Květen 2014

Letní láska 10

31. května 2014 v 3:00 | Ada |  Letní láska
LETNÍ LÁSKA 10

O dva měsíce později
Karin úmorně pracuje, nebere si žádná volna a od doby co byla na dovolené je stále uzavřená, smutná a ne jednou ji její kolegové nachytali jak u potůčku pláče, nikdy však nikomu neřekla důvod jejího smutku a o dovolené se s nikým nebaví. Biggi a jejím kamarádům to dělá starosti a snaží se jí nějak pomoci, ale marně. Jsou na ni krátcí. Překvapí je jedině to, že Thobias přijde za nimi a chce po nich radu, protože si s Karin neví rady a také jim řekne, jak se chovala celou dobu v Los Angeles a tady, že je to nemlich to samé. Biggi mu slíbí, že s ní promluví…
Další den Karin, Biggi a Ralf slouží denní směnu. Biggi pozoruje Karin a nelíbí se jí, že je celá pobledlá, jako už několik dní. Karin se drží v dál od kuchyňky a od jídla. Raději sedí u stolu a dělá, že vypisuje hlášení. Biggi jí pozoruje. Karin náhle zezelená a pak rychle opustí pohotovostní místnost. Biggi vstane a vykoukne do chodby a vidí, jak Karin míří rychle na záchod.
Když si Karin popovídá se záchodovou mísou a uleví se jí, tak si z kapsy vyndá krabičku a rozhodne se konečně si udělat test. Brzo zjistí, že je pozitivní, polije ji horko a ona se podél zdi sesune k zemi. Dá si ruku na břicho a zašeptá. "Michaeli to ne…." Pak se rozbrečí.
Když se to zdá Biggi už dlouhé rozhodne se jít za Karin a podívat se co sní je. Vejde na záchod. "Karin, pane bože co je ti?" pronese a klekne si k ní, všimne si toho, co svírá ve své ruce. Chce jí to vzít, jenže Karin to pevně drží. "Karin, co se děje? Proč pláčeš a co to máš?" zeptá se Biggi a stále se Karin přetahuje o ten předmět. Nakonec se jí ho podaří ukořistit. "….Karin ty si v tom?" zírá střídavě na ní a střídavě na test. Karin přikývne. "Ale zlato, vždyť je to krásné, tak proč bulíš?" zeptá se Biggi nechápavě. Karin mlčí. "Nebo... ty to snad nechceš? Karin mluv se mnou?" tlačí na ni Biggi. "Chci…" Pípne Karin. "Ale v čem je háček?" "To ti nemůžu říct." Řekne Karin a chce vstát, ale Biggi ji zastaví. "Ne moje milá zlatá, to mi řekneš a hned! Má to něco společného s Amerikou? Byl tu Thobias a něco naznačil." Řekne Biggi. Karin se na ni dívá a pak přikývne. Biggi na ni dál tlačí, až Karin řekne: "Byl tam… Michael…." Biggi na ni zírá, jako kdyby Karin mluvila nesmysly. "Jak, jako byl tam Michael?" Karin jí řekne vše.... "Takže, tím chceš říct, že si těhotná s ním?" zeptá se Biggi. Karin kývne. "Tak proč bulíš?" nechápe Biggi. "Vždyť on je tak daleko… a nemáme na sebe žádný kontakt…a….mě u sebe nechce a on se také nevrátí….já nemám právo být šťastná…." Vzlykne Karin. Biggi jí obejme. "Karin máš přece (aspoň) Thobiase a ten se o tebe vždy postará a máš nás." Řekne Biggi. "Já ho nesnáším, já ho už nemůžu vystát a teď už vůbec ne, když vím, že nosím Michaelovo dítě. Co mám dělat Biggi?" zeptá se zoufale Karin. "Karin…. Ber to tak, že Thobias je tady a je ochotný se o vás postarat a neví, co se tam stalo. Michaela třeba už neuvidíš a spolu nikdy nebudete, překousni to a buď sním, jako doposud." Radí ji Biggi. "Já nevím, ale jestli to dokážu, už ne Biggi…. Po tomhle už ne." Vzlykne Karin. "Tak mu to řekni a rozveďte, ale pamatuj, že ty už budeš na všechno sama."
"Mě je to fuk, mě už je to fuk všechno." Vzlykne Karin a uteče na šatnu, kde se zamkne. Biggi se na ni pokouší dobývat a když jí Karin neotevře, odejde za šéfem a řekne mu, že Karin je špatně a není schopna další služby, aby zrušil směnu nebo sehnal Marka. Potom z kanceláře odejde.
Nakonec jde zase Karin, kterou se jí podaří po několika minutovém přesvědčování donutit otevřít. Biggi si sedne k ní na zem a promluví: "Chci, aby si mě poslouchala a nijak do toho nevstupovala.... Jsi těhotná, dítě je Michaelovo, nemáš na něho kontakt a on se nevrátí…. Zbývá ti jediná možnost. Řekni Thobiasovi, že jsi těhotná, on o tebe bude pečovat a rozmazlovat tě a až ti naroste bříško a každý bude vědět, že jsi těhotná tak, se sebereš a poletíš za Michaelem a to by bylo, aby si tě tam nenechal." Karin se na ni ubrečeně podívá. "Myslíš, že to vyjde?" pípne. "Nevím, ale za pokus to stojí." Přitaká optimisticky Biggi. Karin kývne. "A teď už přestaň bulet, dej se dohromady a jeď domu." "Biggi?" zeptá se Karin. "Copak?" "Můžu být dneska u tebe? Já se na to musím nějak připravit." Řekne Karin. Biggi kývne, rozhodně ji nechce v tomhle stavu poslat ke svému muži a nebo nechce, aby noc trávila někde venku.

Michael Lüdwitz

31. května 2014 v 0:00 | Ada |  Hlavní hrdinové
Michael Lüdwizt byl laskavý a ochotný ke svým kolegů. Byl to skvělý lékař se srdcem na dlani. Svou práci měl moc rád a nedovedl by si život bez ní představit. Byl to skvělý kamarád a otec. Se svými přáteli se vždy pošťuchoval a soutěžil. Našel si osudovou ženu, ale tato láska mu nebyla dopřána.


Letní láska 9

30. května 2014 v 3:00 | Ada |  Letní láska
LETNÍ LÁSKA 9

14. den
Brzo ráno je vzbudí budík. Karin se lekne a prudce si sedne na posteli. "Co je? Já usnula… panebože." Zavrčí Karin. "Lásko klid, je ráno a musíme stávat a ano usnula si a to bylo moc dobře." Řekne něžně Michael a políbí ji. Karin mu to oplatí. "Jdi se dát dohromady a já udělám snídani a tentokrát nebudeš odmlouvat!" Řekne přísně Michael a Karin kývne a jde si udělat ranní hygienu.
Michael dělá jen lehké jídlo. Nechce, aby jeho lásce bylo ještě špatně, k tomu všemu. Karin vyjde z koupelny už převlečená do cestovního a ještě než půjde ke stolu, sbalí si vše do kufru. Michael dojde za ní, vezme jí za ruku a odvede do kuchyně. Sednou si a začnou snídat. Karin jí jako vrabec, vůbec nemá chuť a svým pohledem provrtává talíř. Michael položí svou ruku na její. "Karin, tak jestli už nechceš tak nemusíš, nebo copak je?" zeptá se. Karin němě zakroutí hlavou a pípne. "Nic." Michael vzdychne. "Lásko, půjdu ti zavolat taxíka." Řekne Michael. "Ty nepojedeš se mnou?" zhrozí se Karin. "Ale ano, ale pojedeme odděleně. Nechci ti dělat dusno před manželem. Budu na letišti, čekat venku na lavičkách a až se odbavíte tak přijdeš za mnou, pokud tě muž pustí jo." Řekne Michael svůj plán a Karin smutně kývne.
Půl hodina uteče poměrně rychle a na Michaelův dům začne zvonit taxikář. Michael dojde otevřít a předá mu Karinin kufr. Karin stojí s ním ve dveřích a pozoruje ho. "Zlato, za chvíli se uvidíme." Řekne Michael a políbí ji, potom ji odvede k taxi a pomůže jí nastoupit. Michael taxikáři řekne, ať jedou na letiště.
Karin během jízdy pozoruje plynoucí cestu, ale myšlenkami je stejně u Michaela. Když po nějaké době taxi zastaví a řidič na ni mluví, Karin ho neposlouchá. Řidič vystoupí a otevře dveře na Karinině straně. "..Co se děje?" zeptá se zmatená Karin. "Dorazili jsme na letiště a vaše jízda dělá 30 dolarů." Řekne taxikář. Karin ze své cestovní tašky vyloví peněženku a zaplatí. Pak vystoupí a vezme si svůj kufr a jde do letištního terminálu, kde ji po pár krocích odchytne Thobias. "Ahoj lásko, už jsem se strachoval." Řekne mile a přitáhne si ji k sobě a políbí ji. Karin se odtáhne. "Nech mě být." Odsekne a jde k odbavovacím přepážkám, kde je dlouhá fronta. Thobias jí dojde. "Lásko? Co se zase děje?" zeptá se Thobias. "Nic, sakra." Odsekne a uteče na záchod, kde se opře o umyvadlo a prodýchává další nával pláče. "Jste v pořádku?" zeptá se starostlivě, žena, která si přišla umýt ruce. Karin ji neodpoví a zajde do kabinky, nechce jí odpovídat a nechce být na ni nepříjemná. Tam si sedne na zavřenou mísu a složí hlavu do dlaní….
Najednou ji začne zvonit mobil. Vyloví ho z kapsy a podívá se na displej. Volá ji Thobias. Jdi do háje, pomyslí si a pak přeci jen vyjde z toalety a jde za ním. "Lásko copak ti je? Tobě je špatně?" strachuje se. "Ne!" odsekne Karin. "Promiň, jen jsem se zeptal, když si na záchodě byla celou hodinu." "No a co? Máš s tím snad problém?" vyjede Karin a celou řadou zašumí. Thobias už dál raději mlčí a nic dalšího nekomentuje. Když dojde na ně řada, nechají se odbavit a pak mají dvě hodiny čas, než budou muset nastoupit do letadla. "Tak kam půjdeme, zlato?" zeptá se Thobias. "Ty si jdi, kam chceš! Já si půjdu také kam chci, a nelez pořád za mnou jak vocas. A ještě jedna věc, nečekej na mě, nemám na tebe náladu! Já si k letadlu někdy dojdu" Prskne na něho Karin a odejde ven. Před terminálem se rozhlíží, kde je Michael. Když ho uvidí, dojde k němu a sevře ho v pevném objetí. "Nechceš se jít projít, nebo zajít do nějaké restaurace?" zeptá se Michael. "Ne, jen mě objímej nebo líbej." Pípne Karin. Michael jí její přání velice rád splní, ale bohužel ani tato krásná chvíle netrvá dlouho, protože se v letištním rozhlasu ozve výzva pro pasažéry do Německa, že se mají dostavit k nástupu do letadla. Karin si vzdychne. "Musíme jít." Řekne Michael a společně jdou do haly. Projdou pasovou kontrolou a pak hledají východ D6. Karin se Michaela drží jak klíště. Když tam dojdou, projdou osobní prohlídkou a pak se drží v soukromí od ostatních lidí a naposledy se muckají. Karininy polibky zase chutnají solí. Michael mlčí, už jí neříká neplakej, protože má co dělat ze sebou…. Po nějaké době se ozve poslední výzva a naše hrdličky si všimnou, že už v hale nikdo není. "Karin už musíš jít…" Řekne Michael. "Miluju tě a slib, že se někdy můžu stavit." Řekne Karin ubrečeně. Michael pouze kývne a vezme Karin za ruku a vede jí k letuškám, které kontrolují palubní vstupenky. Karinin pohled je věnován jen Michaelovi. Když jí letušky vrátí vstupenku, Karin udělá pár kroků do tunelu, ale pak se zastaví a nakonec se vrátí k Michaelovi mu dát ještě několik polibků.
Nakonec se odtrhne a uteče k letadlu. Celou cestu si otírá slzy a ani nevnímá letušku v letadle, která ji oznamuje, že sedí v první třídě a, že ji tam dovede.
Za chvíli už jsou u Thobiase. "Tady si, už jsem se bál, že nenastoupíš." Řekne Thobias a chce jí políbit. "Nech mě!" odsekne Karin a před polibkem uhne a už se kolem něj protahuje na své místo. "Karin ty brečíš? Vždyť tohle není naše poslední cesta." Chlácholí ji Thobias, jenže Karin se zase odtáhne a namáčkne se na okýnko a pohledem hledá, kde stojí Michael. Když ho uvidí, srdce ji poskočí radostí, ale mozek ji utvrzuje v tom, že je zase všemu konec….
Letušky začínají odříkat svou řeč o tom jak se chovat během letu a během nějaké mimořádné katastrofy. Karin ví, že už jim zbývají jen minuty…. Do okýnka vtiskne svou ruku a vidí, že Michael dělá to samé uvnitř terminálu….



Letušky skončí svou řeč a letadlo se začíná dávat pomalu do pohybu. Karin pošle Michaelovi letmí polibek a pak své vzlyky začne tlumit tím, že kouše do kapesníku. Jak se letadlo pohybuje, vzdaluje se od ní i Michael. Za chvíli už jsou mimo terminál a přijíždějí na vzletovou dráhu. Karin je stále namáčklá na okýnku, vypadá jako by čekala, že se najednou Michael objeví dole u letadla a řekne, zůstaň tady, ale nestane se tak. Letadlo začne rolovat po dráze a za chvíli strmě stoupá vzhůru. Karin to rve srdce, cítí se jako by ztrácela kus sebe, svůj život….
Nakonec si uvolní bezpečností popruhy, i přes to, že se to nesmí, a uteče na záchod. Za sebou jen slyší Thobiasův hlas: "Karin co se děje?" Nereaguje na něj, zavře se na záchodě a tam pouští své zoufalé emoce ven. Ale nemá klid ani tam, za chvíli se na ní začne dobývat Thobias a pak i letuška. "Pani Thalerová, zda vám nic není, otevřete nám, jinak já budu muset použít univerzální klíč…." Začne k ní promlouvat letuška. Karin nakonec otevře a vyjde, protože jí nezbude nic jiného. Thobias se hned hrne k ní. "Říkám ti nech mě na pokoji! Nestojim o tvou posranou péči." Okamžitě promluví Karin. "Paní Thalerová, zda vám váš muž nějak ubližuje, stačí říct a postará se o něho palubní ochranka." Řekne letuška. "Ne… já… já chci být sama… nechci být tady… nemáte někde jinde volné místo?" špitne Karin. "Máme, ale není to první třída." Odpoví letuška. "Mě je to fuk… A ty za mnou lezet!!!" prskne Karin na svého muže a odejde z letuškou.
Letuška jí odvede do normální cestovní třídy a posadí ji do poslední řady, která je celá volná. Karin jí poděkuje, vedle na sedačku si položí svou cestovní tašku a schoulí se na svou sedačku a hlavu si odvrátí a opře o okénko. Letuška ji nechá být. Přijde za ní až za tři hodiny. "Paní Thalerová?" osloví ji. Karin se na ni otočí a otře si uslzené oči. "Přinesla jsem vám deku, kdyby vám byla zima, a večeři." Řekne mile letuška. Karin si vezme deku a zavrtá se do ní a pak řekne. "Nemám hlad." A znova zaujme svou pozici. Letuška odejde i s jídlem a za chvíli se vrátí s lahví vody a postaví jí to na stolek. "Kdybyste cokoliv potřebovala, stačí zmáčknou to tlačítko s tou lampičkou a já přijdu." Řekne letuška, a když Karin nereaguje, odejde.
Karin nakonec usne. Probere se, až když letadlo přistává, protože to s ním háže kvůli bočnímu větru. Karin si vzdychne, vezme si svou tašku a jen co může vystoupit, udělá to.
Projde přes pasovou kontrolu a prchá skrze terminál ven, ani nečeká na svého muže a na zavazadla. Před terminály si odchytne taxík a nechá se odvést domů…..

Hanno alias Max

29. května 2014 v 15:41 | Ada |  Obrázky

Letní láska 8

29. května 2014 v 3:00 | Ada |  Letní láska
LETNÍ LÁSKA 8

13. den
Už je to Karininým zvykem, jako vždy se vypaří velice brzo ze svého pokoje, tentokrát s sebou má ale i kufr a když ji uvidí poslíčkové chtějí ji hned pomáhat, jenže Karin je dost netaktně odmítá, v jednu chvíli málem jednoho z nich pošle do zadní části našeho těla.
Nakonec personál své snažení vzdá, pochopí, že se nemá vtírat a chtít pomáhat. Karin to velice ocení a zanedlouho vypadne z hotelu a rozhlíží se, kde stojí Michaelovo auto. Zanedlouho ho spatří jak parkuje na jejich obvyklém místě. Vezme svůj kufr na kolečkách a jde k němu. Michael vystoupí, naloží ho a pak si oba sednou a jedou k němu domu. Karin je po celou dobu smutná. Michael ji hladí po noze, aby jí uklidnil.
Dojedou k němu domu. Michael jí vezme kufr a řekne: "Udělám nám snídani." "Já nemám hlad." Odvětí Karin. "Lásko, přece se nebudeme takhle tvářit celý den, nezkazíme si ho jo. Půjdeme a užijeme si ho ze vším všudy. A nasnídat by ses měla, aby si měla sílu." Řekne Michael. "Jedla sem na hotelu a dobře, užijeme." Řekne Karin a pokusí se o úsměv. Michael jí pohladí po tváři, Karin mu do ní přitiskne tvář.
Nakonec se převlečou a jdou k vodě. Tam se Michaelovi Karin podaří rozesmát a uvolnit. Je rád, že chvíli nemyslí na to, jak se od sebe zase odloučí…

Po celém dnu u moře, jdou večer domů. Jsou docela unaveni. Karin zajde hned do sprchy a Michael jde připravit večeři. Karin si v koupelně zase uvědomí, že tohle už brzo skončí, už jim zbývá jen pár hodin. Stěží tam zadržuje pláč a dlouho ji trvá než odsud vyleze a dojde za Michaelem. "Zlato večeře je hotová." Řekne Michael a neujde mu, že Karin je zase smutná. "Nemám hlad, nemusel ses obtěžovat vařením." Řekne. "Karin, je to naše poslední večeře, chci aby, jsme se najedli spolu, abychom to měli jako takovou vzpomínku." Řekne něžně Michael. "Já do sebe nic nedostanu…" Pípne Karin a odejde do ložnice. Michael vezme s sebou jídlo a jde za ní. Tam uvidí Karin, jak leží na posteli a zase vzlyká. Lehne si k ní a přivine si ji na hruď. "Michaeli, prosím……" Vzlykne Karin. "Nejde to, důvody jsem ti řekl a nezměním to. Karin to zvládneme, to bude zase dobré." Promlouvá k ní opatrně. "Vážně už to nezvládnu…. Já si něco udělám…." Vzlykne Karin. "Karin nemel takový blbosti, ani tohle mě ke změně názoru nepřinutí. Máš manžela, který o nás neví, nepokaž si to a žij s ním, je to tak lepší a teď přestaň brečet…." Řekne už přísně Michael. "To samo." Pípne Karin. "Tak se zkus prospat, udělá se ti líp a za druhé ráno vstáváme už brzo." Řekne Michael. "Ne, nechci spát, nechci prospat naši poslední společnou noc." Vzlykne Karin. Michael kývne a stále ji objímá a snaží se ji přivést na jiné myšlenky, tím, že jí vypráví nějaké historky. Karin konečně po třech hodinách usne. Michael si oddychne a usne také….

Letní láska 7

28. května 2014 v 3:00 | Ada |  Letní láska
LETNÍ LÁSKA 7

12. den
Karin tráví opět den s Michaelem. Zatím se o tom nebavili, ale Michael ví, že už pozítří odlétá a na ně bude čekat další loučení a odloučení….
Je odpoledne, Karin s Michalem leží v posteli. Karin si Michaelovi hoví na hrudi a kreslí mu na ni srdíčka. "Zlatíčko, víš, přemýšlel jsem." Začne opatrně Michael. "Nad čím pak?" zeptá se Karin. "Zítra je náš poslední den, a asi by bylo dobré, kdybychom se už neviděli.." Řekne Michael. "Cože?" zajíkne se Karin a přestane dělat to, co dělala. "Karin, bude to tak lepší, zvykneme si zase na to, že budeme muset žit bez sebe." "Michaeli, já se rozhodla." Řekne zničehonic Karin a posadí se. "Co rozhodla? Jak rozhodla?" podiví se Michael a pozoruje ji. "Já tu chci zůstat, já neodletím." Řekne smrtelně vážně Karin. "Ne! Tohle ne, ty normálně odletíš, nezůstaneš tady!" řekne Michael přísně. "Proč? Ty už mě nemiluješ?" zeptá se Karin zlomeným hlasem. "Ne lásko, tak to není. Miluje tě a moc, ale právě proto musíš odjet." Řekne Michael a vezme Karin za ruce. "Ale.... já to nedokážu… Já už to znova bez tebe nezvládnu, Michaeli prosím…" Sotva to Karin dořekne, rozpláče se. Michael ji hned obejme a utěšuje ji. "Lásko, ty musíš pryč, stále nevíme, zda ta mafie po nás nejde. Co když tě sledují… O mě nejde, Karin, ale já bych si nikdy neodpustil, kdyby tobě něco udělali nebo tě zabili… Ty se musíš vrátit domů." Vysvětlí ji opatrně Michael. Karin mlčí, jen vzlyká, na tuto možnost, že by ji Michael tady nechtěl ani nepomyslela, ale ví, že má pravdu, ale její city jsou silnější. "Michaeli prosím." Pípne nakonec. Jenže Michael je neoblomný.
"Lásko, neplakej, nebo budu také… mě to také trhá srdce, ale vážně to jinak nejde. Víš, co bych si přál?" zkusí to jinak Michael. Karin němě zakroutí hlavou. "Aby si ty přestala plakat a my si dnešek a zítřek dostatečně užili…." "Já… já, ale musim do hotelu… sbalit si… Můžu pak večer… ještě přijít?" zadrmolí Karin. "Uděláme to takhle, dneska večer půjdeš domů a zůstaneš tam a zítra spolu budeme celý den a noc ju? A pak tě odvezu na letiště." Navrhne jí plán Michael a Karin kývne.
Ale do večera toho už moc není, není zde legrace, jako byla vždy, je tam spíše dusno a velký smutek.
Karin jde večer domů jako hromádka neštěstí. Když dojde na pokoj, Thobias tam na ní čeká v dobré náladě. "Ahoj lásko, večeře čeká, půjdeme?" zeptá se jí. "Jdi si sám! A mě dej pokoj, musim si sbalit." Odsekne Karin. "Ale lásko, balit budeme až zítra." Namítne Thobias. "Ty zítra, já dnes, protože zítra tu nebudu a my dva se potkáme až na letišti!" Vmete mu Karin do tváře a zajde do koupelny. Thobias uprostřed pokoje stojí jak sloup, doufal, že se její chování změní, ale mýlil se. Vzdychne si a odejde. Karin poté vyleze a začne si balit a přitom znova pláče. Pak se, ale musí uklidnit kvůli svému manželovi, nechce, aby se pátral kvůli čemu, nebo kvůli komu je tak smutná....

Letní láska 6

27. května 2014 v 3:00 | Ada |  Letní láska
LETNÍ LÁSKA 6

7. den
Karin s Thobiasem se probouzejí vedle sebe v posteli. "Dobré ráno, lásko." Řekne Thobias a nahne se ke Karin, aby ji políbil, jenže ta se odtáhne, ze slovy. "Dobré." Poté vstane a zajde do koupelny. Když odsud vyleze, zajde tam Thobias. Chvátá, protože nechce, aby mu Karin utekla jako každý den.
Stihne ji a společně vyrážejí na snídani. Celou cestu mlčí. Thobias si prohlíží Karin, která je zase jen letně obléklá a má s sebou dost velkou tašku.
Dojdou do hotelové restaurace a ze švédských stolů si vyberou snídani a pak si jdou společně sednout ke stolu. "Lásko, mohl bych se tě na něco zeptat?" zeptá se opatrně Thobias. Karin přikývne. "Karin, co se to s tebou děje? Proč si pořád někde pryč? Co ti tak vadí, že jsem chtěl, aby si se mnou šla na pár večeří? Vždyť ti to dřív nevadilo." Řekne Thobias a Karin si odfrkne a pronese. "Dřív bylo dřív." Thobias si vzdychne. "A kam to chodíš na celé dny pryč? Ty tu někoho znáš?" zeptá se Thobias. "Ne a užívám si dovolenou a propó dnes se nevrátím ani na noc a možná zítra večer přijdu. A ať tě nenapadne mě sledovat!" Po těchto slovech se Karin zvedne a bez rozloučení odejde. Michael ji vyzvedne nedaleko od hotelu a už si svou lásku veze do rezervace, kde dnes budou stanovat a můžou si udělat i ohníček. Michael dostal povolení pro stanování, kvůli tomu, že je záchranář, a že zdejšímu ochránci něco dlužil.
Když tam dojedou Michael postaví stan nedaleko lagunového jezírka, které jen svým krásným zjevem láká k tomu, aby se vněm vykoupali.
Jakmile Michael postaví stan, převléknou se do plavek a jdou se do něho zvlažit. "Michaeli to je tak nádherné, je mi tu s tebou moc krásně." Rozplývá se Karin. Michael se usmívá, také je rád, za to, že tu má svou lásku. V jezírku jsou dost dlouho, plavou, vzájemně soutěží nebo jen tak relaxují a objímají se a pusinkují až po sobě začnou toužit. Líbají se dost vášnivě a vroucně. Nakonec se ani nenamáhají vylézt z jezírka, a svou chvilku si užijí tam.
Když nastane čas oběda, připraví si ohniště, klacíky a Michael vyndá brambory a maso. Pak si to začnou opékat. Připadají si jako dva čundráci, kteří jsou poprvé v divočině. Vlastně jim všechno společně přijde jako nové, jako poprvé….

Michael si vzal v práci volno a veškerý čas tráví s Karin. Užívají si to spolu moc. Michael ji ukazuje krásy Los Angeles a Kalifornie. Ani jeden se nebaví o Karinině manželství.
Thobias veškeré snažení vzdal a nechává Karin volné pole působnosti. Myslí, že se potřebuje vybouřit a uvolnit a doma bude všechno tak já být...
A čas odjezdu se kvapem blíží….

Letní láska 5

26. května 2014 v 3:00 | Ada |  Letní láska
Už od zítra bude povídka zase vydávána každý den, máte se na co těšit....

LETNÍ LÁSKA 5

3. den
Karin už brzo ráno stojí a zvoní na Michaela. Ten jí brzo otevře, už připraven a společně vyrazí na výlet. Jedou se podívat do zátoky, kde jsou klidné vody, krásná příroda a není v okolí plno lidí. Michael s sebou připravil i nějaké občerstvení.
Za necelou hodinu jízdy tam dojedou a Karin se nad zdejším místem úplně rozplývá. Společně sejdou z útesu dolů a Michael jim uprostřed pláže připraví posezení a vyndá na deku i jídlo, aby společně posnídali. Jenže nezůstanou jen u snídaně jejich fyzické sympatie a potřeby jsou stále snimi a tak se začnou vroucně líbat a nakonec si užijí velice krásnou chvíli. Po ní leží vedle sebe a hladí se. "Já tě miluju." Vydechne Karin. Michael se na ní usměje a mlčí, protože ví, že tohle by se nemělo vůbec dít, protože, až tohle skončí, bude to zase hrozně bolet. Ale stejně jako Karin nedokáže se tomu ubránit. Společně si užívají den v zátoce a večer jí Michael hodí domu.
Karin dojde do svého apartmá. Thobias sedí na gauči a je naštvaný. "Kde si byla?" zeptá se naštvaně. "Venku, neviděl si?" odsekne Karin. "Viděl! Chováš se jak… Dneska večer jdeme na důležitou večeři." Snaží se zklidnit Thobias. "Já nikam nejdu! Nemám náladu na ty tvý posraný večeře! Jsem unavená, jdu si lehnout, hoň si ego na sobě." Odsekne Karin a zajde do koupelny a raději se zamkne. Thobias se na ni dobývá a snaží se jí klidně přemluvit, ale Karin na něho nereaguje. Raději si pobrukuje nějakou písničku a sprchuje se. Thobias je teď momentálně ten poslední na kom jí opravdu záleží.
Nakonec své snažení vzdá a odejde s prásknutím dveří. Karin si sedne na terasu a poslouchá šumění oceánu, myslí na Michaela a na to co tady ještě prožijí.
Zatím si stále nepřipouští, že to zase jednou skončí….

René Slováčková

25. května 2014 v 12:00 | Ada |  Dabing
Anketka Mrkající


Letní láska 4

24. května 2014 v 3:00 | Ada |  Letní láska
LETNÍ LÁSKA 4

2. den
Ráno Karin brzy vstane a odebere se na snídani. Když se vrací do pokoje, Thobias už je vzhůru. Karin mu nevěnuje pozornost, převlíkne se a má se pomalu odchodu. "Lásko…. Já dnes nikam nemusím a tak sem si říkal, že bychom mohli jít spolu k oceánu nebo jet někam na výlet." Řekne opatrně Thobias. "Už něco mám." Odbyde ho jednoduchou větou Karin a odchází. Thobias si vzdychne, je mu to líto....
Karin se rozhodla, že zajde za centrálu pobřežní hlídky a poptá se tam na Michaela.
Jejich centrála je na okraji pláže a jde o velkou dřevěnou budovu. Karin vyšlape několik schodů a vejde dovnitř. Překvapí ji, že uvnitř je to tak moderní a všude je dost moderních přístrojů. "Ahoj, hledáte někoho?" zeptá se jedna blonďatá plavčice. "Ehm… ahoj…. Ano, já… včera jsem měla malou nehodu u věže 15 a… ehm chtěla jsem poděkovat plavčíkovi za záchranu, ale on se nějak vypařil…. a tak mě napadlo zajít sem." Vykoktá Karin. "Včera byl ne věží 15 George, ale dnes tu není." Odpoví ji plavčice. "…Aha." Karin posmutní. "Ale, pokud by jste chtěla můžete se za ním stavit doma, bydlí odsud nedaleko." Dodá plavčice a prozradí ji i adresu. "…No já nevím…. Děkuji." Řekne náhle Karin a pak odejde. Zvažuje zda tam jít nebo nejít. Co když to opravdu nebyl Michael, mohl to být jen přelud nebo mu velice podobný muž…
Nakonec si, ale řekne, že za zkoušku nic nedá a jde na danou adresu.
Když tam dojde vidí, hezký útulný domeček a před jeho garáží auto. Nadechne se a vydechne a pak zazvoní. Za chvíli se dveře otevřou v nich stojí on….. Mlčí a oba dva na sebe překvapeně zírají.
Nakonec jako první promluví Karin. "…Ahoj…. Georgi nebo Michaeli…." Michael ji vezme za ruku a vtáhne ji dovnitř. "Karin… co ty tady děláš? Neměli jsme se nikdy vidět." Řekne. "Hm… vidím, že jsi nadšený, že jsem tu." Odvětí suše Karin. "Ale ne, tak to není, já… já jsem strašně rád, ale ježiši, včera… já myslel, že je to jen sen. Pane bože Karin…." Řekne Michael a najednou ji pevně a vroucně políbí. Stojí tam docela dlouho a nehnutě. Nemůžou se po 8 letech odloučení nabažit jeden druhého. Když se od sebe odtáhnou, Michael si všimne, že Karin pláče. Otře jí slzy a pohladí ji po tváři. Karin se na něho usměje a pípne. "Tak strašně moc mi to chybělo…." Michael jí znova políbí a pak ji odvede do kuchyně a na točí ji vodu. Jak tam tak Karin sedí tak si hraje se svým snubákem, který má na prstě. "Ty si vdaná?" podiví se Michael. Karin přikývne a oči zaryje do podlahy. Michael si sedne k ní a vezme ji jemně za hlavu a donutí ji zvednou a podívat se na něho. "To je dobře, jsem rád, že dál žiješ." Řekne. "Já ale nežiju, já jen přežívám…." Pronese Karin a vše mu řekne, jak to celé sní a s Thobiasem bylo a proč a na jak dlouho je vlastně tady. "Ty někoho máš? A proč ti říkají George?" zeptá se Karin. "Jen příležitostné známosti, nechci se vázat s mou minulostí a to je program na ochranu svědků. Dřív sem se hodně stěhoval, ale když relativně nebezpečí polevilo, zůstal jsem tady." Odpoví Michael. "Kde je Dirk?" "Studuje v Mexiku, už je z něho dospělí chlap." Pronese odlehčeně Michael. Karin smutně kývne. "Karin neměla bys tu být, já nevím, zda po mě ještě jdou, ale nerad bych tě ohrozil." Řekne jemně Michael. "Já neodejdu, to po mě přece nemůžeš chtít, nemůžu dělat, že tady nejsi, to nedokážu…. Michaeli já tě stále miluju, nevyháněj mě prosím…." Zaskučí Karin. Michael ji nedokáže vyhodit a tak ji u sebe nechá.
Povídají si, vyprávějí si zážitky a nakonec jim Michael něco dobrého uvaří a večer jde Karin do hotelu, ale s dobrým pocitem, že se zítra s Michaelem zase uvidí…..