Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 12

30. června 2013 v 12:02 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá


OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (12)

"Karin? Karin už nebreč jsem u tebe, bude to dobrý." Utěšuje ji Bigg. "Ale Biggi...." "Co?" "Nebude... Bude uvidíš." Karin nemá náladu na to o něčem jí přesvědčovat. "No tak neplakej. ... Snažim se, běž Bigg, já se za chvíli vrátim." "A opravdu nechceš, abych tu byla?" "Ne, už je to vážně OK." Biggi kývne a odchází.
Biggi sedí u Franka, hlavu položenou na jeho rameni. Nemají stále žádné zprávy. Karin k nim dorazí za 10 minut, vypadá o něco líp a působí tak nějak vyrovnaně, smířená s tím co se děje. Za to kluci jsou velice rozladění a nervózní, ale Biggi se nepídí po důvodu.
Po 30 minutách
Ze sálu vycházejí dva lékaři, už nejsou oblečeni v modrém, mají bílé pláště a konečně míří k nim. Všichni se postaví a s napětím očekávají co přijde. Ralf pozná jednoho lékaře, protože mu předával Marca. "Dobrý den jsem doktor Junge a tady kolegyně Herrmanová, operovali jsme doktora Harlanda." "Žije?" Vyhrkne Biggi. Doktor se pousměje. "Nebojte je na živu. Během operace nenastali vážné komplikace." Všem se na tváři objeví neskutečná radost a opadne z nich, alespoň jedna část strachu. "Doktor Harland je stabilizovaný a v kritickém stavu. Prozatím je v umělém spánku a na dýchacích přístrojích." "A bude mít nějaké následky?" Ptá se Ralf. "Až ho probudíme a uděláme testy budeme vědět víc, momentálně vám nic nezaručím. Následných 48 hodin bude kritických a bohužel nemůžu vyloučit, že nebude muset podstoupit další zákrok." "Můžeme za nim?" Zeptá se Biggi. "Rozhodně vás za ním teď nepustíme. Za ním budete moc až nebude ohrožený na životě a bude při vědomí." "Děkujeme vám." "Není vůbec za co." "A pane doktore můžete nám dávat informace o jeho stavu?" "Určitě kolegyně." "Můžu vám dát kontakt na základnu a na sebe?" "Pojďte se mnou a domluvíme se." Karin s doktorem odejdou a ostatní si sednou a dál čekají, jak dopadnou operace Petra a Thomase.
"Tak jak se domluvíme kolegyně?" "Měla bych takový návrh." "Sem sním." Řekne lékař a poslouchá. "Chci vás poprosit, jestli byste mě mohl každý den informovat o stavu, popřípadě o operacích, komplikacích atd…. Dobře to není problém." "A ještě když vám dám číslo na základnu, chtěla bych spíš takové nejnutnější informace pro kolegy. "Toto vám velice rád splním, nemusíte mít obavy." "Děkuju a s Marcem to opravdu vypadá tak jak jste nám řekl?" "Ano, žádná milosrdná lež tam nebyla." "A nevíte náhodou jak to vypadá s kolegy?" "Ne to opravdu netuším, ale můžu to zjistit." "Děkuju moc, ale raději ne, počkáme si... nashle." "Nashle a kolegyně." "Ano?" "Kdyby jste kdykoliv chtěla můžete přijít a za panem Harlandem vás pustím." "Dobře, děkuju." Karin se k ostatním vrátí za 5 minut. "Tak co Karin?" Ptá se nedočkavě Max. "Co máš na mysli Maxi?" Zeptá se ho. "Jestli nevíš něco víc." Karin se pousměje. "Ne to opravdu nevim, doktor nám řekl opravdu všechno." "A neříkal něco o Thomasovi a Petrovi? Ne, s nima neměl nic společného, musíme si počkat."
Po 20 minutách
