Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 5

15. června 2013 v 9:30 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá


OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (5)
O několik minut později
"Tak mi už máme vše připraveno." Přijde Karin s Ralfem. "Jak jsi na tom ty?" Zeptá se Karin Biggi. "Nijak už 10 krát mi to odmítli, ty vůbec neví co je to pomoc kolegům v nouzi." Karin se na ni soucitně podívá a dodá. "Nesmíme ztrácet hlavu, určitě nám to někdo půjčí. A když ne?" Vyjekně Biggi. "Ale jo." Přišel Ebelsieder. "Opravdu pane Ebelsiedere?" Nevěří Biggi. "Ano jsem domluvený s hasiči z Neuestadtu. Ale to je od nás skoro 2 hodiny." Řekne skoro zoufale Karin. "To jo, ale centrála je od nás hodinu a pak vrtulníkem do Neuestadtu je to 45 minut." Dodá Ebelsieder. "No dobře, ale když by už nám někdo půjčil stroj tak jedině bez pilota." Dodá Biggi. "To já vim. No tak co budeme dělat?" Ztrácí znova naději Biggi. "K čemu nám je vrtulník když ho nemá kdo pilotovat? ... Já poletim." Všichni se na Ebelsiedera tázavě podívají. "Býval jsem pilot, teď mi už zbyla jen prošlá licence, ale lítání se nezapomíná." Biggi se na Franka podívá nějak jinak, obdivně, se zaujetím, v očích ji blýská naděje a možná poprvé se nebojí dát své city na jevo. (jemně použije oční flirt) Frank to samozřejmě zaregistruje a u srdce má dobrý pocit, i přes tak závažnou situaci. "Myslím, že bychom mohli vyrazit na centrálu a mohl byste mi někdo půjčit overal, myslím, že hadry nejsou dobré na pátrání." Biggi se usměje. "Myslím, že vám padnou Petrovi věci a máte štěstí, že si Thomas nikdy nezamyká skříňku, protože aspoň budeme moci použít jeho odrazku pilota a velikost nohy bych typovala 39? Ano. Tak to vám půjčím zase svoje. Děkuju Biggi. Není za co." Jen co se Frank převleče, můžou vyrazit. "Maxi zůstanete tady a kdyby někdo volal tak mu dejte moje číslo na mobil. Ano pane a najděte je. Nebojte Maxi… Jedeme mím autem." Řekne týmu B Ebelsieder. Po 30 minutách přeruší hrobový ticho Biggi. "Karin jakou mají šanci, že jsou na živu? .... Karin?" Karin s povzdechem řekne. "...Malou.... není-li pozdě. KARIN! Žádný Karin, jestli se opravdu zřítili můžou už být mrtví a nebo bojují o každé nadechnutí, můžou mít silný bolesti, krvácení do dutin, trpí a počasí jim taky nepřidá. Teď mají tak 25% naději, že to přežijou a stále se snižuje...." Biggi se nahrnou do očí slzy, přesně tohle nechtěla slyšet. Frank ji chytne za koleno, Biggi se na něho podívá a svojí ruku položí na jeho, už se jí nechce ani brečet. Za 35 minut dorazí na centrálu. A všichni si to hned namíří do dílen. "Ebelsieder, za jak dlouho bude mašina hotová? No... tak za hodinku a něco asi. Tak pohněte tady, jde o životy." Pak si to namíří do hlavní budovy, do konferenční místnostni. Frankovi zazvoní mobil. "Běžte napřed doženu vás." Řekne týmu B. Frankovi volají hasiči.... Ebelsieder přichází do konferečky. "Volali hasiči, vrtulník si máme vyzvednout sami a pokud chceme někoho na pomoct tak si je máme přemluvit. Za 10 minut nás snimi spojí přes web kameru. Můžu vás doktorko Thalerová požádat o pomoc? Určitě." Frank si připravuje řeč a také mapu kde se to stalo.
Konečně mají spojení, hasičů je plná místnost. "Dobrý den, já jsem Frank Ebelsieder. Jsem šéfem základny Medicopteru 117, se mnou je tu doktorka Thalerová, zdravotník Staler a pilotka Schwerinová. Dnes v noci došlo k nehodě našeho vrtulníku v Esbachovských skalách, poslední známá pozice je zde." Ukáže Frank na mapu. "Na palubě byla tříčlenná posádka, ve složení lékař, zdravotník a pilot." Frankovi do hovoru skočí jeden z hasičů. "A co se vlastně stalo? ... Nevíme, když se vraceli na základnu měli problémy s vysílačkou a centrála na těchto souřadnicích s nimi ztratila kontakt a na základnu se nevrátili." Ale hasič se nevzdává. "Aha, ale stejně nějaký důkaz o tom, že se něco stalo nemáte? …A jaký důkaz máte jako na mysli?! No já nevim, to musíte vědět vy..." Frank by mu něco ostrého řekl, ale ještě se udrží. "Prosím omluvte mého kolegu, prosím pokračujte." Řekne jiný hasič. "Děkuji, možná se zřitili a nebo museli nouzově přistát... Ale chtěl bych někoho z vás požádat o pomoc." Biggi odchází, už nemůže vydržet to diskutování. Když si toho všimne Frank předá slovo Karin, aby je seznámila s vážností situace z lékařského zhlediska, pak se omluví a odchází ven za Biggi.
Biggi sedí na židli a hlavu má schovanou v rukách. Frank přijde naproti, podřepne si a pohladí ji po hlavě, Biggi se lekne. "Nechtěl jsem tě vylekat." Začne ji Frank tykat a jí to vůbec nevadí. "Nemůžu tam poslouchat toho blbce, proč je tak hnusnej?" A z oka jí samovolně vyteče slza. Frank jí setře slzu a obejme ji. Biggi se rozbuší srdce, vnímá Franka úplně jinak. Cítí jeho tělo, vůni, dech na svém krku... A to jí dělá neskutečně dobře, asi se zamilovala. Stejné pocity má i Frank, konečně může objímat ženu, kterou dlouhou dobu miluje, ale která se stále bránila lásce. Ale teď cítí, že je vše jinak. Nechtějí, aby tahle chvíle skončila, ale i přesto ji musejí ukončit. "Biggi měli by jsme se vrátit." Řekne Ebelsieder. "Ano já vím, jdi beze mně já se musím upravit." Biggi odchází na toaletu, aby se opláchla studenou vodou a smyla si make up, protože ví, že dnešní den nebude rozhodně bez slz…

Po nehodě
Od zřícení už uběhli skoro 4 hodiny a od doby co kluci došli do nějakého lesíku to bude za pár minut hodina. Jejich stav začíná být velice važný.
Thomas je i nadále stabilní a nepřepokládá se, že by nastali nějaké velké komplikace. Marc začíná být apatický a od Petra si nechá dát 1 mg atropinu. "Petře kdybych upadl do bezvědomí tak mi dej 0.5 mg adrenalinu a jestli bych se už neprobral tak Thomase napoj na kyslík." Petr se ho snaží povzbudit. "To zvládnem Marcu, vydržíme to." Marc se lehce usměje a od Petra převezme ambuvak, aby s Thomasem dýchal teď on….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 15. června 2013 v 10:08 | Reagovat

Super, je to strašně napínavé.... snad to všichni přežijí...

2 Katy Katy | Web | 15. června 2013 v 12:36 | Reagovat

super povídka je to napínavé jako malé kšandy

3 Ada Ada | E-mail | Web | 15. června 2013 v 16:17 | Reagovat

[1]:,[2]: Jsem ráda,že se vám povídka líbí ;-)  a napínavé to ještě chvilku bude....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama