Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 7

19. června 2013 v 17:23 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá
OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (7)

Po nehodě
Mark byl za poslední hodinu a půl už 3x v bezvědomí, které vždy trvalo jen několik minut a právě teď se z něho probouzí. ,,Marcu.... Hm... Jsi OK? Joo, jak dlouho jsem byl mimo? Já nevim Marcu..." Petr začíná být též apatický, pomalu ztrácí veškerou sílu a zapomíná dýchat s Thomasem. "Jak se cítíš Petře?" Ptá se ho Marc. "Je mi hrozně, chce se mi spát." Marc vyděšeně dodá. "Petře nesmíš, nesmíš..." "Já už, ale nemůžu." Dodá vysíleně Petr. "Připojíme Thomase na kyslík a pak ti přidám léky a dám novou infuzy s HS." Dodá Marc. "A co ty?" Zeptá se Petr. "Já si vezmu fízák, to mi stačí." Marc šahá do lékařské tašky a chce vyndat léky, ale najednou má rozmazané vidění a nemá velký cit v rukou. "Marcu co je?" Strachuje se Petr. "Mám rozmazané vidění ale to přejde, za chvíli…" Ta chvíle trvá 15 minut. Poté se Marcovi vrátí cit v rukou, ale zrak ještě moc ne. "Petře potřebuju pomoct. Jak? Kde je morfium a adrenalin?" Zeptá se Marc. "V zelený taštičce, je hned navrchu, adrenalin je pátý od konce a morfium je první. Díky a ještě mi to zkotroluj. Našel si to dobře." Petr pak do injekce natáhne 2 mg adrenalinu a 2 mg morfia. "Petře píchni si to po 1mg a pak to píchni mně." Po aplikaci léků připraví infuze, které si zavedou a nakonec jim Marc dá masky a pustí jim kyslík. "Podívej se jak je na tom Thomas. ... Petře..." Marc se podívá na Petra, a ten nepřítomně kouká někam do stromu. A brzo upadne do bezvědomí. Marc se vyděsí, lekne se, že je Petr mrtvý. Hned mu zkontroluje tep, naštěstí je zrychlený a celkem pravidelný. Marc si oddechne, chce se podívat na Thomasovo EKG, ale v tom ho zabolí silně hlava, cit v rukou ztratí úplně a za chvíli upadne do bezvědomí. Petrovi a Marcovi právě začíná boj o život, oba dva jsou ve velmi kritickém stavu, začíná jít o každou minutu, čím dřív tu bude pomoc tím líp pro ně. V tuto chvíli se z bezvědomí už neprobere nikdo.

Záchranná akce
BK právě přistává na základně hasičů. Pan Steigle čeká u jejich helikoptéry. Biggi s Ralfem vystupují, Ralf si vzal jednu z lékařských tašek a Karin si přesedá dopředu k Frankovi.
Ještě než opět vzlétnou ukáže Biggi Frankovi zdvihnutý palec a Frank jí toto gesto opakuje. "BK 117, věži Salzburg. Věž Salzburg, mluvte BK 117. Žádáme průlet vaší zónou směr Esbachovské skály na pátrací akci. Lety jsou zakázané a vaše trasa je volná. Rozumim, konec." Během několika minut je dohoní vrtulník hasičů SH3. "SH3 pro BK 117... Mluv. Přeladíme si na společnou frekvenci 65,40. Rozumim." Frank přeladí na tuto frekvenci a už slyší Biggin hlas, jak se baví s Ralfem.
Za necelých 50 minut doletí na poslední známé souřadnice Medicopteru. Počasí je pořád špatné, sice neni až tak silný vítr, ale i tak to s vrtulníkem pořádně háže. "Pane Ebelsiedere nemůžeme letět rychleji?" Zeptá se Karin. "Kdyby to šlo Karin, tak letíme." "Omlouvám se." "Nemáte za co, všichni máme nervy na pochodu." Frank vypne vysílačku, aby jejich hovor neslyšela Biggi a Ralf. "Doktorko druhý vrtulník nás neslyší, chtěl bych vědět jakou naději mají doopravdy?" Karin se na něho zadívá. "Já si myslim, že to nemohli přežít a kdyby jo, tak je už třeba pozdě. Já opravdu nevím, sama si dodávám naději, že jsou na ještě na živu…" Karininy oči se zalejí slzami a Frank neví jak ji utěšit, když mu řekla pravdu a pak znova zapne vysílačku. "Víš, že jsem vůbec netušil, že Ebelsieder umí létat." Říká Ralf Biggi. "To já taky ne, ale jsem ráda, že ho máme, ať je jaký chce." Řekne Biggi. Franka to potěší, myslí si, že mu Biggi něco naznačuje.
"Biggi slyšíš mě? Ano. Za 10 minut dorazíme na poslední známé souřadnice. Ano já vím, máme trasu C. Ano, mi trasu B. "
"Centrála pro BK 117. Mluvte centrálo. Máme aktuální stav počasí. Mluvte. Vítr změnil směr na sever, severo-východ, rychlost větru je 80 - 90 km/h, vzdušné víry, místy silný déšť. Rozumim centrálo, pátrání začne za 5 minut. Rozumim BK 117, konec."
"Centrála pro SH3. Centrálo rozumíme, jsme na stejné frekvenci. OK, centrála konec."
Oba vrtulníky dorazili na dané souřadnice, kde se zastaví. Stojí tam jakoby se báli co přijde, co tam najdou....
Ticho a čekání přeruší Biggi. "Jdeme na to, uvidíme se na druhé straně za 50 minut. Rozumím a za tím naviděnou." Řekne Frank a oba vrtulníky se dají do pohybu. Karin v Bkáčku a Ralf se Steiglem v SH3 si berou dalekohledy. Po 15 minutách Ralf něco zpozoruje. "Biggi na 5 hodinách východně, něco vidim na skále. Dobře poletim blíž. … Našli jste něco?" Ptá se hned Karin. "Prověřujeme to." Odpoví jí Biggi. "Ralfe blíž už nemůžu. Dobře, jdu do zadu, a podívám se na to z blízka. Buď opatrný." Ralf se oblíkne do popruhů, zajistí se a vezme si znova dalekohled. ... "Negativní. Jasně, ale už se vrať. A vy Hanno zaneste toto místo do mapy. Už se stalo." Řekne hasič. Když Karin uslyší, že to byla planá naděje hluboce si vzdychne a podívá se na hodinky, od nehody už uplynulo 5 hodin. "Nebojte, najde je v čas." Karin se na Ebelsiedera podívá. Její pohled je prázdný, smutný, beznadějný a taky se jí znova oči zalívají slzami. Aby Karin předržela slabost, začne se znova dívat do dalekohledu. ... "Něco vidím, na 15 hodinách před námi, ale nerozeznám co to je. Musíme blíž. Nemůžu." Řekne Ebelsieder. "Proč!? Jestli půjdu blíž, skončíme na skále, jsou tu silný víry, zaneste si to do mapy. Hm." Uletí jen pár metrů a Bkáčko se propadne vzduchem. "Co to je?" Vyjekne Karin. "Vzdušný vír, nebojte za chvilku jsme z toho venku." Utěšuje ji Ebelsieder, ale pak to začne s vrtulníkem smýkat ze strany na stranu. "Ještě, že jsem nesnídala." Řekne si pro sebe Karin. Ale naštěstí z toho brzo vyletí, ale dá se říct klidně pokračují dál. "Tak co lidi máte něco?" Ptá se jich Biggi, přes vysílačku. "Ne a vy? .... Taky ne." A na obou stranách je zase nesnesitelné ticho a to trvá téměř půl hodinu. "Myslím, že až sem nedoletěli, co ty na to Franku?" Snaží se o konverzaci Biggi. "Asi máš pravdu, vrátíme se a budeme pátrat znova? Jsem pro. OK." Ralf chce něco namítnout, ale nakonec si to rozmyslí, věří Biggi a Ebelsiedrovi. Karin se znova podívá na hodinky. Frank ví, že už ztratila veškerou naději. "Centrála pro BK 117 a SH 3. Mluvte.... Slyšim… Došlo ke zhoršení počasí, vytvořila se silná kupovitá oblačnost s velkým množstvím srážek, vítr až 90 km/h. Děkujeme za upozornění, ale jestli si myslíte, že je tady lepší počasí, než jste nám nahlásily jste na omylu." Odpoví centrále Biggi. Frank se musí na Biggiinou odpovědí pousmát. "Rozumíme centrálo a berem na vědomí, konec."
Po 15 minutách letu
"4 hodiny východně. Co -o?" Frank zrovna nemyslel na pátrání.... "Něco vidim na 4 hodinách východně. Poletim o kousek blíž." Jsou tak 15 metrů od stěny, a Frank si myslí, že ví o co jde. "Nerozeznám to." Říká Karin. "Ale já jo...." Karin se na něho tázavě podívá. "Je to klapka z ocasu." Karin v očích zablískne naděje. "Biggi slyšíš mě. Ano, co se děje? Máme pozitivní nález. .... Opravdu? Jde o klapku. ..... Rozumim."
,,Biggi co je? To je dobrá zpráva, už je brzo najdeme." Říká jí Ralf. "Hm, ale to taky znamená, že se zřítili...... bojim se toho co najdeme. ...Neboj Thomas je dobrej pilot." Řekne Ralf. "Nejde o to jestli si dobrej pilot, tohle nikdo nezvládne, když je vrtulník neovladatelný!" Vyjede na Ralfa Biggi. "Promiň, ale musíme věřit…. Já vím, ty mě promiň, mám nervy na pochodu." Odpoví mu Biggi.
O něco větší napětí je na palubě BK. "Karin na 5 hodinách severně." Karin se dalekohledem zadívá tím směrem a to co spatří jí vyrazí dech. "Karin... Karin..." Frank jí šáhne na rameno. "Coo?"
"Karin co vidíte? Podívejte se sám." A předá mu dalekohled. Frank se podívá a uvidí utržený ocas. "Biggi? Ano. Našli jsme kus ocasu…. Rozu- miim." Biggi se zatmí před očima, zbledne a rozklepou se jí ruce a s vrtulníkem to hned začne házet víc. "Biggi co je?!" Reaguje na situaci Ralf. "Niic, já... jsem v poho-dě. ….Biggi jsme blízko." Biggi mu odpověď odkývne, zhluboka se nadechce a znova se koncentruje na let. "Biggi, Měníme kurz o 15° severně. Rozumim."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | Web | 19. června 2013 v 20:01 | Reagovat

úžasná povídka jen tak dál.

2 Katy Katy | 21. června 2013 v 9:28 | Reagovat

ahoj tak mi nejde se připojit tak dneska y povídkou nepohnem pokud nepojedu večer domu mryí me to a štve paaa tvá sestra.

3 Jana Jana | E-mail | 31. srpna 2014 v 12:43 | Reagovat

Hezky napínávé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama