Zahraniční mise 18

15. října 2013 v 23:23 | Ada |  Zahraniční mise
Přináším vám závěr povídky Zahraniční mise. Doufám, že se vám celá povídka a teď už vám přeju pěkné čtení.

ZAHRANIČNÍ MISE 18

O několik týdnů později
Karinina léčba probíhá velice dobře, proto se doktor Weber s Marcem domluvili na nějakém pokusu. Dokonce i Höppler byl pro. Jelikož má Marc službu tak Karin jede po terapii na základnu. Docela se tam těší. Když dorazí na základnu, je tam jen Oliver- náhradní pilot za Ginu a Florian, mají vážnou tvář. "Ahoj lidi." Pozdraví je Karin. "Ahoj." Řekne vážně Florian. "Kde je Marc? Má ještě výjezd?" zeptá se. Oliver se nervózně podívá na hodinky a Florian odpoví. "Jo." "Stalo se něco? " zeptá se Karin vyděšeně. "No... ano." "Co?!" vyjekne Karin. "Byli na zásahu v chemičce a zřejmě došlo k nějakému úniku.... udělalo se jim zle a museli nouzově přistát a už se nehlásí." Řekne Florian a Oliver dodá. "Tak sakra, kde je ta Marta." "O jakou látku šlo?" "Vysoce prudký jed, naštěstí existuje protilátka, musí být podána do hodiny, jinak zemřou." Sotva to Flo dořekne tak Oliver dodá. "Kde je? Musim ji zavolat a zjistit kde to vázne, už nemáme moc času." Karin je zoufale poslouchá. Oliver po chvíli řekne. "Marta píchla, nestíhá to sem a my už musíme..." "Jenže nemůžeme letět bez lékaře." Namítne Flo a pohled obrátí ke Karin. Karin bez váhání řekne. "Na co čekáme, letíme." Poté vezme ze stolu krabici, kde mají protilátku, popadnou tašky první pomoci a vyběhnou k BK. Kluci se pousmějou a následují Karin. Během chvíle už vzlétávají a letí do horské oblasti. Za 25 minut přistávají na mýtince. "Měli by být za tím lesíkem, tam musíme pěšky, tam bych nepřistál, je tam moc členitý terén." Řekne Oliver. Poté si Karin s Oliverem vezmou brašny a protilátky a rozeběhnou se k lesíku. Z něho vyběhnou na nějakou louku. BK a jejich kolegové nikde. Akorát nedaleko stojí velká chata. "Vážně je to tady?" pronese Karin zadýchaně, za tu dobu co je doma si odvykla fyzické námaze. "Jo musí, nahlásili nám tuto pozici." "Chceš mi snad tvrdit, že se propadli do země nebo BKčko někdo schoval do stavení?" řekne podezíravě Karin. "Abych to upřesnil... na této pozici se nahlásili naposled. Tak zkusme to stavení třeba o něčem ví." Navrhne Florian. Karin kývne, nemají asi jinou možnost. Za několik minut tam doběhnou...
V tom uvidí své kolegy v očekávání. Jsou tu všichni - Max, Höppler, Marta, Gina, Jens, Petr, doktor Weber a Marc. Při pohledu na své kolegy Karin úplně roztaje. "Co to má znamenat?" zeptá se. To už ji Marc obejme a přivede ke stolu. "Lásko, tohle byla taková zkouška... Právě si dokázala, že svůj strach jsi překonala." Řekne Marc a Karin se začne smát. "Víš jakej já o tebe měla strach?" vyčte mu Karin, ale nemůže se na své kolegy zlobit, sama je ráda, že se dokázala posadit do vrtulníku, protože před několika týdny by na to ani nepomyslela. "Karin, já tě hrozně miluju a také bych se tě chtěl při takové příležitosti zeptat." Řekne a poklekne si. "Miluju tě a byl bych rád kdyby si se stala mojí ženou." Vysloví žádost a otevře krabičku s krásným prstýnkem. "Ano, strašně ráda Marcu." Řekne a slza ji steče po tváři. Marc ji nasadí prstýnek a Karin začne líbat...

A to je konec této povídky. Ale určitě si říkáte jak to dopadlo s Karin, Marcem a Ginou.
Karin opět nastoupila k Medicopteru. Ale i nadále navštěvuje doktora Webera. Sňatek s Marcem uzavřeli po dvou měsících na základně.
Gina po dlouhých měsících rehabilitací, byla schopna zase normálně žít. Dokonce si našla nového přítele. Znova se podrobila pilotním zkouškám a mohla se vrátit do práce, ale zjistila, že je těhotná a tak její návrat se odkládá na dobu neurčitou...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | Web | 16. října 2013 v 9:04 | Reagovat

krása až slzička ukápla

2 lucinecqua lucinecqua | 16. října 2013 v 16:38 | Reagovat

Krásná povídka, zvláště konec ;-) sice mám nervy skoro na dranz, ale to nevadí...:-D

3 Ada Ada | E-mail | Web | 16. října 2013 v 16:55 | Reagovat

[1]:,[2]:Děkuju holky... A Lucko takových povídek bude víc :-D

4 Jana Jana | E-mail | 3. září 2014 v 17:59 | Reagovat

Tak to já mám zase nervy v kýblu, ale super, klobouk dolů. moc dpbře napsané :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama