Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 3

10. června 2013 v 17:32 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá


OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (3)

Už je to asi 25 minut co jdou, oboum je zle a začínají jim docházet síly. "Odpočinem si na chvíli?" Navrhne Petr Marcovi. "Jsem pro." Nosítka s Thomasem položí na zem a sami si rovnou kleknout oba dva teď bojují s vlastními zraněními. Petr se nemůže pořádně ohnout a Marca trápí točení a hrozná bolest hlavy z které se pozvrací. Zdálo se, že bouře odchází, ale teď se zase vrací. Vítr a déšť zase zesílili a znova uhodí do skály pod kterou se právě schovávají. Během chvíle na ně začnou padat drobné kamínky, kameny a štěrk. "Musíme jít dál, začíná to tu být nebezpečné. Hm." Odvětí mu pouze Marc.
Je 5 hodin. "Petře, Ebelsieder by měl už přijet na základnu a.... za... chví-li bud-ou ... pát-raat. Marcu co je?!" Vyjekne na něho Petr. "Hla-va... to přej-de musí-me dáál." Venku se začíná pomalu rozednívat. Kluci ujdou pár kroků, když dojdou k zabahnělé a docela úzké cestě. A Marc najednou šlápne na docela nestabilní místo, ale není čas na zastavování, musejí dál. Udělaji další, další a další krok, když se to snimi utrhne a všichni tři se zřítí dolu. Není to až tak strmé a skalnaté, ale jim to může vážně uškodit.
Po dopadu leží bezhybně na zemi, nejsou v bezvědomí, ale bojí se pohnout, bojí se toho co přijde pak, ale pak Thomasovo EKG začne zrychleně pípat, a to oba dva donutí aspoň k nějakému malému pohybu. "Petře? Jsi OK? ... Jo asi jo a ty? Hm, musíme se podívat na Thomase." Pomalu se převalí a pak se pokoušejí co nejopatrněji vstát a jít ošetřit Thomase. "Stetoskop a budem intubovat, tubus 8, lepenku na zajištění a 1mg miozolanu." Petr mu to podá a pak si všimne, že Marc krvácí. "Marcu ty krvácíš." Marc si šáhne na líc tváře a setře si krev. "Sundej si helmu, podívám se na to, možná ti po tom pádu praskli stehy." Marc si sundá helmu, ale z obočí ta krev nepochází, nýbrž je z Marcova ucha....
"Marcu.... ta krev je z ucha. Hm... krvácim do mozku, při těžký otřesu mozku to je normální." To samozřejmě Petr ví, ale spíš ho zaráží Marcova chladnost, protože oba moc dobře ví, že stačí málo a vše může skončit úplně jinak. "Petře támhle je les, že jo? Jo, můžeme se schovat tam. Jdem." Řekne Marc. "A zvládneš to?" Ptá se ho Petr. "Jo, pokusim se a ty? ... Jo." Na tři Thomase zvednou a pokračují dál v cestě, i když oboum už je hodně zle a opouštějí je i poslední zbytky sil, už jdou jen silou vůle. Po dalších minutách jsou už úplně vyřízeni. Právě zdolávají nějaký menší kopec.
Petrovi se udělá náhle zle. "Marcu... můž-eme si odpo-čino-out? Jo, určitě." Než, ale stačí Thomase položim úplně na zem Petr skolabuje a zřítí se, ze srázu. Marc okamžitě běží po trošku lepší trase k Petrovi. "Petře, co je? Já už vážně nemůžu... Můžeš vstát?" Petr se jen trochu pohne a břichem mu projede silná bolest. "Petře! Kde tě to bolí? Všude, ale slezina to asi neni... I když nevhodně tak si našel místo, kde se můžeme schovat, ale musíme sem dopravit Thoma, zvládneš mi pomoc? Já to bez pomoci nedám. Jo pomůžu, ale pomůžeš mi se zvednout ? Jasně, že jo." Marc mu pomůže a pak vyleze na horu, sesune nosítka, aby je Petr mohl chytit, Marc s kopečka sjede po zadku a pak Thomase dají pod skalní výběžek a sami si na zem rozprostřou vakuovou matraci. Sednou si, tak aby Thomase měli u sebe a zároveň se mezi sebou mohli ošetřovat a nemuseli dělat zbytečný pohyby, který by jim ublížili. "Petře teď se podívám na tebe a ještě by jsme si měli na kartičky napsat co nám je a jaké léky jsme si dali. Dobře. Připrav 1 žlutou a 2 červený." Řekne mu Marc. Žlutá označuje středně těžká zranění a červená označuje těžká zranění.
Petrovi nejprve prosvítí oči. "Střední otřes mozku." Zahlásí Marc a pokračuje dál. "Naražený žebra, potíže s dýcháním, řezná rána na ruce, masivní krvácení do břicha nevylučuji ani rupturu sleziny, výron kotníku, podchlazení. Zavedu ti kanilu, dám infuzy HS, 1mg fenta a 0.5 mg morfia." Petr to zapíše a léky , který mu Marc aplikuje. Poté Petr vyšetří Marca. "Zorničky jsou rozšířené, reakce na světlo malá. Takže jak jsem říkal těžký otřes mozku s krvácením do mozku." Dodá informace Marc. "V oblasti ramene se tvoří hematom. Naražená žebra, potíže při dýchání, břicho měkké. Ok, Petře zavedeš mi kanylu, infuzy HS, 0.5 ringra a diazepamu." Petr to zapíše léky aplikuje. "Thomase odpojíme ho od kyslíku, musíme jím šetřit, dokud budem moct tak snim budem dejchat sami." Řekne Marc a vytáhne z tašky ambuvak a koukne se na hodinky. Je 5:40 Ebelsieder, Max nebo někdo z týmu B by už měli být na základně, ale vzhledem k tomu, že centrála každému hlásí zrušení služeb, tak moc nepřepokládájí, že je najdou v čas. Marcovi a Petrovi zbývá pár hodin, Thomasovi vzhledem ke zranění o něco víc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 10. června 2013 v 19:42 | Reagovat

Docela mě zarazilo jejich chování, takové podivné.... :-) ale jinak super povídka, už se těším na pokračování. :-D

2 Ada Ada | E-mail | Web | 10. června 2013 v 20:08 | Reagovat

[1]: Děkuju, strach dělá divi a menší beznaděj...

3 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 11. června 2013 v 17:16 | Reagovat

A kdy bude pokračování? Už se nemůžu dočkat. :-)

4 Ada Ada | E-mail | Web | 11. června 2013 v 17:40 | Reagovat

[3]: Možná ve čtvrtek, ale neslibuju nic.

5 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 11. června 2013 v 17:49 | Reagovat

[4]: Super, už se moc těším ;-)

6 Jana Jana | E-mail | 30. srpna 2014 v 23:34 | Reagovat

To je ale napínavé, dobře se to čte.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama