Osudný den, aneb láska ani smrt si nevybírá 13

3. července 2013 v 10:09 | Ada |  Osud, aneb smrt ani láska si nevybírá
OSUDNÝ DEN, ANEB LÁSKA ANI SMRT SI NEVYBÍRÁ (13)

,,No... vzal jste mi vítr z plachet pane Steigle. A co vaše práce?" To bych si nějak zařídil." "Ale na práci zdravotního bratra potřebujete výcvik na laně a zdravotnické studium." Argumentuje Frank. "Já jsem hasič- lezec, takže na laně jsem jako doma a pak mám zdravotnický kurz a každých 6 měsíců jsme přezkušováni….. Mohu vás ještě dnes doporučit centrále." "Já si myslím pane Ebelsiedre." Vloží se do hovoru Karin. ,,Že Hanno se svými zkušenostmi může jen pomoc. A co se týče zdravotnictví? No tak zavedení kanyly, podání léků a lehké ošetření zvládne, nebo se pletu Hanno?" "Ne myslim, že ne." Hanno se na Karin líbezně usměje. "No dobrá až se vrátíme na základnu tak vás nahlásim na centrále a vy to budete muset potvrdit do dvou dnů a oni se rozhodnou jestli vás vezmou." "Děkuju pane Ebelsiedere." "A kdyby ho přijali dřív než zbytek mohli by jsme se střídat, aby se dobře zaučil." Napadne Ralfa. ,,To by se vám líbilo pane Stalere, ale myslim, že teď je to velice předčastné." Řekne Frank a obrátí řeč na kolegy. "Doktorko na jak dlouho vypadá jejich léčení?" "No to je velice individuální, ale tak Petr a Marc by se mohli vrátit tak za 2 měsíce a Thomas tak za 6 měsíců, záleží na tom jak se mu budou zlomeniny hojit, hlavně záleží na stehenní kosti." "Tak budeme věřit, že vše bude probíhat bez komplikací."
"A co říkáte Hanno na to, kdyby jsme si začli tykat, když budeme kolegové?" Navrhne Hannovi Ralf. ,,Jsem pro, ale neni to předčasné?" "Možná, ale to neřeš a už vůbec ne potom dnešku." "Jo tak jo." "Ahoj já jsem Ralf." "Hanno těší mě." "Já jsem Max mechanik… Hanno těší mě." "Biggi, těšíme…. Mě víc Biggi." "My už jsme si potykali." Řekne mu Karin. ,,To je fakt, ale když to uděláme podruhý nic se nestane." Karin se pousměje. ,,Ahoj já jsem Karin. Ahoj já jsem Hanno." A Karin při podání ruky políbí a dá si pořádně záležet.
Když dopijí kafe, opustí kantýnu a vycházejí z nemocnice a pak si to namíří k vrtulníkům.Počasí už se konečně zlepšilo a mezi mraky dokonce prosvítá slunce ,,Tak letíme zase do Neustadtu Hanno?" Řekne mu Biggi. "Nejspíš jo, ale radši bych zůstal zde." A přitom se podívá se na Karin. Karin jeho pohled vidí, ale ignoruje ho, aspoň prozatím. Biggi s Hannem nastoupí do SH3 a Ralf, Karin a Ebelsieder nastoupí do BK.
,,SH3 centrále. Mluvte SH3. Letíme z Mariánské kliniky do ..... předat helikoptéru. Rozumim SH3." Biggi ukončí hovor s centrálou a začně se věnovat Hannovi. ,,Vás... tebe už omrzela práce u hasičů?" "Ne, svou práci miluju, ale zkusit se má všechno, a taky jsou tam nějaká ale. "Hm, každá práce má svá ale." "Ale i přes všechny ty ale bych svou práci nevyměnila." Hanno se podívá na Biggi a oba se rozesmějí, protože těch ale v jejich posledních větách bylo až, až.
,,Ty Biggi?" "Ano?" "Karin má... chodí z někým?" Biggi se na Hanna usměje. ,,Ne, proč? Měl by si zájem?" Zeptá se ho Bigg. ,,....Jen se ptám.... A počkej neposlouchají nás v druhým vrtulníku?" "Neboj, už dávno nejsme na stejné frekvenci." Hannovi se zjevně ulevilo. V Neuestadtu budou za 15 minut.
,,BK 117 pro SH3. Ano Franku. Pane Steigle slyšíte mně? Ano. Pane Steigle rád bych vám ještě jednou poděkoval za pomoc a za ochotu, kterou jste dnes projevil." Hanno se usměje. ,,To by udělal každej...." Frank už se nechce vracet k dnešnímu ránu, ale že by zažil až tak velkou ochotu? Hanno tuší na co Ebelsieder myslí, když mu dlouho neodpovídá. ,,Pane Ebelsiedere já vím, že kolegové byli ráno neochotní a rád... Pane Steigle, už to neřešme. A pokud se vám povede centrálu přesvědčit budu se těšit na naši spolupráci. Já taky pane." "Za 5 minut přistáváme." Pronese Biggi do obou vrtulníků.
Biggi přistane na přistávací plošině a Frank na trávníku. Před stanicí čekají 2 muži v uniformě. Když Biggi vyleze z helikoptéry podá si s Hannem ruku. ,,Tak snad se brzy uvidíme." Pronese Hanno, Biggi se pousměje. ,,Snad ano, měj se." ůAhoj." Hanno jde k těm 2 mužům a Biggi odchází. Za chvíli za ní někdo volá její jméno. ,,Pani Schwerinová... Ano? Dobrý večer jsem Wolfgang Krüger, nadřízený pana Steigla. Chtěl bych vám pogratulovat k úspěšné záchranné misi." "Děkujem a mi vám chceme poděkovat za vypůjčenou helikoptéru." "Jsme téměř kolegové, musíme si pomáhat." "Hm! Až na vaše podřízené." "Jak to myslíte?" Ptá se udiveně Krüger. "Na to, že by jste si měl své podřízené naučit dobrému chování!" Krüger na ni nechápavě zírá. "Něco s panem Steiglem?" "Pch! Zapoměnte na to.... Nashledanou." Muž za Biggi hledí s údivem, zřejmě neví co se odehrávalo ráno a ještě by z toho chtěl obvinit Hanna, jedinýho, který jim podal pomocnou ruku. Biggi přichází k BK, Ralf stále sedí na místě kopilota. Biggi k němu přijde, otevře dveře a spustí. ,,Mohl bys mi uvolnit místo?" "Právě jsem se chtěl zeptat jestli chceš sedět zde." "Tak teď to víš a pořád tu sedíš." "Ale no tak Biggi." Ralf vystupuje a stěhuje se za Karin a Maxem. Frankovi samozřejmě neujde její rozladěná nálada. ,,Děje se něco Bigg?" Zeptá se jí potom co si nasadí helmu. ,,Ne, jenom jsem už hrozně unavená." Frank se na ni podívá, nevěří jí, že její chování je momentálně způsobené jen únavou. ,,Co je? Proč tak koukáš?" "Lžeš mi." Odpoví jí klidným hlasem Frank. ,,Medicopter 117 centrále. Mluvte Medicoptere 117. Vrtulník jsme předali a vracíme se na základnu. Rozumim Medicoptere 117. ....Medicopter 117 věži Mnichov. Tady věž. Mnichov. Žádáme o průlet vaší zónou zpět na základnu. Průlet povolen v malé výšce, kvůli dvou vyhlídkovým letadlům, to víte počasí se o hodně zlepšilo a lidi hned musejí na vyhlídkové lety. Rozumim a konec." A měli pravdu kdo by si nechal ujít zapadající slunce ve vzduchu a ještě k tomu dnes tvoří hezkou podívanou s mraky a červánky jous všude kolem. ,,Podívejte se na to slunce, to je nádhera." Vyzve Biggi ostatní. ,,Nádhera, takový západ už jsem dlouho neviděla." Rozplývá se též Karin a znova je myšlenkami u kluků. ,,A co dcery pana Wächtera? Neměli by jsme jim oznámit co se stalo?" Řekne najednou Ebelsieder. ,,Lísa s Laurou jsou u strejdy v horách, vrátí se až za 3 dny, myslím si, že je zbytečný je plašit. Řeknu jim to až přijedou." Odpoví mu Karin. ,,Ale vždyť jsou s Thomasem nějak v kontaktu ne? Nevolají si náhodou?" Zeptá se Ralf. ,,Hm, máš pravdu, volají si každý den. No tak já jim na základně zavolám." "Ale jemně, aby nebyli moc vyděšení stačí, že už přišli o matku." Řekne jí Biggi. ,,Neboj Bigg, holky neviděsim, nebudu jim říkat žádné podrobnosti." Biggi ví, že Karin je profesionálka, ale taky ví jak jsou holky na tyhle věci citlivé.
BK přístává na základně.
,,Víš na co se těšim?" Zeptá se Biggi Karin. ,,Nevim." "Na sprchu a na postel." Biggi vyhledá Franka. Frank jí neustále pozoruje, co to má znamenat? Je to nabídka na společnou noc a nebo jen taková narážka? ,,Tak to jsme dvě Bigg a pak se těšim na to slíbený volno." Frank se pousměje, snad to uhraje alespoň na 2 dny. Vchází na základnu. Biggi, Karin i Ralf míří hned do sprch. Frank jde do kanceláře a vytáčí číslo centrály. ,,Dobrý večer, Ebelsieder - Medicopter 117. Dobrý večer co potřebujete? Potřeboval bych sehnat náhradního pilota odhadem na 6 měsíců, lékaře zhruba na 2 měsíce a zdravotník by se vám měl ozvat do zítřejšího dne. Dobře pane Ebelsiedere pokusíme se náhradu najít co nejdříve. A ještě chci pro druhý tým na 3 dny volno. No, ale musíte držet alespoň pohotovost. Ne bez pohotovosti, podle mně si po takovém zážitku zaslouží čas na odpočinek a nabrání sil. .... Dobře, dobře beru na vědomí- volno bez pohotovosti. Děkuju, nashle." Ukončí Frank hovor s centrálou a odchází též do sprchy. ,,Pane Ebelsiedere Biggi vám posílá ručník a jestli chcete půjčím vám mýdlo. Děkuju Ralfe." Frank se umeje, overal hodí do koše s prádlem a opouští umývárnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | Web | 3. července 2013 v 20:38 | Reagovat

smekám před tebou

2 Ada Ada | E-mail | Web | 3. července 2013 v 21:05 | Reagovat

děkujua ještě se můžeš těšit na 2 pokaročování. 8-)

3 Jana Jana | E-mail | 31. srpna 2014 v 15:37 | Reagovat

Budu se opakovat,....ale nádherná povídka

4 Ada Ada | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 15:55 | Reagovat

[3]: :-) Děkuji Jani, čtu všechny tvoje komentáře a jsem strašně ráda, že mi povídky komentuješ, i když jsou dávno napsané. Jsi jedna z mála lidí, která ví, jak jen dobré slovo dokáže potěšit. Ještě jednou děkuji ;-)

5 Jana Jana | E-mail | 31. srpna 2014 v 16:18 | Reagovat

jj na tvůj blog jsem přišla nedávno. škoda, že jsem o něm nevěděla dřív. tak každou volnou chvilku si čtu i když už mám dvě děti. Je to stále můj oblíbený seriál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama