Březen 2014

90 dnů hrůzy - 25

31. března 2014 v 4:00 | Ada |  90 dnů hrůzy
90 DNŮ HRŮZY - 25

66. den - pokračování
Za dvě hodiny se na základně rozezní poplach. Jens potvrdí akci a všichni se rozeběhnou k BKčku. Letí na zásah. Bylo jim hlášeno přepadení. Za 8 minut jsou na místě. Jens přistává na chodníku. Z vrtulníku vyběhne Karin a Petr, vezmou si tašky běží do parku. Za chvíli narazí na ženu, která na ně mává a krčí se u nějaké osoby. Když k nim doběhnou jsou paralyzováni, protože na zemi poznají svou kamarádku a kolegyni. Petr vezme vysílačku a řekne: "Jensi dělej přines nosítka a volej kriminálku, ta zraněná je Gina." "….jasně." Odpoví Jens po chvíli ticha. Karin začala už Ginu vyšetřovat. "Petře monitor, intubace, pak zaveď kanylu dej glukózu a fízák. Musí mít hodně vysokou horečku a odkud je ta krev." Řekne Karin a začne Ginu pořádně prohlížet. Za chvíli zjistí, že Gina krvácí z pohlavního orgánu, Karin nepozná, jestli šlo o znásilnění, nebo čím by to mohlo být, jen Petra požádá o gázu. Jakmile přijde Jens naloží ji na nosítka a odnášejí ji do vrtulníku. "Karin letíme na kliniku svatého Josefa 13 minut letu." Řekne Jens a startuje BKčko. Karin se snaží Ginu během letu stabilizovat, ale vůbec se jí to nedaří. Je z toho zoufal, má strach, že o svou kamarádku přijde….
Konečně přistávají na klinice. Ginu si hned přebírají lékaři a odvážejí ji na ambulanci, Karin chce jít snimi, ale lékař ji v tom zabrání. Karin si sedne s kolegy na chodbě a za chvíli dorazí i Fischer. "Dobrý den, kolega Mayn je na místě činu, s experty hledají nějaké důkazy. Jak je na tom paní Aignerová?" zeptá se. "Nevypadá to dobře." Odpoví Karin. Fischer kývne a sedne si k nim.

Po hodině vyjde z ambulance lékař a za ním vyvážejí i Ginu. Karin se postaví a zeptá se: "Jak je na tom?" "Je to zlé kolegyně. Ztratila spoustu krve, šlo o potrat podle gynekologa byla ve druhém měsíci těhotenství. Zjistili jsme podle předběžných výsledků krve, že trpěla AIDS a dále měla v krvi velké množství léků, které by určitě do několika týdnů způsobili selhání organismu." Řekne lékař. Všichni ohromeně zírají na lékaře a jsou bledý jak stěny. "Má… má nějakou naději?" zeptá se nakonec Karin. "Je mi to líto, ale ne. Nepomůžeme jí, bohužel, její organismus je moc slabý. A má v sobě velkou dávku uspávacích prostředků, už se neprobudí, při životě ji drží přístroje, je mi to líto, ale zemře do několika hodin nebo dnů na kompletní selhání organismu." Řekne lékař a po těchto slovech odejde. Nikdo nemůže uvěřit tomu, co právě slyšeli. Myslí si, že je to jen hodně blbý sen, ale stále se z něho nemůžou probudit.
Karin se po chvíli vzpamatuje a jde za ošetřujícím lékařem a asi nějakým zázrakem se jí povede, lékaře přesvědčit, aby mohla být u Giny. Lékař jí to povolí. Karin jdena JIP, sestry ji oblíknou do pláště a pak ji k ní pustí. Karin jí vezme za ruku a mluví na ni. Sedí u ní čtyři hodiny, když se EKG rozpípá a pak se z něho začne linout dlouhý tón. Za chvíli na pokoj přiběhnou lékaři a Karin odejde, ti jen provedou několik marných oživovacích pokusů, u toho nemusí být, jde za svými kolegy a pláče….

Heidi Oberhuber

31. března 2014 v 0:00 | Ada |  Hlavní hrdinové
Heidi Oberhuber byla obětavá sekretářka šéfa základny Franka Ebelsiedera. S kolegy vycházela dobře a vždy se jim snažila pomáhat (vypisovala za ně hlášení a zprávy.)



Vladimír Čech

30. března 2014 v 10:32 | Ada |  Dabing
Rozhodla jsem se pro Vás udělat ještě jednu rubriku o postavách. Rubrika se zabývá českým dabingen hlavních postav. každá postava bude vycházet jednou na týden. Doufám, že se Vám to bude líbit, přijemné čtení.





90 dnů hrůzy - 24

30. března 2014 v 4:00 | Ada |  90 dnů hrůzy
90 DNŮ HRŮZY - 24

O týden později - 65. den
Höppler na nové postavení týmů nic nenamítal. Přešel to až moc klidně. Nikdo nezná důvod. Jen zbývalé členy medicopteru napadlo, že by to mohlo být tím, že Gertrůde a Marcel nejsou náhradníky, nýbrž jsou to jejich nový kolegové.
Tak jak už to chudí měsíc, policie stále nemá stopy. Všichni už se začínají smiřovat s tím, že své kamarády už nikdy neuvidí. Jejich tvrzení přijde potvrdit i kriminálka. Na základnu opět zavítají Fischer s Maynem. "Dobrý den, nemáme pro vás dobré zprávy." Řekne Mayn. "A kdy jste nám naposled přinesli dobré?" poznamená ironicky Petr. "….Jde o to, že do konce týdne uzavřeme tento případ jako nevyřešený. Jejich portréty, popisy jsou i na interpolu, mají ho všechny policejní stanice….. kdekoliv by se objevili a někdo je poznal, může informovat policii a znova by došlo k vyšetřování, ale momentálně další pátrání nemá cenu." Řekne Mayn. "Jak tohle můžete říct, že to nemá cenu! Přece to nevzdáte!" Řekne nevěřícně Jens. "Musíte se smířit s tím, že jsou nejspíš mrtví, opravdu jsme dělali vše. Nemáme nové skutečnosti, abychom mohli uzavření pozdržet… Vedení už nám další posun nepovolí. Je mi to líto." Řekne Fischer. Mezi kolegy je ticho, čekali, že to přijde, ale zase je to hodně zasáhlo. Když kriminalisté zjistí, že už nemají nic na srdci odejdou…


66. den
Horečnaté stavy, zimnice, úmorné bolesti hlavy, svalové křeče, halucinace stále přetrvávají. Je noc, Mark se vzbudí a dívá se do tmy. Cítí, že jejich konec už je velice blízko, přemýšlí nad Ginou a jejich velkou lásku….. Když ho najednou z přemýšlení vyruší Ginino slabé sténaní a snaha o převalování. "Pšššt…." Mark ji začne útěšnými citoslovci utišovat, ale to se mu moc nedaří. Gina asi po půl hodině procitne. "Auu…ssss…" Jsou její slova. "Gino copak je?" strachuje se Mark. "Hrozně mě bolí břicho…." Odpoví těžce Gina a znova začne sténat. Mark trpí sní, neví co jí je a proč jí tak zle. Jen slyší EKG, které pípá velice zrychleně. "Sakra proč sem nikdo nepřijde, když ty zasraný EKG mají na počítači!" křikne zoufale Mark a snaží se svými pohyby nějak uvolnit pásy, ale bohužel se mu to nepodaří. Skoro tři hodiny nechá profesor Ginu trápit než přijde i se ženou do jejich "pokoje". "Kde si ty hajzle! Proč ji necháš takhle trápit v bolestech, copak to zasraný EKG nemáte v tý zasraný laboratoři?!" vyjede na profesora okamžitě Mark. Jäger mlčí, jen Marka přejede chladným pohledem a začne se věnovat Gině. Žena ji trochu nadzvedne peřinu, pak ji položí zpět a něco pošeptá profesorovi. Ten kývne a pošle, ženu pryč. Za chvíli přijde Torsten a ještě jeden muž. Profesor začne Gině balit infuze a odpojuje ji od EKG, pak dá povel mužům a ty ji vyvezou z pokoje. "Co děláte? Kam jí vezete? Jägře co to znamená?!" začne Mark vykřikovat. Ale profesor neodpoví, místo toho jde k jeho posteli a dá mu injekci a pak v klidu odejde…..

Co si myslíte, že se bude dít dál?



90 dnů hrůzy - 23

29. března 2014 v 4:00 | Ada |  90 dnů hrůzy
90 DNŮ HRŮZY - 23

58. den
První nežádoucí účinky na sebe nenechají dlouho čekat. Začíná to bolestí hlavy a pak se přidá zimnice. Když to vzbudí Marka, Gina už je hodinu vzhůru. "Neříkal jsi, že nám budeme zle." Řekne Gina vyčítavě. "Netušil jsem... a jak je ti zle?" zeptá se Mark. "Bolí mě hlava, zvracím a mám zimnici. Prostě je to báječné." Odsekne Gina. "Gino to určitě brzo přejde, jsou to jen účinky léků, než si tělo na ně zvykne. Určitě nás to brzo pustí." "V to doufám, když už mám chcípnout, tak nechci trpět." Řekne Gina s naprostým klidem….
Po nějaké době přijde profesor s další injekcí. "Copak, že nespíte? Je ještě noc?" zeptá se nejdřív a pak dodá. "Nebo, že by už na vás působili protilátky?" Po těchto slovech se začne zase smát. "Hlavně, že vás dobře bavíme!" odsekne Mark. "Mě? A dost a bude to ještě lepší, jen buďte trpělivý." Pronese s naprostým klidem Jäger a aplikuje jim léky. Poté zase odejde a v místnosti je hrobové ticho. Dlouhou dobu Gina s Markem nekomunikuje. Možná by to ticho trvalo dále, kdyby se Mark nesnažil nějak s ní povídat. Trochu to zabere a Gina se rozpovídá…
O pět hodin později se projeví další účinek léků - horečka. Bohužel je tento stav bude provázet až do jejich konce, je to přirozená obrana těla, na kterou nezaberou ani nejúčinnější apyretika. Při tak vysoké horečce, která se vyšplhá až ke 40° je tělo tak vyčerpané, že Gina s Markem usnou i přes další problémy…


90 dnů hrůzy - 22

28. března 2014 v 4:00 | Ada |  90 dnů hrůzy
90 DNŮ HRŮZY - 22


57. den
Gina i nadále zvrací a má podezřelé chutě, jenže ani jednomu ani druhému nic nedochází. Velice brzo ráno přijde za Markem a Ginou profesor se ženou oba dva mají v ruce injekce. "Dobré ráno mí králíčci, konečně nastala ta dlouho očekávaná chvíle. Vaše těla mi konečně potvrdila to, co jsme po něm žádali a teď můžeme začít s léčbou. Doufám, že vy jste šikovnější než ty všichni nýmandi a pomůžete mi se hnout dál z místa." Po těchto slovech jim aplikují protilátku a pak je oba připojí na EKG. "Léky budete dostávat po třech hodinách, tak se ti zatím mějte rodičové." Pronese profesor a odejdou. "Tohle znamená náš brzký konec?" zeptá se Gina. "Asi jo, já nevím, lásko." Odpoví Mark. Gina se rozpláče. "Zlato to ne, neplakej to jsem nechtěl." Začne zoufale Mark. "To nic… Já jen, že už to bude rychlé, že už to bude brzo…. Je to úleva to vědět." Vypadne z Giny. Mark na ni překvapeně zírá, neví co na to říct. Rozhodně toto od Giny nečekal. Po nějaké době se Gina uklidní a řekne: "Víš, říkala, jsme si, jestli náš vůbec hledali, jestli jsme kolegům chyběli." "Ježiš Gino, vždyť jsme byli jako rodina, nevykašlali by se na nás, určitě nás stále hledají." Řekne Mark trochu dotčeně, nečekal, že Ginu napadne zrovna tohle. Vlastně Gina ho teď překapuje svým chováním pořád...-

Už mají za sebou další dvě dávky léků. Zatím je na nějaké vedlejší účinky ještě brzo, ale tento stav klidu nebude trvat dlouho. Mark si ani neumí představit jak to bude dál, při takovýchhle pokusech, se většinou vyskytují úplně odlišné příznaky a toho se právě bojí. Už jen kvůli tomu, že Gina má alergii na paracetamol. Mark doufá, že ten blbeček to ví.

90 dnů hrůzy - 21

27. března 2014 v 4:00 | Ada |  90 dnů hrůzy
90 DNŮ HRŮZY - 21

56. den
Další den už Karin slouží s novým pilotem Marcelem a se starým a dobrým kamarádem Florianem. Karin si na Marcela stále nemůže zvyknout. Stále o něm uvažuje jako o vetřelci, který využívá situace, že jejich kolegové zmizeli. A na to, že ho sotva zná 24 hodin, už ho nenávidí. A vůbec se tím nekryje. Marcel je naštěstí normální chlap, který má cit a chápe nové kolegy, že to pro ně není lehké, když mezi sebe musí přijmout novou posilu. Naštěstí mají docela klidný den a tak se aspoň můžou trochu jinak seznámit, než při práci. Jenže Karin mu to moc neulehčuje.
Konečně nastává střídání směn a druhá směna je na základně o několik minut dříve než je obvyklé. A tak Marcel využije příležitosti a začne: "Kolegové, já vím, že jsme tady velice krátce, abych něco měnil, ale napadlo mě jestli pro vás nebude lepší když budete sloužit v jednom týmu. Myslim to tak že by Karin lítala s Jensem a Petrem a já, Gertrůde a Florian spolu. Možná by vám to tak pomohlo." Po jeho slovech se po sobě začnou kolegové dívat. "No nápad to není špatný a já myslim, že to projde i přes Höpplera. Já jsem pro." Řekne Jens. Petr kývne také na souhlas, teď jen čekají na odpověď Karin. "Jo udělejme to tak." Odpoví nakonec. Marcel se usměje a řekne: "A jak to uděláme se směnou?" "Nechal bych to jak to má být dneska mi a zítra vy, teda pokud Karin se cítí na to jet dvojnásob v kuse." Řekne Jens. "Jo můžu, stejně byl docela klid." Odpoví Karin. Jen je rád, že mu jeho plán vyšel a doufá, že tak se zlepší vztahy na pracovišti. Nakonec se rozhodnou, že Höpplerovi nic říkat nebudou až časem a nebo pokud to není blb, jak se zatím jevil, tak pozná sám a nebude do toho šťourat….





Sabine alias Biggi

26. března 2014 v 10:00 | Ada |  Obrázky

90 dnů hrůzy - 20

26. března 2014 v 4:00 | Ada |  90 dnů hrůzy
90 DNÍ HRŮZY - 20

Čas plyne - 55. den
Kriminálka zrušila celostátní pátrání. Neměli důkazy k tomu, aby ho mohli ještě na nějakou dobu rozšířit. Prý je to velice drahá záležitost....
Všichni u Medicopteru jsou z toho špatní. I když si Karin myslí, že to všichni vzdali, rozhodla se sama něco vyzkoušet. Všechny podezřelé pacienty, u kterých zasahovali a vždy zemřeli, tak si je vyhledala ve spisech a do mapy si značila místa jejich nálezu. Když to viděli kolegové, raději zavolali kriminalistu Fischera, protože nechtějí, aby Karin něco podnikla a aby se nestalo něco ještě jí. Když Fischer dojede, nejdříve si s ním promluví Jens a řekne mu, co Karin dělá a pak ho za ní pustí. "Dobrý den paní doktorko." Pozdraví ji Fischer. "Dobrej." Odpoví nepřítomně Karin a dál se věnuje své činnosti. "Copak to děláte zajímavého?" začne pomalu Fischer. "Jen něco zkouším." Odpoví Karin. Fischer si k ní sedne a vezme ji za ruce. "Karin…. Myslíte si, že tohle už jsme nezkoušeli? Zkoušeli, ale nikdy nám z toho nic nevzniklo, mezi místy nejsou žádné souvislosti. Místa jsou od sebe různě vzdálená a ani se to nijak nepropojuje, aby nám to ukázalo nějaký objekt nebo něco." Řekne kriminalista. Karin se natlačí do očí slzy a zoufale řekne: "Ale co když jste se přehlédl. Co když tam něco najdu?" "Nenajdete, tyto místa máme stále na služebně a všemožně se to snažíme kombinovat, ale nic nám to nedává." Řekne Fischer, když v tom do pohotovostní místnosti přijde Höppler se všemi kolegy a s nějakou ženou a mužem. "Dobrý den komisaři, doufám, že vás nezdržuji od práce, ale tady svým podřízeným musím oznámit to, že jsem byl nucen přijmout nového pilota a lékařku. Od zítra zase najedeme na dva týmy. To je vše, s kolegy se seznamte a ukažte jim základnu." Řekne šéf a zase zmizí. Zatímco Karin na ně zírá a nechává si stékat slzy po tvářích se nový členové seznamují s kolegy. Nakonec přijde řada i na ní. "Ahoj já jsem Gertrůde." Představí se lékařka. "Karin." Špitne a podá si s ní ruku. "A já jsem Marcel." Představí se také pilot. Karin něco zamumlá a odejde z pohotovostní místnosti. Fischer vyjde a ní a sleduje ji až k potoku. Kde si sedne vedle ní. "Copak jsem jediná, kdo ještě věří, že se najdou?" zeptá se Karin. "Ne určitě ne." Řekne mile Fischer. Najednou se Karin na něho otočí se slovy: "Slibte mi, že je najdete a že všechno bude jako dřív." Fischer však mlčí, nakonec řekne: "Karin to vám slíbit nemůžu, tohle nejde…" Karin kývne a znova propukne v pláč. To už za nimi přijde Jens a řekne, že se o Karin postará. Fischer se sním rozloučí kývnutím hlavy a odchází. Jens Karin obejme a snaží se jí utišit. Po nějaké době se mu to povede a vrátí se do pohotovostní místnosti....


90 dnů hrůzy - 19

25. března 2014 v 4:00 | Ada |  90 dnů hrůzy
90 DNŮ HRŮZY - 19

46. den
Gina sice měla v noci téměř klidné spaní, ale ráno zase zvracela a stále jí je špatně od žaludku. Před Markem se snaží hrát, že je všechno už lepší. Ale když i před ním znova zvrací, tak mu dojde, že není. "To nic není Marku, to přejde, už je mi vážně lépe než včera." Snaží se ho Gina uklidnit. "Poznám, že není. Gino, je mi to líto, že musíš tak trpět, já nevim co má ten hajzl v plánu." Řekne Mark. "To nic Marku, já… mě už je to jedno co bude s námi bude. Já tak už ztratila veškerou naději. Přežívám jen díky tobě, a pokud ty víš, co s námi bude, jsem ráda, že mi to neříkáš. Ani bych to vědět nechtěla. Miluju tě Marku a jsem docela ráda, že nás unesli spolu. Kdybych měla být tam venku, bez tebe, zešílela bych." Řekne Gina vyrovnaně. "Miluju tě, Gino, a bohužel to vím, co s námi Jäger chystá. Jsem rád, že to nechceš vědět, já bych ti to ani nedokázal říct….." Řekne Mark. "Chci vědět jen jedno." "Copak lásko?" zeptá se Mark. "Zemřeme?" zeptá se na rovinu Gina. Mark mlčí a sleduje ji, nakonec slabě přikývne. "Děkuju." Pípne Gina. Poté panuje v místnosti ticho. Které zase přeruší profesor s dalším odběrem krve. "Copak, že tu máte takové ticho." Podiví se a jde nejprve k Markovi. "To u vás není moc obvyklé, otče." Pronese Jäger. Mark na jeho slova nereaguje, stále pozoruje Ginu. "Opravdu s vámi je dneska zábava jak v krematoriu." Řekne profesor a jde ke Gině a též ji začne odebírat krev. "Nebojte se, už za chvíli začneme s léčbou." Řekne profesor předtím, než v klidu odejde. "Co znamená…." Začne Gina, ale pak řekne. "Ale nic, zapomeň na to." Po těchto slovech se jí zase obrátí žaludek. Jenže ani jednomu ani druhému nedochází podstatné věci… když jim Torsten přinese oběd, Gina se zase v něm přehrabuje a zase tvrdí, že nemá žádnou chuť....