Ze sálu opět někdo vychází. Jde zřejmě o nějaké lékaře, ale nikdo se nemá k tomu aby jim něco řekli, jen projdou okolo. A tak si zase musí všichni sednout a čekat dál. O dalších 5 minut později vychází opět dva lékaři a tentokrát opravdu míří k našim kolegům. "Dobrý den jsem primář Stein a kolega Meier." Karin je celá nesvá, protože Petra předávala právě jemu a to on jí vytknul velkou dávku povzbuzovacích léků. "Operovali jsem pana Bergera a operace byla úspěšná." "Joo..." Tentokrát už sdílejí větší radost. Když Biggi znovu obejme Franka, začla by ho nejraději líbat, ale ještě se udrží. "Můžu pokračovat?" Musí je přerušit Stein. "Ano, omlouváme se." Řekne Karin za všechny. "Pan Berger utrpěl rupturu sleziny, byla poraněna i játra. Měl velkou ztrátu krve a proto došlo během operace k zástavě srdce, museli jsme ho 10 minut resuscitovat, ale nyní už je stabilizován a v kritickém stavu. Nadále ho budeme udržovat v umělém spánku a na respirační podpoře, můžu vám říct, že díky podchlazení to přežil. Bohužel nemůžu vyloučit, že bude muset podstoupit ještě alespoň jednu operaci." "A za ním asi nemůžeme?" Zeptá se opatrně Biggi. "Vyloučeno, pustíme vás za ním až nebude v umělém spánku a nebude mu hrozit zápal plic." A jak dlouho bude v tom spánku?" Zeptá se Max. "Maximálně týden, ale teď je to ještě předčasné." "Pane primáři mohu se s vámi domluvit na poskytování informací?" "Samozřejmě, pojďte se mnou do primářovny." Karin zase s doktorem Steinem odejde. "Já jsem tak ráda, že to přežili, snad to zvládne i Thomas." Řekne Biggi. "Neboj, podle Karin byl Wächter na tom nejlíp a za druhý jeho jen tak snadno nic nepoloží." Snaží se Frank Biggi podpořit i když už to skoro nepotřebuje. S Biggi a s Karin opadnul největší strach a konečně zase vypadají jako lidi. Vlastně jsou rádi všichni, jsou neskutečně šťastný, protože to ze začátku takhle nevypadalo....
"Tak kolegyně, jak se domluvíme?" Vyzývá Karin Stein. "Já už jsem se domlouvala s doktorem Jungem" "Aha a jak jste se domluvili?" "Že v případě nějakých komplikacích bude volat mě a ty pozitivní zprávy na základnu." Doktor Stein se usměje. "Máte to dobře promyšlené, aĺe já to udělám jednoduše. Doktor Junge se mnou bude ošetřujícím lékařem vašich kolegů. To jsou: kolega Harland, pan Berger a pan Wä.... Wächter." Pomůže mu Karin. "Děkuji a pan Wáchter. Ještě dám vaše kontakty naší vrchní sestře." "A pane primáři opravdu to tak je s Petrem jak jste nám řekl?" Ptá se nejistě Karin. "Ano, nemusíte mít strach, ale jeho resuscitace byla opravdu na hraně, ale můžu vám říct, že jste ho zachránila a omlouvám se, že jsem byl nepříjemný když jsem uviděl ten seznam daných léků." "To je v pořádku, já sama nevěděla sama co dělat...." "Ale už je to v pořádku, dokázala jste to doktorko." "Děkuju." Karin odchází a má dobrý pocit. Když přijde k ostatním nikdo se jí neptá jestli to byla celá pravda co jim primář řekl, už tady není takové napětí, strach dokonce se už mezi sebou i trochu baví. I Karin se už cítí lépe a začne se trochu bavit s Ralfem a s Hannem. Biggi si něco šeptá s Frankem a nebo poslouchá Maxovo vyprávění.
Po 40 minutách
Ze sálu vychází lékaři. Všichni se opět s napětím postaví. "Dobrý den jsem doktorka Schneiderová a můj kolega Kletter, společně jsme operovali pana Wächtera. Operace proběhla bez větších komplikacích i přes velkou ztrátu krve je pan Wächter stabilizován a už není v ohrožení života." Když to uslyší začnou se všichni radovat, konečně z nich všechno opadl. Biggi už ztratila všechny zábrany a začne Franka líbat, je jí jedno co na to ostatní. Max se s Ralfem obejmou a Max neskrývá dojetí. Karin se vrhne kolem Hannova krku.... Oba lékaři se na ně s pobavením dívají. Ale když už se ostatní doradují, Biggi a Ebelsieder se stále líbají. "Můžeme pokračovat dál, prosím?" Zeptá se lékařka. Biggi se od Franka rozpačitě odtrhne. "Otevřená fraktura femuru způsobila rupturu tepny. Tepnu jsme zašili a zlomeninu zpevnili šrouby. Proraženou plíci jsme zašili a zlomená žebra srovnali, i s klíční kostí pro jistotu jsme mu nechali ještě zavedou drenáž. Měl velké štěstí, že neměl mnohem vážnější zranění a poraněnou páteř." "A pani doktorko můžeme za nim?" Zeptá se Ralf. "Ne dnes ne, pan Wächter ještě spí po narkóze a dostal i utlumující léky, protože zlomeniny žeber jsou velmi bolestivou záležitostí, ale zítra už můžete přijít." "Moc vám děkujeme." "Je to naše práce." "A pani kolegyně chcete se domluvit na nějakém kontaktu?" "Děkuju za ochotu, ale já už jsem domluvená s panem primářem." "Dobře, nashle. Nashledanou." Lékaři odejdou a ostatní ještě zůstávají před sály. "Tak co teď?" Zeptá se Ralf. "Poletíme domu?" "Jo, ale nejprve si chci zajít na kafe." Řekne svůj názor Karin. "Jo, jo zajdem na kafe." Přitakává Biggi. "Lepší by bylo zajít na panáka." Navrhne také svůj názor Frank. "To třeba později, ale teď jdeme na kafe." Zavelí Bigg a všichni ji následují do zdejší kantýny. Tam si všichni objednají kafe a Ralf s Maxem si dají taky něco k snědku. Po několika minutách má něco na srdci Ralf. "A pane Ebelsiedre jak to bude se službama? No..." Zamyslí se Frank. "Ještě dnes s centrálou vyjednám alespoň 3 dny volna a pak nám budou muset vyjednat náhradní tým a než ho dostaneme budete muset sloužit něco navíc." "No jo jako by jsme neměli už tak dost předčasů." Poznamená Biggi. Frank se na ní jenom usměje, ví že má pravdu, ale bohužel nemůže nic dělat. ,,A pane Ebelsiedere podle čeho se vybírá náhradní tým?" Zept se Hanno. "Buď z jiných základen a nebo z lidí, kteří jsou ochotni vzít služby na nějakou určitou dobu. Aha..." ,,Proč se na to ptáte pane Steigle?" Zeptá se ho Frank. ,,No, abych pravdu řekl, vaše práce mě velice zaujala a tak jsem se chtěl zeptat jestli by bylo možný vzít záskok za zdravotníka." Frank je mírně zaskočen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 30. června 2013 v 16:43 | Reagovat

Výborně Adél, jsem ráda, že to všichni přežili:-D.... moc pěkně napsaná povídka ;-)

2 Ada Ada | E-mail | Web | 30. června 2013 v 17:20 | Reagovat

[1]: :-D konečně budeš mít klidné spaní, ale ještě to není vše, počítám tak 1 až 2 kapitoly

3 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 30. června 2013 v 17:51 | Reagovat

[2]: To teda budu :-)... tak to jo, ale snaž už to nebude takové dramatické :-P

4 Katy Katy | Web | 30. června 2013 v 20:11 | Reagovat

Hele segra já se chci vyspat je to stále napínavé ale super.

5 Jana Jana | E-mail | 31. srpna 2014 v 15:27 | Reagovat

To je dobře, že jsou všichni naživu. Pěkná povídka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama