Září 2013

Zahraniční mise 10

29. září 2013 v 23:23 | Ada |  Zahraniční mise
ZAHRANIČNÍ MISE 10

O další dny později....
Karin se dnes necítí vůbec dobře. Bolí ji hlava a je malátná, ale Sonja je na tom stejně. Dneska jim zajatci konečně přinesli jídlo - chleba a vodu, která není zrovna zase z nejčistých. Florian se natáhne ke dveřím, protože je nejblíž a po Karin hodí tři kusy chleba, aby je hodila Silke a Sonje. Ale Karin po jednom kousnutím chleba odkládá, nemá chuť a raději se napije té vody. Sonja po pár soustech také přestává jíst. "Co je Karin?" optá se Florian. "Nic, nějak nemám potřebu jíst a co dělají žebra? Pořád bolí?" "Jo, ale…" Florian to nestačí doříct, protože mu Karin do toho skočí. "Dám ti další dávku morfia. Sonjo, prosím." Sonja kývne a už ji vytahuje. Karin mu aplikuje lék, ale v tom se otevřou dveře a do místnosti vstoupí zajatci. Bohužel Karin při tom viděli. Jeden z nich ji popadne, druhý odpoutá a vyvlečou ji za vlasy ven. Poté odvedou i ostatní, ale zase na "ošetřovnu". Karin dotáhnou ven, kde ji před zraky všech zase zbičují a ještě ke všemu znovu zkopou. Potom ji dovlečou zpátky do kobky a připoutají ji k řetězu. Karin se schoulí do klubíčka, je na pokraji zhroucení a bolí jí břicho.
Ostatní do kobky přivlečou až někdy odpoledne. Když Silke uvidí Karin, chce se zajatci vytrhnout, ale drží ji moc pevně, odvede ji k jejímu místu a připoutá všechny k řetězu. Karin se si sedne a opře se o zeď. "Karin si v pořádku?" Ptá se starostlivě Silke. "Jo." Odpoví a stáhne si kolena k bradě a ruku si dá na břicho. "Je ti špatně?" zeptá se pro změnu Florian. "Nee, jen mě nějak bolí hlava." Florian se podívá směrem ke Sonje a řekne. "To jsi ty říkala taky?" Sonja kývne a dodá. "Jo a ještě jsem malátná, mám nechutenství a bolí mě břicho." Karin se tázavě podívá na Sonju a její pohled jasně říká: Ty taky? Sonja jako by slyšela otázku odpoví. "Ano já taky, už od rána, akorát to břicho se přidalo dýl." "Ty máš to samí jako Sonja viď?" zeptá se Silke. "Jo, akorát jsem dostala pár pěkných kopanců do břicha, tak nevim, jestli ta bolest má stejnou příčinu." Odpoví Karin. Poté je zase v místnosti ticho....
Už je skoro tma když malým okénkem přiletí lahev a nějaké jídlo. Karin ho zvedne a hodí po Florianovi a Silke, to samé udělá z vodou. "Holky měli by jste se alespoň napít, když už nechcete jíst." Řekne jim Florian a lahev pošle zpátky ke Karin. Ta se napije a pošle ji holkám. Když je lahev prázdná tak ji Silke zmáčkne a schová pod kámen.
V noci Karin vzbudí hrozná zima a po chvíli se začne chvět v zimnici. Za pár hodin svítá a hned po rozbřesku do kobky vniknou zajatci a zase je vytáhnou k práci. Karin sotva jde, má vysokou horečku a je hrozně unavená. Dovedou je zase na "ošetřovnu" dnes je zase po dlouhé době čeká operace, muž s otevřenou zlomeninou a žena s počínajícím porodem. Podle zajatců se nejdříve musejí postarat o muže. Silke nejdříve poslechne ozvy dítěte, jsou v normě. ,,Jsme připraveni na operaci." Řekne Sonja. "Karin tobě je hodně zle viď?" zeptá Florian. "Je mi hrozná zima…" odpoví a vezme si od Floa skalpel, ale neni schopná udržet ruku v klidu, aby se ji nechvěla. Florian ji položí ruku na čelo. "Ty máš horečku a řekl bych dost vysokou." Sotva to Florian dořekne zajatce ho přetáhne holí a naznačuje, že mají začít s operací. Karin chvějící rukou udělá řez a snaží se překonat horečku, bolest i velkou únavu. Po hodině a půl ukončí operaci a Karin se sotva drží na nohou a do toho porod té ženy. "Karin, slábnou ozvy." Křine naléhavě Silke. Karin ji nevnímá a od zajatce udeří ránu do břicha. Z toho ji vyhrknou slzy do očí a musí se zapřít o zeď. Zajatce ji popadne a násilím ji dovlíkne k ženě. Karin si vezme stetoskop a položí ho ženě na břicho. "Císařský řez?" optá se Silke, avšak Karin nereaguje. Silke ji položí ruku na rameno. Karin na ni pohlédne ve tváři má strašnou bělobu. "Karin musíme udělat císa..." Silke už to nedořekne, protože Karin před jejími zraky zkolabuje. Zajatec do ní začne kopat a pak ji snaží postavit avšak Karin už nemá žádnou sílu. Když mu to dojde odvleče ji zpátky do kobky a zpoutá. Karin leží na zemi v bolestech a v zimnici.
Ostatní přivedou asi za dvě hodinky. Karin ani na jejich přítomnost nereaguje. Tentokrát je zajatci spoutají blízko sebe. "Karin?" řekne Silke. Karin ji slabě stistkne ruku. Sonja má bolesti břicha, hlavy i svalů. A Silke s Florianem mají první příznaky...
Stmívá se a zajatci opět vejdou do kobky, prosvítí si baterkou a vytáhnou odsud Silke a Floriana. Karin stále leží na vlhké podlaze. Sonja si k ní sedne blíž a přitulí se k sobě.
Silke a Flo se vrátí už za tmy. Zajatci kobku osvítí baterkou a jak Flo a tak Silke uvidí Sonju na kbelíku a Karin ve stejné poloze, jako když odcházeli. Poté co je opět spoutají zase odejdou.
"Karin jak se cítíš?" zeptá se starostlivě Silke. "Hrozně." Odpoví slabě Karin. "Dokážeš se posadit?" optá se Florian. "Ne..." "Aspoň se pokus." Nutí ji Florian. Karin nemá ani dostatek sil na to, aby se zapřela o ruce. "Kdybychom měli alespoň vodu, mohli by jsme ji polít, musí mít hodně vysokou horečku. "Karin řekni mi příznaky." "Horečka, bolest hlavy, nechutenství, malátnost, bolest břicha, ospalost, vyčerpanost." odpoví slabě. "Já mám polovinu z těch příznaků." "Já taky." Odpoví Florian a zeptá se Sonjy. "A jak se daří tobě?" "Zatím nemám horečku, jinak se cítim stejně jako Karin a pak mám průjem." Odpoví Sonja. "Karin, ty také máš…." Než to stačí Silke doříct Karin odpoví ne.
Až dlouho v noci se podaří usnout Florianovi a Silke, Karin by ráda spála ale nemůže zabrat a Sonja má jiné starosti…


Tým A

28. září 2013 v 19:45 | Ada |  Obrázky

GILBERT VON SOHLERN

28. září 2013 v 15:20 | Ada |  Postavy
V pořadníku je jako další postava
Gilbert von Sohlern
- Herec
- Narozen: 19. října 1957, Německo
- 57 let
- Znamení: Váhy
- Výška: 184 cm
- Šlechtický titul: baron Gilbert Sohlern
- Vyrůstal v rodinném sídlu se svým bratrem na zámku Gössweinstein
- Nejdříve studoval grafický design, poté nastoupil na soukromou školu herectví (učen Axelem Wostrou)
- Od roku 1990 hraje v divadlech
- Jazyk: angličtina
- Je znám ze seriálu Medicopter 117, kde hrál managera Gunnara Erosa Höpplera juniora
- Höppler přichází k Medicopteru v 5. řadě v 1. dílu s názvem Vlak
- Hned po nástupu nechá ze základny odstranit vysloužilou helikoptéru, ve které přebýval Petr, později Enrico
- Je to typ člověka, který rád znepříjemní nebo znechutí službu svým podřízeným
- Ale když jde do tuhého vyjde svým podřízeným vstříc

Zahraniční mise 9

27. září 2013 v 23:23 | Ada |  Zahraniční mise
ZAHRANIČNÍ MISE 9

O tři dny později
Marc a Jens už jsou plně při vědomí. Brzkou návštěvu jim udělá Lucas a poručík Adler. "Jak se daří panové?" zeptá se jich Lucas. Marc neodpoví na otázku a položí hned jinou. "Kde je Karin a kolegové?" "Kolegové leží na vedlejších pokojích, budou v pořádku." odpoví Lucas. Jenže Marcovi to nestačí. "Kde je Karin?" zeptá se znova. "Pane doktore, doktorka Thalerová a pan Lenz... Povstalci je zřejmě unesli." řekne jemně Adler. "Cože??" "Snažim se, aby OSN a NATO povolilo pátrání. " Řekne Adler. Marc si znova lehne a začne myslet na Karin a slova se chopí Jens. "Proč nepátráte a neměli by jsme něco vědět?" "Plukovník nechce, protože oni jsou zřejmě v té nejhorší oblasti. A co máte na mysli pane Köster?" zeptá se Adler. "Něco jsem zaslechl než vás Nitsch odtáhnul ven." "Vy myslíte v ten osudný den?" zeptá se Adler. Jens po něm hodí vražedný pohled. "Dobře… vás sem povolali kvůli tomu, že též došlo ke stejné situaci jako u vás a též byli uneseni dvě zdravotní sestry. Už jsou nezvěstné hnedle dva měsíce." "A vy jste je nehledali?" "Plukovník říkal, že ano až včera jsem zjistil, že tomu tak není, podal jsem na něho stížnost a teď o všem jednám s NATO a OSN, nejpozději, snad do konce týdne by měli začít hledat." Řekne Adler. "A když ne?" Řekne zdrceně Marc. "Začnou ...tohle si nikdo na triko nevezme." Řekne poručík a odejde z pokoje. Lucas se podívá na své kolegy a též odejde.

Mezitím v zajetí

Je ráno, když je někdo násilím budí a nutí je vstát. Poté jsou zase odvedeni na "ošetřovnu" kde je zase plno raněných, tentokrát to nevypadá na operace. Donutí je pracovat samostatně. Pracují až do odpoledne, bez vody a bez jídla. Po práci je odvedou do tmavé kobky.
Sonja se po chvíli přiblíží ke Karin podá ji ampulku a injekci. "Co to je?" zeptá se Karin. "Morfín pro Floriana." Karin kývne a aplikuje mu dávnu morfia. "Dej mi to zpět, schovám to, kdyby to našli je po nás." Řekne Sonja a zase to schová. Po chvíli klidu vtrhnou do kobky zajatci a Karin hned odpoutají a vytáhnou ji ven. Zavlečou ji na ošetřovnu, k jejím pacientům a ukáže ji, že jsou mrtvý. Hned tam ji několikrát udeří a odvlíknou ji pryč. Tentokrát nejdou ven zavlečou ji do místnosti a zchodí na podlahu. A poté ji několikrát kopnou do břicha. Pak ji postaví a schytá dalších pár facek. Nakonec ji povalí na nějakou matraci. Zůstane sní jen jeden zajatec. Ten ji přilehne ruce, aby se nemohla tak bránit. Jednu ruku má na jejích ňadrech í a druhou rukou ji přejíždí po těle a pokouší se dostat do rozkroku.
Chtěl by ji znásilnit. Když si vytuje šaty, naštěstí do místnosti přijdou dvě ženy a muž okamžitě přestane a vyběhne za nimi. Po chvíli je slyšet křik. Ke Karin přijde další zajatce a odvláčí ji zpátky a znova ji připoutá. Karin pláče, ani ne z bolesti, ale ze strachu o svůj život, jz bezmoci, je v šoku. Silke i Sonja se k ní přiblíží a snaží se ji uklidnit a zjistit co stalo. Nevidí její obličej jelikož už je tma. Dnes jim ani zajatci ani jejich ženy, tajně, nic nepřinesli. Karin má tušení, že ty ženy nedopadly nejlépe. Když se úplně uklidní všichni až na Floriana spí. Karin se k němu přisune a vezmou se za ruce. "Máš zase bolesti?" šeptne Karin. Florian ji slabě odpoví. "Dala bych ti něco, ale bohužel se tam nedostanu." "To je dobrý, to vydržim měli by jsme se prospat." Řekne Florian a pustí ji, ale Karin i nadále u něho zůstává a pomyslí si jak mám po dnešku spát?


Slaví

26. září 2013 v 6:09 | Ada |  Narozeniny

Zahraniční mise 8

25. září 2013 v 23:23 | Ada |  Zahraniční mise
ZAHRANIČNÍ MISE 8

Mezitím Karin a Floa zavlekli do nějaké místnosti, kde je zbavili vojenského oblečení, spodního prádla a oblekli jim dlouhé tradiční afgánské šaty a poté je nesou tmavou chodbou do další místnosti, která má jen minimálně světla a malé okénko. V místnosti jsou další dvě spoutané ženy. I Florian s Karin dopadnou stejně, na rukách mají želízka připevněná k řetězu což jim dovoluje trochu pohybu. Odlepí jim ústa a sundají pásku z očí.
Karin se z bezvědomí probere za několik minut. "Kde to jsem? Co se stalo?" řekne zmateně a rozhlíží se po místnosti. Jedna žen vstane a dojde blíže ke Karin. "Unesli nás zřejmě členové povstalecké organizace, dříve Talliban." odpoví žena. "Unesli? Co kolegové, kde jsou?" začne panikařit Karin. "Uklidni se, s tebou přinesli jen jednoho muže." řekne žena a Karin se porozhlídne kolem a pak spatří Floriana. "A kde jsou ostatní?" "Zřejmě je tam nechali, že byli zranění, oni potřebují zdravé lidi, kvůli péči o jejich zraněné. Jak se cítíš?" Zeptá se. "Bolí mě hlava jako střep, mám závrať a bolí mě záda a krk." "Určitě máš otřes mozku a možná poraněné páteřní obratle, odpočívej." řekne žena a pokouší podívat na Floriana, jenže je od ní moc daleko.
Flo přijde k sobě asi až za hodinu. Ze začátku klade stejné otázky jako Karin, ale brzo přestane přes silnou bolest v hrudníku. Karin pozná, že má Flo určitě zlomená žebra. "Nemáte něco čím bych mu mohla stáhnout hrudník aby nedošlo k propíchnutí plíce?" zeptá se Karin žen. Jedna si odmotá z hlavy šátek. "Víc toho nemáme." Karin kývne a chytá šátek, poté ho Florianovi ováže kolem hrudníku. "Moc se nehýbej a pravidelně dýchej." řekne Karin a utře si pot.
"Vy jste také lékařský personál?" "Zdravotní sestry a ty?" "Lékařka a on zdravotní bratr." "Sestřelili vás?" Optá se druhá žena. Karin má retrográdní amnézii, stále neví co se stalo. "Ano." Odpoví za ní Flo. "Nás taky, už nás tu drží něco přes měsíc." "Cože?" reaguje Karin. "My jsme též byli sestřeleni a zajati, nikdo po nás nepátrá... asi ani neví kde anebo se bojí o další lidi, tady jsme nejspíš uprostřed všech bojů. Jen teď je klid, jinak tady se střílí od rána do večera." řekne žena a v hlase má slyšet zoufalství. "Co všechno tu musíte dělat?" zeptá se slabě Flo. "Starat se o zraněné, chtějí operace, převazy a tak.... Občas dostaneme jídlo a vodu, když chceme na záchod dali nám sem doprostřed kbelík, abychom se k němu dostali, když jsme pořád spoutané…. zmlátí nás když neposlechneme a problém je v tom, že oni neumí jazyky mluví jenom tou svou hatmatilkou." Karin i Florian mlčí, je jim úzko. "A jak se jmenujete?" zeptá se druhá žena, aby převedla hovor jinam. "Karin a Florian a vy?" "Já jsem Silke a ona je Sonja." řekne Silke. Karin se po chvíli přesune ke kbelíku, musí zvracet díky otřesu mozku. A jelikož je při otřesu mozku normální nadměrná spavost brzo usne.
Za několik hodin se začne stmívat a v místnosti už není vidět ani na špičku nosu. Všichni spí. Během noci je všude kolem slyšet palba a výbuchy. Karin se probouzí, zachrastí řetězem a vyděšeně hledí kolem, ale nic jiného než tmu nevidí. "Jen klid Karin, to je tady normální akorát zítra budeme mít práci." řekne Sonja. "Hm…" "Jak se cítíš?" "Až na bolest celkem…. Jsem strachy bez sebe." řekne nakonec Karin. "To zvládneme hlavně musíme držet při sobě." řekne pro změnu Silke. Do rána už nikdo nespí, sotva se rozední vtrhnou do místnosti čtyři muži. Odpoutají je od řetězů a vedou je někam temnou chodbou, po chvíli přijdou do osvětlené místnosti, kde je plno raněných. Karin se podlomí nohy, ale má štěstí, že ji drží jeden zajatec. Všechny dovedou ke dvěma mužům, kteří jsou na tom nejhůře. Jeden z nich má amputovanou nohu a řezné zranění přes celý hrudník. Druhý má v břiše kovovou tyč, která je z části vytáhlá. "Musíme se nejdříve postarat o tohoto muže." rozhodne Karin a jeden ze zajatců ji přinese chirurgické nástroje, které vodu a dezinfekci neviděli hodně dlouho. "To nemyslí vážně?" "Jo myslí.... raději mlč a dělej co máš. Kromě základního vybavení které někde nakradli a několika druhů léků, tady není nic." řekne Sonja. "To ale nemá šanci přežít!" namítne Karin. "Aspoň pokusit se." Florian dá muži potřebné léky. Karin si vzdychne a bere si skalpel. Sonja jí asistuje a Silke používá ruční odsávačku. Muž po několika minutách marného boje, jim umírá pod ruka. Což způsobí velké pozdvižení a poté co zjistí, že umřel i ten druhý. Vytáhnou je ven, servou z nich oblečení a dostanou několik ran bičem, před očima několika lidí, převážně jsou to muži. Poté je odvlečou zpět do temné místnosti a hodí po nich nové oblečení. Nedostanou ani vodu ani jídlo. Celý den jen trnou v kobce co je bude čekat. Nakonec se musí pokusit zachránit dalších pět mužů z toho tři to nepřežijí a znova je před všemi z bičují. Stmívá se, Karin je po prožitém dni úplně na dně, pláče a klepe se. Sonja a Silke se ji snaží uklidnit. Florian je v rohu, utlumem bolestí. Když je skoro tma, malým okýnkem někdo do místnosti něco hodí. Sonja po chvíli zjistí, že jsou to jablka a dvě lahve s vodou. Holky donutí jak Karin tak Floa aby se najedli a napili. I když ta voda chutná příšerně, ale žízeň je žízeň. Poté Sonja s pomocí Silke odvalí z podlahy jeden balvan a dají tam zmačkané lahve a ohryzky vyhodí ven. "Proč to děláte?" zeptá se Karin. "Protože to jídlo je od žen těch zajatců, dávají nám to tajně, kdyby se to dozvěděli jejich muži zabijou je." odpoví. Dnešní den byl tak vyčerpávající, že všichni i přes hluk venku spí.

Ten samí den v polní nemocnici v Logáru. "Musíme je dostat do nemocnice tady v tomhle stavu být nemůžou." řekne Lucas poručíkovi. "Dobře zajistim převoz do Kábulu, poletíte s nimi a já za vámi přiletím zítra." řekne Adler. Lucas kývne a začne je připravovat na převoz. Během půl hodiny jsou zde vrtulníky a Lucas ještě s jedním lékařem přenášejí členy Medicopteru do vrtulníku a o 10 minut později už vzlétávají směr Kábul. Let jim trvá zhruba 35 - 40 minut. Přistávají na střeše nemocnice, i zde hlídkují vojáci a dělají jim doprovod až do útrob nemocnice.
Ginu, Petra, Marca a Jense převezou okamžitě na JIP. A podrobí je vyšetřením, aby zjistili, že nemají další zranění a také, aby vyloučili pochybnosti. Ginu pak odvezou na sál, naštěstí nemá poraněnou míchu, ale zlomené obratle na ni tlačí.
Je pozdní odpoledne a Marc se probouzí z působení anestetik. Hned jak se to dozvěděl Lucas, šel k němu...


Zahraniční mise 7

23. září 2013 v 23:23 | Ada |  Zahraniční mise
ZAHRANIČNÍ MISE 7

Oba vrtulníky tvrdě dopadnou na poušť, nikde nic jen písek, horniny a v dáli pohoří. Z trosek vrtulníků stoupá dým. Ve vrtulníku zůstala jen zaklíněná a těžce zraněná Gina. Všichni ostatní jsou mimo. Jens má v břiše zabodnutý kus střepiny. Petr má vážné vnitřní zranění. Karin s Florianem se probouzejí z bezvědomí. Marc leží nedaleko Karin a z nohy mu kouká střepina rána dost krvácí a má zlomeninu ruky. Karin se rozhlíží po okolí, v puse cítí krev, při pádu se kousla do jazyka. Je zmatená, je v šoku nevybavuje si co se stalo. Nedaleko sebe vidí Marca jenže nedokáže mu pomoci, nedokáže se postavit nedokáže se zorientovat a po chvíli znova upadá do bezvědomí. Florian je též dezorientovaný a každý nádech mu způsobuje bolest, nehybně leží a čeká co bude dál…
Po několika dlouhých minutách slyší přijíždět auto, doufá, že je to někdo z armády. Auto zastavuje, podívá se tím směrem, ale z auta vyskakují ozbrojení Afgánci. Hned mají namířeno k vojákům, kteří měli na starost jejich ochranu a nemilosrdně je zabijí. Karin opět procitá z bezvědomí. Muži se blíží k Marcovi, kterého násilně přetočí a namíří na něho zbraň. Afgánec dává prst na spoušť, když v tom k němu přijde další muž, vyrazí mu pušku a ukáže lékařské označení a pak obrátí zbraň na něho. Karin se snaží pohnout, sbírá veškerou sílu na to, aby mohla utéct. Jenže se jen trochu pohne a Afgánec už je u ní. Když zjistí, že žije začne pokřikovat nesrozumitelně na ostatní, ty k němu za chvíli dojdou. Karin spoutají, zvednou ji a chtějí ji odvést k autu. Jenže Karin ztrácí rovnováhu, je dezorientovaná a má závrať. Na pomoc mu přichází další muž, Karin naloží do auta a jdou zjišťovat další přeživší. O chvíli později najdou Floriana, násilně ho přetočí, přitom Flo vykřikne bolestí. Také ho spoutají postaví na nohy a vedou ho do auta. Kromě hrozné bolesti hrudníku je též dezorientovaný. Položí ho do auta vedle Karin. "Co se stalo?" Stačí říct zmateně Karin, než jim zalepí pusu a zavážou oči a potom se vydají na cestu. Neví jak dlouho jedou, kam jedou, mají jen strach o svůj život a o své kolegy.
Přijeli na místo, Karin je zase v bezvědomí, Flo nikoli a proto mu na obličej přiloží hadr s chloroformem…..

Na místo zřícení přilétají první vojenské vrtulníky na palubě s lékaři z okolních polních nemocnic. Na místě je i Lucas a poručík Adler. Všichni kromě posádky Medicopteru jsou mrtvý. Nejprve se začnou věnovat Gině. "Vnitřní krvácení, těžký otřes mozku a nevylučuju poranění páteře a hrudníku." řekne Lucas, dá ji infuzi a nějaké léky a pak ji musejí dostat z trosek vrtulníku. Poručík přijde k Jensovi a lékař mu hlásí. "Velká ztráta krve, poraněné okolní ornágy - játra, slezina." Adler je nechá pracovat a pokračuje dál. Další lékař se schýbá u Petra. "Vnitřní zranění, těžký otřes mozku a zlomenina thibie." řekne. Adler se rozhlídne kolem, když spatří Marca. "Straube ke mně." zavolá na něho, když vidí, že Ginu už nesou do vrtulníku.
Když přiběhne hned se sklání nad Marcem. "Poraněná tepna, zlomenina paže, otřes mozku a zlomená žebra." dokončí Lucas. Poručík si jde k dalšímu muži. "Hlášení praporčíku." "Máme osum mrtvých pane. Jde o eskortu posádky a o převážené vojáky. Členové eskorty byli zabiti." "Ohlašte na polní základnu a vyžádejte další vrtulník…." řekne Adler a pak mu něco dojde. "Praporčíku opravdu jsou to všechny oběti?" "Ano pane." "Počkejte s tim hlášením." řekne a jde k Lucasovi. "Neviděl jste doktorku Thalerovou a pana Lenze." "Ne…." odpoví Lucas a dá pokyn k odnesení Marca. "Vypadá to na další únos." řekne Adler a sám si převezme hlášení od praporčíka. Poté letí na základnu v Logáru, protože je to nejbližší polní nemocnice a všichni musejí být neodkladně operováni.
Poručík Adler hned po přistání vyhledá plukovníka Nitsche. "Pane musíme si promluvit." "Spustě poručíku." "Další dva vrtulníky byli sestřeleni, zase unesli dva členy posádky lékařku Thalerovou a zdravotníka Lenze, musíme něco udělat!" "Víte, že ta oblast je nejnebezpečnější, třeba už jsou mrtví nepošlu tam další jednotky, aby ohrozili životy nás všech!" "Ty lidi nejsou armáda, nikdy neměli s vojnou nic společnýho, musíme je hledat!" "Poručíku kroťte se, já tady velim a já rozhoduju! Řekl jsem ne a to platí!" odsekne plukovník a odejde. "Až se dají jejich kolegové dohromady musíme něco vymyslet." pomyslí si Adler a jde též operovat...


AXEL PAPE

22. září 2013 v 10:00 | Ada |  Postavy
Další postavou tohoto týdne bude
Axel Pape
- Herec
- Narozen: 26. září 1956, Německo
- 58 let
- Znamení: váhy
- Výška: 169 cm
- hereckou kariéru odstartoval ve věku 27 let
- hrál v divadlech v Dortmundu, Mannheimu, Berlíně a Düsseldorfu
- bratr Lars Pape (režisér)
- Axelovým koníčkem je střílení
- V televizi se poprvé objevil v roce 1992
- Hrál v seriálech: 14 dnů pro život, Červené světlo, Jméno zákona
- V roce 2012 se objevil v seriálu Kobra 11
- Nejvíce je známý rolí Franka Ebelsiedera ze seriálu Medicopter 117
- Frank je bývalý pilot,což o něm nikdo neví
- Je pečlivý a důsledný šéf základny
- Koordinuje práci obou týmů
- Je tajně zamilován do pilotky Biggi Schwerinové
- I přes jeho důslednost vždy rád vyhoví a pomůže svým podřízeným, nikdy je nenechá ve štychu
- Frank ze základny Medicopteru 117, odešel do zastupitelstva, kde dostal lepší místo
- Vedení základny po Frankovi přebral Michael Lüdwitz

Zahraniční mise 6

21. září 2013 v 23:23 | Ada |  Zahraniční mise
ZAHRANIČNÍ MISE 6

"Jste připraveni?" zeptá se hned po příchodu Adler. Všichni nesměle kývnou. Do stanu vejde ještě jeden muž. "Teď vám pomůžeme s kevlary akorát si sundejte ty vesty, kevlar dostane na tričko a na to si to oblíknete, je to lepší nevzbuzuje to takovou pozornost." dodá Adler.
"Už jste konečně připraveni?!" přijde rázně Nistch. "Ještě minutku." řekne Adler. "Tady jsme na misi ne v mateřský škole!" odsekne Nitsche. Adler přenechá činnost druhému muži a s plukovníkem odejde stranou. "Ty lidi tu nemaji co dělat, nejsou na to vycvičeni a kvůli vám, tu musí být když jste odmítli hle……" dál už to neslyší, protože plukovník vytáhl Adlera ven. "Něco tu začíná smrdět, snad všechno přežijeme, abychom se dozvěděli pravdu." pomyslí si Jens. Ale pak už je muž vyvádí ven a vede je s eskortou k vrtulníkům. "Letíte na polní základnu do Vardaku, je to nejnebezpečnější místo zde v Afganistánu. Počítejte s velkým počtem raněných a mrtvých. Zlomte vaz." řekne plukovník a zase odchází. Karin se naposledy políbí s Marcem a pak jsou od sebe nemilosrdně odtrženi. "Zdravotníci s lékaři dozadu." řekne velitel ozbrojené eskorty a sedá si na místo kopilota a další dva jdou do zadu. Totéž se děje i u druhého vrtulníku. Po chvíli vzlétávají směr Vardak. Do Vardaku letí hodinu a půl. Let se zdá být nekonečný a strach, který je sužuje je snad hmatatelný. "Přistáváme za 15 minut." řekne Jens. "Je na čase si ujasnit pravidla." řekne velitel eskorty. "Jaká pravidla zase?" pronese Marc ironicky. Velitel neochotně spustí. "Letíme tam, abychom zachránili členy mise ne civilisty a ne povstalce." Marc se zamračí a řekne. "Chcete mi říct, že je tam mám nechat zemřít? Jste se zbláznili, to nepřichází v úvahu!" "Je to rozkaz, záchrana někoho jiného je nepřípustná. Pokud to porušíte ponesete disciplinární následky doktore Harlande, doktorko Thalerová, doufám, že jste mi rozuměli!" řekne suše velitel. "Ano." odpoví Karin, jelikož jsou vrtulníky na stejné frekvenci. "Doktore Harlande?!" "Jo!" zasyčí Marc. Poté už všichni zírají ven jak to tam dole vypadá. Vidí plno povstalců se zbraněmi, občas vybouchne granát, střílí se všude kolem…
"Přistáváme." řekne Jens. "Držte se blízko nás a pamatujte, že máme místo ve vrtulníku je pro tři raněné. A také by bylo dobré, aby byli v takovém stavu, aby přežili let zpátky." pronese velitel eskorty. Dříve kde byla základna jsou jen hořící trosky a všude kolem plno raněných a mrtvých. Obě posádky vybíhají z vrtulníků a dávají se do ošetřování. Jelikož je zde plno raněných, zdravotníci pracují samostatně. Většina vojáků a zřejmě i lidí o které se nesmí postarat jsou mrtví. "Říkám vám, že nikdo z těchto mužů převoz nepřežije, jsou na tom velice špatně." řekne Marc a Karin po chvíli podá stejné hlášení. Pohledem se ze svým týmem domluví, že kašlou na rozkaz a podívají se i na ostatní. Jenže velitel brzo rozezná jejich úmysly. "Opovažte se!" sykne. "Přece je tu nenecháme zemřít, já na váš rozkaz kašlu nejsem voják, abych ho poslouchala." oboří se na něj Karin. Velitel ji prudce chytí za ruku. Marc okamžitě zasáhne a Jens, Petr i Florian jsou poblíž, co kdyby došlo k většímu konfliktu. "Už jsem řekl, civilisty neošetřujeme! Naložte vojáky a letíme pryč, za chvíli to tu bude nebezpečné, povstalci o nás ví a s jejich lidmi na palubě by jsme to měli ještě těžší, rozuměli jsme si?" řekne přísně. "Ne." odpoví rázně Karin a zbytek týmu odpoví taky tak. Velitel kývne na jednoho muže z eskorty, ten přistoupí k civilistovi, který se svíjí v bolesti a zastřelí ho. Všichni zůstanou paralyzováni. "Teď pohněte, za chvíli tady budou povstalci, naložte 6 vojáků, kteří jsou na tom nejlépe a padáme odtud." řekne velitel. Nikdo ho neuposlechne stále hledí na zastřeleného civilistu. "Řekl jsem, aby jste pohnuli! Sakra!" zařve. Jenže než stačí něco udělat začnou se kolem ozývat výstřely. Eskorta zaujme obrané pozice. "Naložte ty vojáky, do prdele jinak tu zůstaneme všichni!" znovu zařve velitel. Poté se všichni dají do pohybu. Sotva do vrtulníku odnesou první zraněné nedaleko vybouchne granát. "Pohyb, pohyb…." řve velitel a znova je tam pošle. Když se vracejí s druhým zraněným tak do bývalého tábora vběhnou povstalci a spustí se palba. "Pryč, okamžitě pryč…." začne pokřikovat velitel a zalézá do vrtulníku. Na palubě ještě není Marc s Petrem a Karin je též ještě venku. "Leťte pryč!" zařve na Jense. "Bez svých kolegů neodletim!" "Je to rozkaz, okamžitě vzlétněte!" další granát bouchne blízko druhé helikoptéry. "Řekl jsem vzlétněte!!" řve velitel a namíří na Jense zbraň. "Zastřelte mě a už se odsud nedostanete!" v tom exploduje další granát. Naštěstí kolegové už jsou u vrtulníku a s nimi nastupuje i Karin. Poté Jens vzlétává a pár sekund na to pod nimi exploduje další granát. "Tak to bylo o chlup." pronese Gina z vedlejšího vrtulníku a dodá. "Jste všichni v pořádku?" "Jsme Gino." Odpoví Petr za všechny, protože Karin je schoulená v Marcově náruči. Velitel eskorty nahlásí na polní základnu, plukovníkovi zdejší stav situace a počet zraněných na palubě vrtulníků, a také to, že návrat na toto místo už není možný. Jenže let po několika minutách začne být velice nebezpečný. Někdo po nich začal střílet. Oba vojáci z vrtulníku si otevřou dveře a začnou palbu opětovat. "Raději se připoutej zlato." řekne Marc Karin. Ta ho poslechne a vyděšeně sleduje situaci kolem. "My to nebudeme hlásit?" zeptá se Jens. "Ne jde o obvyklou věc." odpoví velitel. Jens nad tím zakroutí hlavou a raději mlčí.
Palba nakonec ustane a eskorta se zase pohodlně usadí ve vrtulníku. "Za jak dlouho budeme v Logáru Jensi?" optá se Karin. "Za hodinu." odpoví ji Jens a má takové divné tušení, že obrana povstalců ještě neskončila.
Oba vrtulníky letí vedle sebe, když najednou vrtulník s Ginou a s Florianem zasáhne raketa a vrtulník jde okamžitě k zemi. "Gino?" zakřičí Jens do intercomu, avšak nikdo se mu neozve. Velitel si bere vysílačku a chce volat may day. Karin, Marc i Petr otřeseně sledují vrtulník jak se nekontrolovatelně řítí k zemi, když v tom raketa zasáhne je…..