jenom projde a pokračuje dál. Za chvíli jde zpátky i v doprovodu lékaře a mají na spěch. Nikdo se jich neodváží zeptat jak jsou na tom kluci, bojí se. Za 5 minut potom co chodbou někdo prošel je zde další pohyb - přichází Max. "Tak co? Víte něco? Ne ještě ne." Odpoví mu Ralf. "Jak dlouho je operují? Něco přes 2." Max to odkývá a sedne si naproti Ralfovi a vedle Hanna. "Vy jste ten hasič?" "Ano Hanno Steigl." "Max mechanik, děkuju, že jste snima letěl." Hanno se pousměje. "To by udělal každej, jsme přece záchranáři..."
Karin sbírá odvahu k tomu, aby se zvedla a šla se podívat na sál, ale strach a vyčerpanost jí stále ovládají mysl. Biggi se cítí poměrně dobře, ale je hrozně unavená a tak si položí hlavu na Frankovo rameno. Už je jí jedno jestli je někdo uvidí. Je ráda za to, že její city konečně promluvily, ale prvořadé je aby kluci byli v pořádku.
Dalších 20 minut se neděje nic zajímavého, ale pak.... Ze sálu vyběhne žena, plášť má potřísněn krví. Za chvíli běží zpátky s dvěma doktory. Další lidé, kteří teď vyšli ze sálu si berou vozík a se spěchem se vracejí zpět. Když to vidí Karin postaví se a chce se na něco zeptat, ale než se k tomu rozhoupe jsou všichni pryč. Karin ví, že je zle, že se něco podělalo a je zase celá bílá. A Ralf také nevypadá nadšeně. "Karin co se děje?" Ptá se jí Biggi. Karin zakroutí hlavou, ve smyslu nic. "No tak Karin? ... Ralfe, co se stalo? Nic asi, já nevim." "Nelžete nám." Karin po tváři steče slza. Když to Biggi uvidí, úplně přestane dýchat. "Karin?" Karin se na ni otočí. "Oni jsou mrtví?" Karin už to nevydrží a utíká pryč. Biggi chce okamžitě vystartovat za ní, ale Frank ji za včas zachytí. "Ne Biggi, dej jí čas. Ale někdo nám musí říct co se stalo? A jak jsou na tom!" Biggi též začíná brečet. "No tak Bigg, uklidni se bude to v pořádku." Frank jí obejme a dá jí pusu do vlasů. "Ralfe..." Začne dotírat Max. "Aspoň naznač, tahle nevědomost je hrozná. Naznačit vám něco můžu, ale bude to horší než by ste chtěli slyšet. "Neříkej nic." Vyzve ho Biggi. "Nechci slyšet špatný zprávy." Ralf jí to odkývne, ale Max by to chtěl stejně slyšet, ale před Biggi nechce naléhat. Biggi za pár minut odejde, aby našla Karin. Když prochází chodbou najednou uslyší vzlyky, jde podle zvuku a Karin najde na záchodech.
Kluci zůstali na chodbě sami. "Pane Stalere můžete nám něco říct?" Ptá se ho Ebelsieder. "Dobře, personál si z chodby bral resuscitační vozík..." Dál nemusí ani nic říkat všichni ví co to znamená. "Ale kdyby něco tak nám to přijdou říct ne?" Ujišťuje se ještě Max. "Asi."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Myslíte si, že přežijí operaci?

Samozřejmě ano
Ne všichni
Nikdo

Komentáře

1 ♥Verča♥TVD♥ ♥Verča♥TVD♥ | Web | 27. června 2013 v 16:57 | Reagovat

ahoj tohleto už je poslední díl prosím? .-)

2 Ada Ada | E-mail | Web | 27. června 2013 v 17:03 | Reagovat

[1]: Ne,zdaleka ne

3 Katy Katy | Web | 27. června 2013 v 17:05 | Reagovat

Mazec to je napínavější než detektivka už se těším na pokračování.

4 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 29. června 2013 v 22:30 | Reagovat

Adél, vážně super, kdy bude pokračování? ;-)

5 Ada Ada | E-mail | Web | 30. června 2013 v 9:21 | Reagovat

[4]: Nejspíš dnes :-)

6 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 30. června 2013 v 9:34 | Reagovat

[5]: dík, už se moc těším :-)

7 Jana Jana | E-mail | 31. srpna 2014 v 15:14 | Reagovat

Snad všeci přežijí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama