Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 9

23. června 2013 v 15:36 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá
OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (9)


"Nechcete si Karin na chvíli odpočinout. .....NE." Řekne prudce Karin, mezitím co má jazyk až na bradě. "Neřekl bych, že dalších 10 minut vydržíte. Jo.... vydržim." No uvidíme, pomyslí si Frank. Biggi s Ralfem za nimi zaostávají, ale též pokračují dál. Po dalších několika minutách vidí, že Biggi s Ralfem zastavují. Frank se podívá na Karin, ta je celá rudá, funí a čím dál víc zpomalují. "Odpočinem si." Řekne a zastavuje. "Musí.... me dáál." "Ne, když si na chvíli odpočineme budeme tam rychleji než teď když už nemůžete, akorát pořád zpomalujete." Karin váhá, ale pak se přeci jen umoudří. Karin si sedne vedle Petra do mechu a zkontroluje jeho stav a Frank jde za Ralfem a Biggi, protože Ralf má u sebe lahev s vodou. "Chcete taky šéfe?" Zeptá se Ebelsiedera. "Díky Stalere a doneste taky doktorce. Jasně." "Jsi v pohodě Biggi? Nee." A má zase oči plné slz. "Zvládnou to, že jo. .... Určitě, ty jen tak něco nepoloží. .....Na jakou kliniku poletíme?" Zeptá se ho Biggi. "Mariánská?" "Ale klinika Mornau je blíž." "To jo, ale museli by jsme skrz hory a na to si netroufám, ty snad jo?" Biggi nad tím přemýšlí. "Teď jde o každou minutu a na kliniku Mornau by si letěla déle než na 30 minut. ... Jo máš pravdu, ještě že si tu, já bych dneska správně nerozhodla." Ale Frank také neví, jestli právě toto rozhodnutí je správné, kdyby ne, zemřeli by kvůli němu už další lidé jako tentkrát. "Nebuď na sebe tak přísná." Řekne jí a pak ji pevně chytne za ruku. "Měli by jsme pokračovat." Přijde k nim z nenadání Ralf, Frank se na Biggi pousměje a jde zpět za Karin. "Můžem doktorko?" "Jo a děkuju." "Za co?" "Že jste paličatější než já." "Rádo se stalo." A opět se vydávají na cestu. Naloží je a pak vzlétávají. "Franku slyším mě? Zajisté Biggi. Domluvíš s Mariánskou klinikou přijetí? Jakoby se stalo."
"Medicopter 117 centrále. Mluvte Medicoptere 117. Máme za sebou úspěšné pátrání, kolegy jsme našli a s SH3 letíme na Mariánskou kliniku. Rozumim, dávejte si pozor na boční severní vítr. Rozumim centrálo, konec." Poté si Frank přeladí na frekvenci Mariánské klikiky. ,,Medicopter 117 Mariánské klinice. Tady Mariánská klinika, mluvte Medicoptere 117. Potřebujeme zajistit příjem pro tři vážně zraněné pacienty. .... Medicoptere 117 obávám se, že to nepůjde. Cože?! Proč by to jako nešlo?! Naši kolegové nemají čas, musejí být okamžitě operování jinak zemřou!!! Už ztratili hodně času, jde o minuty!" Na druhé straně je chvíli ticho. "Medicoptere 117 slyšíte mně? Ano! Jsem primář Stein, přijmeme všechny tři. Děkujeme a ještě by svámi chtěla mluvit doktorka Thalerová." Biggi slyšela celé to handrkování s klinikou a teď si znova musí vyslechnout jejich zranění ale to už neustojí a rozbrečí se. "Potřebuju zajistit tři operační sály a dva aby byli k dispozici ihned, nejménně 10 krevní konzervy AB-, A+, B- a jednu krevní konzervu chci mít připravenou při předání. Rozumim doktorko, budete to mít. Za jak dlouho jsem dorazíte? Asi 25 minut." Odpoví za ní Frank. "Dobře, budeme vás čekat a s kolika pacienty k nám teď letíte? Se dvěma a pro třetího se ještě budete vracet. Rozumim." Petrův stav se začne náhle zhoršovat. "Sakra. Děje se něco doktorko?" Zeptá se ustaraně Frank. "Zhoršuje se, jde dolu s tlakem." Karin si připraví 1 mg epinefrinu a přidá mu kyslík. "Ralfe?" "Ano Karin?" "Jak je na tom Marc?" "Je nestabilní, má kolísavý tlak. .... Přidej mu kyslík a dej 0.5 mg epinefrinu. Rozumim." S vrtulníkem to začne silně házet. "Pane bože, co to je? Vzdušný víry, musíte to vydržet, než je proletíme." Karin začíná být zoufalá, začíná panikařit, má hrozný strach, ale jediné štěstí je, že i přesto všechno dokáže uvažovat jako doktorka.
"Biggi za jak dlouho budeme na klinice?" Zeptá se Ralf. "Assi 20 minuut. Biggi ty břečíš?" "Nee. ... To bude dobrý, zvládnou to." Jen co to dořekne Biggi, prosí Ralf o pomoc zase Karin. "Já nevim co dělat, je strašně nestabilní epinefrin skoro nezabral. .... Dobře Ralfe, uklidni se..." Karin je už sama bezmocná, protože s Petrem je to, to samé. "Připrav si 1 mg adrenalin a další roztok s HS a nech ho kapat na plno. Rozumim." Hanno sedí u Thomase, občas mu zkontroluje EKG a zlomeninu, jinak zatím nemá žádnou velkou práci. Spíš přemýšlí nad tím jak si vedou ti dva ve vzduchu, nejradši by se spojil Bkáčkem, ale nakonec to neudělá, nechce je ještě více deptat. Ale ke spojení stejně dojde, protože se Thomas zhoršuje. "Hanno pro BK117." Hovor nejdříve bere Frank. "Tady BK 117, mluvte." "Doktorko Thalerová mám problém." "Co je s Thomasem?" "Má výrazný pokles tlaku ze 125/ 90 na 75/84. ... Karin?" "Jsem zde, dejte mu 1 mg adrenalinu a co dělá zlomenina? Moment." Hanno mu nejprve dá adrenalin a pak znova zkontroluje nohu. "Karin??" Touží po konverzaci Ralf a v hlase je znát zoufalství. "Co je? 50/40 a klesá .... Karin?" Petrův stav se zhoršil tlak mu klesl na 45/35, puls 20. Teď vážně začíná jít o minuty. "Karin, sakra pomoz mi....... Karin?" Naléhá Ralf. "I přes tlakový obvaz to krvácí. Karin..." Když dlouho neodpovídá, podívá se Frank dozadu co se děje, ale Karin má plné ruce práce s Petrem. "Šéfe jak ještě dlouho?" "13 minut." "Karin co mu mám dát?" Ozve se znova Ralf. "2 mg adrenalinu a epinefrinu. Hanno slyšíte?" "Ano." "Nedělejte nic, přitáhněte mu dlahu, může jít o rupturu tepny, takhle na dálku vám to přesně neřeknu." "Dobře, my už to tu nějak zvládnem." Odpoví jí zatím klidným hlasem a Karin si pomyslí, kéž bych já mohla být takhle v klidu. "Ralfe jak to vypadá? O trochu se to zlepšilo a co u tebe? No... jo je to lepší, ale i tak si ještě připrav 1 mg ketaminu." Řekne Karin Ralfovi. "Dobře." Frank je hodnou chvíli poslouchá a jelikož už dlouho nekomunikoval s Biggi chce s ní navázat hovor. "Biggi? .... Anno...." Ach ne Bigg pláče a najednou mu dojdou argumenty, neví co by jí řekl, protože stejně jako on slyší vše co se ve vrtulníku říká. "Neboj se Bigg, všechno bude už v pořádku. Hmm... Oni to zvládnou, za 8 mimut jsme na klinice. Jáá viim." Do dalšího utěšování se raději nepouští, protože když se podívá do zadu na Karin a na Petra, ztrácí přesvědčení o tom, že přiletí včas. "Karin tady Hanno. ... Slyšim." "Thomas začíná být nestabilní." "Dejte další infuzi s HS." "A dál?" "Nic, sakra mám tu práci!" Hanno nereaguje, není naštvaný dává jí prostor a klid, ví že ona má vážnéjší problémy než on. Karin musí dát Petrovi další dávku, ale tentokrát to skoro nezabere. "Za jak dlouho? 5 minut. Sakra..." Slzy už má na krajíčku, ale ještě se dokáže ovládat. "No tak Petře... teď to nesmíš vzdát, už budeme na klinice.... Petře..." "Karin?" Ralf je ve stejné situaci jako Karin. "No? Už mi nereaguje na žádné léky, tlak mu klesá a jsem bez pulsu, co mám dělat?" Karin chvíli přemýšlí, neví jestli toto rozhodnutí, které teď učiní jim pomůže a nebo právě naopak. Už dávno přesáhli snesitelnou normu podpurných léků. "Dej mu 2 mg adrenalinu, fenta a entropinu, snad to pomůže." Petrův stav se ani po tomto dryáku nijak extra nezlepšil. "Za 2 minuty přistávám." Řekne Frank. "Hm, Ralfe zabralo to?" "Ani ne." Ralf je také zoufalý a na druhou stranu je rád, že se už nemusí vracet do hor. Vrtulník je opět nestabilní. "Biggi proč to tolik háže? Přiistávámee." Konečně, oddychne si Ralf. "Karin?" "Teď ne." Nechci vás otravovat, ale kdo z vás poletí zpátky? Já." Řekne Karin. "Dobře letím sváma." Řekne jí Ebelsieder. "...Biggi? Anoo?" "S doktorkou letíme zpět pro pana Wächtera." "Dobřře já byych too nezvláádla." "Už to bude v pořádku." Vrtulník se už konečně dotkl země. "Ralfe, hned jak se k tobě dostanou zdravotníci, dej Marcovi krev. Rozumim." Karin otevírá dveře a lékař jí podává krevní konzervy. Karin je zkontroluje, aby Petr dostal správnou skupinu a pak dá lékaři Petrovu anamnézu a seznam léků. Když to uvidí lékař, tak neví co si myslet. "No co musela jsem ho udržet na živu, nekoukejte tak na mně a radši už jeďte." Zdravotníci přendají Petra na nosítka a už ho odvážejí.
Stejná situace se děje u Ralfa. "Krev .... Rychle, už to dlouho nevydrží. Jenom klid, raději mi řekněte diagnózu." Ralf mu raději podá papír s anamnézou a poté Marca přeloží a odvážejí ho. Ralf poté zavře dveře a jde k Biggi, která stále pláče a není schopna ničeho. Ralf jí odepne popruhy, pomůže jí ven a pak ji co nejpevněji obejme, aby se Bigg uklidnila a vybrečela. Frankovi je líto, že u ní nemůže být teď on.....
Karin zavře dveře a zůstává prozatím sedět v zadu. "Medicopter 117 věži Salzburg, žádám o průlet vaší zónou. Průlet povolen." Odpoví mu kontrolní věž a pak ještě Frank informuje centrálu. "Po 15 minutách letu se teprve Karin přesune dopředu k Ebelsiedrovi. "Karin jste v pořádku?" "Ne!" "Bude to v ...." Karin se na Franka podívá nenávistně. "Nesnažte se mě uklidnit, jsem doktorka a vim, že..." "Karin, slyšíte mně." Ozve se najenou Hanno. "Ano, co se děje? Thomas je nestabilní. Jak jsme na tom s tlakem? 80/90 a klesá. Dejte mu jednotku epinefrinu a nebojte za chvíli jsme u vás." No nevim jestli Karin utěšuje opravdu Hanna a nebo si sama dodává odvahy. "Za jak dlouho tam budem? 10 minut."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 23. června 2013 v 18:48 | Reagovat

Chudák Karin, takový blázinec. :-) Ale snad to dobře dopadne...
Mě strašně zaráží tvoje znalost a to, jak jdeš do podrobna s léky a se vším. :-) Nejsi náhodou vyučená doktorkou? ;-)

2 Ada Ada | E-mail | Web | 23. června 2013 v 19:14 | Reagovat

[1]: Ne to opravdu nejsem, spíš to mám naposlouchané z dílů a je to trošku roztahané, protože jsem byla zvyklá psát kapitoly do knihy.

3 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 23. června 2013 v 19:18 | Reagovat

[2]: Aha, ale stejně :-) V tomhle tě strašně obdivuji, já se v povídkách tomu podávání léku snažím tak trochu vyhýbat a mně přijde, že ty se v tom vyžíváš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama