Červen 2014

Bylo to správné rozhodnutí? 14

30. června 2014 v 6:13 | Ada |  Bylo to správné rozhodnutí?
BYLO TO SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ? 14

Najednou se na dvoře areálu rozlehnou sirény a modré majáčky. Z auta vyběhnou dva policisti. Nejprve se podívají na Thomase a Petra. Pak jeden z policistů zažádá o pomoc záchranku. "Hele támhle je někdo na střeše." Řekne jeden z policistů. "On chce skočit? Co budeme dělat, vždyť tady žádnou plachtu nemáme." Pronese druhý z policistů. "Tak raději zavolej hasiče." Řekne te první.
....
Michael po chvíli opravdu zaregistruje na dvoře policejní auto, ale nemá sílu na to, aby na sebe nějak upozornil, jen se nebezpečně zhoupne dopředu a pak zpět....

"Ty vole viděl si to? To nevypadá, že ten bude čekat na hasiče… máme tady megafon?" zeptá se policista. "Na co chceš megafon, Dietře, jestli těm dvou něco udělal tak asi nebude čekat na to, až mu řekneme, slez dolu…. Měli bysme tam jít..... třeba ho zneškodnit…." Navrhne druhý policista. Pak se ten první odmlčí, zajde do auta a odsud vytáhne tři fotku. "Vždyť ty chlapi jak po nich pátraj, to jsou oni, Dietře…. A my jsme tady měli prověřit to, zda se tu neukrývá ten chlap Pankel…. My je našli." Řekne policista s optimismem a dá to vědět centrále. A pak se vydají pomoc Michaelovi, když už ví, že jim nic nehrozí. Za chvíli se vyškrábou až na střehu. Po pár krocích tam naleznou tělo Pankela s kulkou v hlavě. "Hm jeho už nikdo neodsoudí…." Poznamená jeden z policistů. "Kašli na něho a pojď za nim!" okřikne ho kolega. Když přijdou k Michaelovi, zachytí ho, aby jim nespadl a pak ho pomalu od hromosvodu odříznout a položí ho na zem. "Co teď s ním?" zeptá se policista. "No co, asi ho odneseme dolu, komu by se chtělo škrábat za ním nahoru." Poznamená ten druhý.
První z policistů chvíli přemýšlí a pak kývne na souhlas. Jeden vezme Michaela za ruce druhý za nohy a nesou ho dolů.
Před textilkou ho položí na zem a pak se informují o tom, kdy přijedou sanitky. Sotva se dozví tuto informaci, slyší v dáli jejich sirény. Jakmile se dostanou záchranáři do dvora, okamžitě vyběhnou ke svým pacientům. Jedna skupina zdravotníku přiběhne k Thomasovi.
Lékař poté co ho prohlídne, charakterizuje jeho stav za velmi vážný. Nečeká nic, svým kolegům přikáže, aby mu dali krční límec, poté mu zafixují v břiše tyč a přeloží ho na nosítka a odnášejí do záchranky….

Mezitím u Petra: Lékař jeho stav charakterizuje jako kritický se silným krvácení do hlavy a s těžkým otřesem mozku. V jiném případě, by zavolali na pomoc leteckou službu, ale dnes na to není čas. Musejí to risknout po silnici, každé opoždění znamená smrt…..

Jako k poslednímu se dostanou zdravotníci k Michaelovi. Jeho stav není tak špatný. Ztrátu krve v nemocnici snadno nahradí transfůze a střelná poranění zpraví jedna nebo dvě operace….

Poté co záchranná služba opustí místo činu, přijíždí do areálu textilky policejní vyšetřovatelé a zajišťování stop. Musejí přijít na to, jak to tu celé probíhalo a kdo je vlastně viníkem těch "nehod." Nakonec kriminalisté rozhodnou i o tom, že párek policistů vyšlou do nemocnice, pro Thomasovi a Petrovi věci, aby mohli vzít jejich věci a z nich sejmout i stopy…..

Petr Berger

30. června 2014 v 0:00 | Ada |  Hlavní hrdinové
Petr Berger byl zdravotní bratr týmu A. Působí na nás plaše, možná by se dalo říct, že neumí do pěti počítat, ale během akcí nás příjemně překvapí. Svou práci zvládá bavurně a s přehledem. Je to skvělý záchranář se srdcem na pravém místě. A se svými kolegy tvoří nerozlučnou trojku, dobrých přátel.


Dabing

29. června 2014 v 16:24 | Ada |  Dabing
Poslední příspěvek do rubriky dabing. Pokud někde nastala chyba, omlouvám se a budu ráda za případné opravy.


Bylo to správné rozhodnutí? 13

29. června 2014 v 6:13 | Ada |  Bylo to správné rozhodnutí?
BYLO TO SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ? 13

"Ne!! Nedomluvíte a dej s tim pořád pokoj!! Teď posloucháš ty mě a nic tobě a kolegům nepomůže, zhebnete všichni jako moje žena… A teď ti říkám naposled, shoď ho!" zařve nepříčetně Pankel. Michael stojí jako socha a nedbá jeho pokynům. "Já tě jinak vážně zabiju!! Udělej co ti říkám!!" sykne Pankel Michaelovi do obličeje. Ten na něho nedbá a stále nechává ruce volně u těla. V Pankelovi to vře. Michaela nezabije, raději mu znova ublíží. Střelí ho znova do nohy. "Zab mě, ale já ho neschodim!" zařve Michael. Pankel se napřáhne sám a Petra shodí ze střechy. Ten letí dolu několik metrů a nakonec tvrdě dopadne na beton. Michaelovi se dělá z toho zle, má co dělat, aby se z toho všeho nepozvracel.
Pankel ho pak uváže na stejné místo jako Petra a pronese: "Je to jen hromosvod, takže až s ti bude chtít kolabovat s ty ztratíš vědomí tak tě to neudrží a ty spadneš na tu svoji drštičku, vedle svého rozpláclého kolegy." Po těchto slovech odchází. "No tak pane Pankele snad se nějak domluvíme, přece to takhle nemusí skončit….." Pokouší se Michael ještě vyjednávat, ale je mu to k ničemu. Pankel odchází ze střechy. K Michaelovi už se neotočí, jen mu ukáže zdvižený prostředníček. Michael za ním zoufale hledí a přemýšlí, co by měl dělat nebo jak ho přesvědčit, když v tom slyší výstřel a pak dutý pád. Podívá se tím směrem. Nic nevidí, ale dojdemu, že se Pankel po splněný úkolu zastřelil. (Sakra, sakra, to nemůže být pravda…. Kdo nás teď zachrání?) pomyslí si Michael a pohledné dolu na své kolegy.
Petr nehybně leží a kolem jeho hlavy je spousta krve. Jestli pád přežil, tak teď dole umírá.
Thomas není na tom o moc lépe. Krev se rozlévá o kolem něho i přesto, že se nějakým způsobem snaží břicho si stlačit. Michael i na tu dálku vidí, jak se začíná Thomas chvět. Jednak to může být známka šoku nebo velké ztráty krve.
Když se poté podívá na sebe. Má nohavici kalhot promáčenou krví, a v noze ztrácí cit. Ví, že jedna kulka prošla skrz, ale ta druhá v noze zůstala. Buď je v kosti nebo se zasekla někde v cévě nebo v tepně, což by byla ta nejhorší varianta. Obě střelné rány by potřebovali zaškrtit, ale jaksi to nemůže udělat…. Nakonec si řekne, že by ho mohl někdo slyšet, že třeba po okolí někdo chodí, nebo nejsou tak úplně odřízlí od světa a tak začne křičet o pomoc. Snaží o to dlouho, ale nic se neděje. Začíná být hodně zoufalý a unavený.

Po dvou hodinách co tam tak nehybně stojí, začíná pociťovat malátnost. Tak rád by se posadil a na chvíli přestal myslet úplně na vše. Jenže to nejde, Michael musí být stále koncentrovaný a nesmí si dovolit žádné zaváhání. Jenže jeho tělo si myslí něco jiného, pomalu, ale jistě přichází do utlumeného stavu, a když má chvilky, když je při sobě, tak opře o poraněnou nohu, aby ho ta bolest co nejvíc probudila. Zatím to stále funguje, ale Michael ví, že to nebude pořád…..

Po dalších dvou hodinách je Michael na pokraji kolapsu. Jen stěží ovládá své tělo, aby stále stálo vzpřímeně a nepřevažovalo se dopředu. Jenže už to není schopný pořádně vnímat, už ani nereaguje na bolest, když se zapře o poraněnou nohu. Odpočítává si jen čas, kdy se zřítí za svými kolegy……

Michaelovi se klíží víčka a vidí rozmazaně. Když v tom jeho uši zachytí takové podivné zvuky. Z ní to jako houkání, které se přibližuje. Michael pozvedne hlavu a podívá se tím směrem. Náhle v dáli spatří vířící se písek. (Už ti blbne mozek, přece nečekáš záchranu), pomyslí si Michael a nevěří sám sobě, raději se opět ponoří do stavu ve kterém byl….

Je to snad přelud? Nebo Michael opravdu něco viděl?

Bylo to správné rozhodnutí? 12

28. června 2014 v 6:13 | Ada |  Bylo to správné rozhodnutí?
BYLO TO SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ? 12

….Ale nedokáže to, ruce volně sklopí k tělu. "Říkám ti sej mi ho!" zařve Pankel. "Ne, to neudělám…." Hlesne Michael, sklopí pohled, zavře oči a čeká na osudovou ránu. V Pankelovi vře krev. Ruka se s revolverem se mu klepe. Prst kohoutek pomalu mačká…..
Na poslední chvíli odkloní zbraň od hlavy a střelí ho do nohy. Michael s výkřikem padá k zemi. Pankel ho donutí kleknout a se zbraní na temeni zopakuje: "Bodni ho!" "Nee!!! Je to kamarád!" vyřkne zoufale Michael a stále v rukou pevně svírá tyč. Thomas, který už se dostal z omámení, vše mlčky pozoruje. Neupozorňuje na sebe a modlí se, aby k tomu nedošlo.
Pankel najednou ztratí nervy. Odhodí revolver a chytne Michaelovi ruce. Michael se na něho podívá, snaží se uvolnit to sevření, přemoc jeho sílu. Pankel zvedá jejich ruce nad Michaelovu hlavu. Michael se stále snaží vzdorovat, avšak stále marně….
Když cítí jak jejich ruce klesají dolu zavírá oči, nemůže vidět jak zraní ne - li zabije své přítele.
Michael pouze cítí, jak tyč projela Thomasovým břichem a pak slyší Thomasův křik. Pankel pustí Michaelovi ruce, a úlevně si oddychne. Za to Michael stále křečovitě svírá tyč a pomalu otevírá oči. Vidí Thomasovi krvavé ruce na břiše a jak se pomalu jeho triko barví krví. "….Stla…. čuj si to….." Pípne Michael. Pankel ho pak vezme za límec. Michael si sedne na zadek a hne tyčí. Thomas opět silně zasténá.
"Jaká slast je to pro mé uši." Pronese Pankel a táhne Michaela pryč. Dotáhne ho do haly, kde ho jako obvykle spoutá a pak odchází za Petrem.
Petr už je též při vědomí a snaží se hýbat a tak uvolnit řetězy. "Tak už jsme se také vyspinkali? To je moc dobře, protože máš před sebou jeden velký úkol." Řekne Pankel, odpoutá ho a odvádí ho po schodišti na střechu. "Bude se ti to líbit." Říká Petrovi po cestě. Na střeše ho postaví k hromosvodu a tam ho také spoutá, protože nechce, aby spadl sám, jen kvůli své nešikovnosti.
Poté odejde za Michaelem. "Doktore, máme tady další úkol, tak zvedej kostru." Řekne Pankel a donutí Michaela vstát. Pankel ho necitelně táhne po schodech. Michael několikrát zakopne a upadne. Jeho střelná rána značně krvácí. Michael se bojí co ho čeká dál. Má obavu z toho, že Thomas není jediný...
Dojdou na střechu. "Co tady? Konečně mě taky zabijete?" zeptá se Michael. "Neboj, ty se zabiješ sám." Řekne smrtelně vážně Pankel. Michael to zrovna nechápe a dál mlčí, raději se dívá kolem a snaží se na něco přijít. Po chvíli uvidí na okraji střechy Petra a Pankel s ním k němu míří. (To ne...) Pomyslí si Michael.
Zastaví u Petra. "Je tu další zkouška... Respektive tvůj další úkol k očištění duše." Řekne Pankel a uvolní mu ruce. "Strč ho, buď to uděláš sám, nebo z mojí pomocí, každopádně ty své přátele zabiješ." Dodá a nabije se zbraň a přiloží mu ji k hlavě. Michael přemýšlí, všechno mu v hlavě šrotuje, musí najít způsob jak se tomu vyhnout. Najednou dostane nápad. "Pane Pankele, přece to neodnesou nevinný lidé, sice byli u té nehody, ale přece jsem to rozhodnutí udělal já." Začne na něj mluvit. "Drž hubu!!" sykne nenávistně Pankel. "Já vím… že to nechcete slyšet a já také moc dobře vím, že jsem měl dát přednost vaší paní před tím hochem…." Pokračuje Michael a cítí, jak se revolver u jeho hlavy klepe, ale ani to ho nezastaví, aby nepokračoval. "….Udělal jsem chybu…. Měl jsem ji vyšetřim a neměl jsem dát na její slova, že je v pořádku…. Nechme tady toho…. Nikomu to nepomůže a spravedlivé to také není…" Řekne Michael. "Drž hubu ti povídám! Je mi to jedno, všechno je mi to jedno! Rozumíš tomu?! Přišel jsem o ženu… o svou lásku…. O člověka se kterým jsem žil bok po boku 30 let…. A ty tvoje kecy o tom, udělal jsme chybu si strč někam!! Vždyť ty vůbec nevíš, jak se cítím!!" vykřikne Pankel a v očích se mu zalesknou slzy. "….Pane Pankele…. Když teď toho necháme a vy pustíte, mého kolegu a tomu druhému zavoláte pomoc, tak já s vámi půjdu na policii a tam řeknu jak to ve skutečnosti bylo a ponesu si za trest…. Vždyť to chcete, chcete, abych byl zavřený….. máte možnost, přece i vy nechcete být vrah…" Dokončí svou řeč Michael. "Mě je to jedno, já už nic neztratím…." Řekne Pankel a dívá se skrz Michaela. Po chvíli zopakuje jediné slovo. "Shoď ho." "Ne… to ne…. přece se nějak domluvíme…." Pronese znova Michael….

Myslíte si, že ho Michael přesvědčí?

Bylo to správné rozhodnutí? 11

27. června 2014 v 6:13 | Ada |  Bylo to správné rozhodnutí?
BYLO TO SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ? 11

Sotva začne venku svítat, Pankel vyjde za klukama, který už jsou vzhůru. Momentálně Pankela zajímá jen Thomas, odpoutá ho a táhne ho ven před halu, kde mu zaváže oči a přiváže ho k trubce . "Buď tady hodnej." Řekne a odejde. Thomas něco zahuhlá, ale to je Pankelovi jedno, jde pro Michaela, má pro něj úkol.
Odváže ho, přes oči mu dá pásku a jde s ním ven, kde mu dá do ruky kovovou tyč a k hlavě zbraň. "Napřáhni se a udeř." Řekne s ledovým klidem. Michael to udělá - cítí něco měkkého, co se pod úderem prohnulo a slyší naříkání…Ale nedokáže identifikovat kdo to je. (Sakra já někoho biju, kdo tu ještě je?) pomyslí si strachy bez sebe. "Znova." Zní Pankelův příkaz. Michael váhá, ať už je tu kdokoliv nemůže ho jen tak pro nic za nic mlátit. "Dělej!" zařve Pankel. Michael znova udeří, ale o něco slaběji než před tím. "Pořádně! Jinak tvůj mozek skončí na zemi." Pankel to myslí vážně, právě si nabil zbraň. Michael něco zamumlá - (Nemůžu někoho mlátit, neudělám to!) "Říkám ti to naposled!" zasyčí Pankel. Michael podlehne nátlaku a znova "osobu" udeří silně…. A pak znova a znova. Když ho Pankel utne, připoutá ho vedle Thomase a rozváže mu oči.
Michael nevěřícně hledí na svého kolegu a v duchu se mu omlouvá, že mu ublížil. S takovýma myšlenka vydrží do doby než Pankel začne mlátit jeho vůbec ho nešetří…..
Když vybije svůj vztek, nechá Michaela být a odváže Thomase. Společně někam jdou, není to daleko, je to sotva pár kroků. Zastaví a Thomas sebou začne škubat. "Prr…" Udělá Pankel jako na koně a zase mu k tělu přiloží paralyzér. Omráčí ho. Bezvládné tělo srovná podle svých potřeb a k němu položí kovovou tyč, která má sbroušenou hranu. Pankel se pak vrátí k Michaelovi. Rozváže ho a k zádům mu dá zbraň a jdou k tělu. "Thomasi….." Prohlásí. "Co sis s nim udělal ty šmejde?" oboří se na něj Michael. "Ještě nic doktore, to až ty." Řekne vážně a s klidem Pankel. Michael po něm hodí pohledem, ve smyslu - co to jako znamená? Proč já?
"Zvedni tu tyč." Řekne Pankel. Michael poslechne. Pankel ho obejde a přiloží mu zbraň k hlavě. "Bodni ho." Zní jednoduchý příkaz. Michaelův mozek začíná šrotovat. (COŽE? Přece nebodnu svýho nejlepšího kámoše, to nemůžu…) Pomyslí si Michael. "Na co čekáš?! Pod ni ho!" zařve Pankel a to už se Thomas pomalu probouzí z omráčení. Michaelovi to neujde a o to víc to nechce udělat, to raději nechá zabít sebe.
Pankel vystřelí do vzduchu. "Tohle je varování! Příští kulku máš v hlavě!" pohrozí a dodá si do zásobníku zbývající dvě kulky. Michael se napřáhne……

Myslíte si, že to udělá? Co byste dělali na jeho místě?

Bylo to správné rozhodnutí? 10

26. června 2014 v 6:13 | Ada |  Bylo to správné rozhodnutí?
BYLO TO SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ? 10

Pankel opustí halu, kde jsou kluci a jde za Michaelem. Řekne si, že na šetrné buzení nemá nárok a, že ho musí do zítra dost vydeptat na to, aby se mohl pořádně pomstít. Přijde ke kohoutu, která zahřívá trubky a pustí je na plno. Trubky se brzo zahřívají a Pankel za chvíli na nich neudrží ruku…
Michael usnul po celodenním nervovém vypětí a teď ho budí nějaké teplo, které neustále narůstá. Michael nejprve odvrátí hlavu a snaží se odsunout, ale to nejde a tak ho jeho tělo nutí se probrat. Michaelovi se moc nechce, nemá sílu na takovou činnost, ale když už mu v těle blikají všechny varovné kontrolky tak se probere a hned začne křičet bolestí. Pálí ho to. Hrozně moc ho to pálí. Ač nechce a snaží se ubránit slzám, je to přece chlap, tak to už nejde. Když Michael pootevře oči v bolestné křeči, přímo vidí, jak mu od rukou stoupá kouř. Potom to už nevydrží a zkolabuje.
Když ho Pankel přestane slyšet křičet, zavře kohout a jde k autu. Odtud si vezme dva menší kanistry a pak dojde k velkým nádobám, kde Michaela před nedávnem trápil políváním horké a studené vody. Do nich si nabere vodu a vydá se za ním nahoru. Kde ho začne polívat. Michael přijde k sobě, narovná se a i přesto na něj stále teče voda. Michael se potřebuje nadechnout, ale místo vzduchu si lokne vody a tak se rozkašle. Přitom záchvatu se mu ozývají všechny jiné rány, které doposud utrpěl. "Snad jsem tě neprobudil… Víš slyšel jsem řev, tak jsem rychle přispěchal." Zasměje se Pankel. "Ty hajzle….Ty ubožáku…." zasyčí Michael. "Nonono co to slyšim, takové nadávky hned po ránu?" Pronese a najednou má Michael u hlavy zbraň. "No tak dělej, střel mě…. Ať už mám pokoj…. Tak dělej no…" Začne Michael pokřikovat.
Pankel zmáčkne spoušť, ale naštěstí neměl nabito. Michael se samozřejmě bál, a když rána nevyšla, hrozně si oddychl a pořádně se nadechl. "Vidím, že strach máš pořád, jen se děláš, tak víš co, něco zkusíme." Řekne Pankel a do revolveru dá kulku, potom zatočí bubínkem a nakonec ho zacvakne dovnitř a opět mu přiloží hlaveň k hlavě. "Máš šanci 1:6, že tě to zabije, tak co jdeš do toho znova?.... Nebudu čekat ani na odpověď já vím, že jo." Řekne Pankel a opět stiskne spoušť. Michaelovi v těle pracují všechny nervy. Když rána nevyjde, spadne mu kámen ze srdce. Ale Pankel se nevzdává, přidá druhou kulku a tenkrát už nemíří na hlavu a na klíční kost….. A nic. Přidá třetí a sjede mu na ruku - stále nic. Přidá čtvrtou….. A nic. Michael má hrozné štěstí. Pankel připraví do bubínku pátou kulku, ale s touto hrou už přestane. Dostal jiný nápad. Michaela odpoutá a zase ho odtáhne dolu, kde ho začne zničehonic mlátit. Když vybije svůj vztek, přepoutá Michaela ke kladce a začne ho vytahovat za ruce na horu. Michael se zprvu plácá jako ryba na suchu, ale brzo s tím přestane, protože se mu provaz zařezává do rukou. A tak tam jen oddaně visí a dívá na Pankela co se sním budě dít. Kladka ho převeze nad káď a najednou se s velkou rychlostí rozletí dolu. Michael to nečekal a tak se málo nadechl, snaží se dostat na horu, ale nejde to, protože se káď začala otáčet a voda vířit.
Jeho plíce už vyčerpali všechen vzduch, Michael bojuje jen sám se sebou, jak dlouho to bez nádechu ještě vydrží. Když se už rozhodne, že to vzdá tak je zničehonic vytažen na horu. Sotva se několikrát nadechne jde opět dolů a opět se snaží nějak dostat nad hladinu. Jenže tentokrát se zamotá do lana a s bojováním o uvolnění mu opět dojde brzo kyslík, ale tentokrát jeho vůle není tak silná a tak si vdechne trochu vody. Když visí ve vzduchu, Pankel se posmívá, a i přesto ho do vody pošle znova. Toto se opakuje ještě několikrát, než Pankel dostane jiný nápad. Kladku opět povolí, Michaela odváže a táhne ho k dalšímu hrozivému přístrojí, který je "zdánlivě neškodný".
Položí ho na pás a spustí ho. Michael chvíli jede rovně a pak se někam propadne. Přitom vyjekne, tohle zrovna nečekal. O chvíli později tvrdě dopadne na nějaké trubky, které se točí a na jeho polohu to nepůsobí zrovna nejlépe. Takto ho to dopraví až na další část, která se nadzvedává a též popojíždí a jednou se stane, že to Michaelovi chytne ruku. A jak je to neustále v pohybu tak mu sedře kus kůže a naštěstí mu to nezpůsobí zlomeninu.
Poslední částí stroje jsou takové pohyby jako na sítu na přesívání mouky. Michael při tom naráží do stěn, které jsou ostré a hrubé.
Když dojede na konec Pankel ho odtud vytáhne a opět ho připoutá ke trubce, ale tentokrát ne nahoře, nýbrž dole…..

Bylo to správné rozhodnutí? 9

25. června 2014 v 6:13 | Ada |  Bylo to správné rozhodnutí?
BYLO TO SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ? 9

Pankel večer dojede k Michaelovu domu, odemkne si klíčem, který mu vzal z ruky, při únosu.
Nejprve si prohlídne jaké to doma má a pak si vezme z ledničky něco k snědku a čeká na Thomase, který dorazí za dvě hodiny. Pankel sedí v obýváku, když se rozezvoní domovní zvonek. Ten si vezme do ruky paralyzér a jde ke dveřím. Odemkne a stoupne si za dveře tak, aby Thomas nebyl schopný vidět, kdo mu otevřel. Sotva je uvnitř, Pankel k němu přistoupí a paralyzér přiloží k boku a vypustí do něj proud. Thomas v pár sekundách padá k zemi. Pankel pak zavře a sváže ho. Nakonec se postará o jeho auto, které zaparkuje do Michaelovi garáže. Když se vrátí, přiloží k Thomasovým ústům hadřík s chloroformem, chce mít jistotu, že nebudou žádné problémy, během přepravy.
Jakmile se venku udělá pořádná tma, tak ho Pankel naloží do kufru a rozjede se s ním k opuštěné textilce. Ale neuloží ho stejně jako Michaela, dá ho do jiné haly. Nejprve ho prošacuje a pak ho položí na pás kde ho spoutá řetězy přes krk, pas a nohy.
Když prolustrutrovává jeho mobil najde tam číslo pod označením šéf, napíše mu zprávu o tom, že nastala výjimečná situace a, že musí narychlo odjet na neurčitou dobu pryč. Když zprávu odešle, přemýšlí nad tím, zda sem má dostat ještě někoho, musejí trpět jako teď trpí on. Jeho chuť pomsty je stále silnější a silnější. A tak začne přemýšlet na jménem zdravotníka, který byl u osudného zásahu a který také vypovídal u soudu. Po dlouhé době si vybaví jméno Petr a tak ho začne hledat v seznamu. Najde ho a Pankelovi se moc uleví. Vyjde před halu a vytočí jeho číslo…..

Petr: "….Hmmm, Thomasi zbláznil ses? Copak nevíš kolik je hodin?" ozve se zamručení na druhé straně
Pankel: "Petře, potřebuju pomoc…." Zaskřehotá a změní hlas
Petr: "Co je? A proč mluvíš tak divně?"
Pankel: "Mám problém…. Můžeš jet na výpadovku ven z města a pak směr obec Osterkam? A pak zabočíš k tomu lesíku na lesní cestu….
Petr: "….Thomasi co se děje? Do čeho ses dostal?"
Pankel: "Neptej se a přijeď prosím…."
Petr: "Fajn za chvíli tam budu…" zavěsí.

Pankel se také rozjede na dané místo, je tam za 20 minut a má čas si to pořádně připravit. Svoje auta zaparkuje až dál na lesní cestě a pak jde blíže a čeká na Petra. Ten dorazí za 15 minut. Když dojede na místo, kde chce aby Pankel zůstal, tak mu vejde do cesty. Petr zastaví a vystoupí z vozidla. "Thomasi tak co je?" zeptá se. Ale odpovědi se nedočká, Pankel má v ruce kus kůlu, tím mu dá do břicha, a pak ho tím praští, přes záda, takže spadne k zemi. Pankel si pak na něj sedne, nadzvedne mu hlavu a k ústům mu dá jako vždy chloroform. Když usne, sváže ho a odtáhne ho ke svému autu. Petrovo auto pak zaveze až na místo kde cesta končí a nejspíš by ho tady ani nikdo nehledal.
A nakonec Petra odveze také do textilky a opět ho sváže podobně jako Thomase….

Bylo to správné rozhodnutí? 8

24. června 2014 v 6:13 | Ada |  Bylo to správné rozhodnutí?
BYLO TO SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ? 8

Ráno zase dojede Pankel, ale dnes má jiný výraz než jindy. Rovnou jde k Michaelovi a suše mu oznámí. "Ten tvůj kolega a kamarád Thomas votravuje celou noc. Musel jsem ti vypnout mobil, aby byl konečně klid…. Hm….. toho by se dalo využít. Víš co? Musíme ho uklidnit, takže mu zavoláš, ale varuju tě, něco zkusíš a je po tobě." Poté mu rozlepí pásku a najednou proti Michaelovi vytáhne zbraň. Michael se zarazí. Pankel se zasměje. "Doktor v terénu, zvyklý na vše a vyděsí hojedna bouchačka? Snad sis při tom nenadělal pod sebe…. Jo a doufám, že ti nevadí, že jsem přišel na tykání, ale v téhle situaci je to lepší než tě oslovovat pořád pane doktore Lüdwitzi…. Tohle jméno se mi příčí a vždy když ho vyslovím, mám chuť tě sejmout." Řekne a chytne Michaela pod krkem, kde už má od minula stopy po dušení, a zase ho začne dusit. Michael se snaží bránit a dokud může časuje ho dost sprostými slovy a urážkami. Ale Pankel se tomu jen směje a nakonec Michaelovo hrdlo sevře ještě silněji. To už Michael přestane nadávat a jen sýpe po vzduchu. "Teď mě dobře poslouchej, zavoláš tomu kamarádíčkovi a řekneš mu, že jsi hrozně nemocnej, že máš třeba zápal plic…. Kdyby se tě na něco ptal, tak říkej nemůžeš, stará se o mě kamarádka nebo manželka nebo nikdo, rozumíš!! Zalži a sejmu tě! ….Kdyby ti navrhl, že i tak přijede, budeš souhlasit a řekneš mu, ať se staví dnes nebo zítra večer. Jestli řekneš něco jiného, v pálim ti kulku do hlavy a za třetí hovor půjde přes reproduktor. Rozumíš mi?!" zeptá se zase nenávistně Pankel. Michael jen stěží přikývne. Pankel ho pustí a vytočí Thomasovo číslo a k hlavě mu dá zbraň.

Thomas: "Ahoj Michaeli, konečně, že ses ozval, už jsem si dělal starosti. Jak se ti daří?
Michael (ochraptělým hlasem): "Ahoj, jako lazarovi a… promiň, že jsem ti to nebral, spal jsem.
Thomas: "To je v pořádku, jen sem chtěl vědět jak ti je a zda něco nepotřebuješ?"
Michael: "Ani ne, stará se o mě Dirk."
Thomas: "….Dirk?....Nemám se stavit? Mám večer volno."
Michael: "Dobře, pokud tě to neobtěžuje."
Thomas: "Ale vůbec ne, kolem sedmé dorazím….."

Pankel vypne mobil. "No vidíš, jak to šlo a co teď s tebou? Budeme si hrát?" řekne a zasměje se. Michael mlčí, stále se vydýchává. Pankel mu u hlavy stále drží zbraň a najednou vystřelí….
Michael sebou trhne a srdce má až v krku. Pankel se směje jak utržený lívanec. "Ty mě vážně bavíš, tohle s tebou budu dělat častěji…. Hm, víš co mě teď napadlo? Co kdybych s tebou zkusil ruskou ruletu? Bavilo by tě to taky? …..Asi ne viď, ale to je fuk. A neklep se, jak osika na hlavu ti mířit nebudu, přece si tě hned neoddělám třetí den to by byla škoda, ještě si vůbec netrpěl." Řekne a odváže Michaela a zase ho někam odtáhne. Tentokrát ho vezme k pásu, položí ho na něj a přiváže. Dříve tento pás sloužil k přišívání zipů, dále k nastřikování barev, kropení a napařování ušitých věcí. Pankel nakonec stroje pustí a pás se začne rozjíždět. Do Michaelova hrudníku se zabodne několik tlustých jehel, naštěstí nejsou moc dlouhé, aby se dostali až k životně důležitým orgánům nebo cévám, ale bolí to jako čert.
Dále to kromě hrudníku schytají i dolní končetiny. Když přijede k dalšímu stroji, ten na něho pouští jen vzduch, protože tam Pankel nic nenamíchal. Zrovna to zasáhne Michaelův obličej. On plyn vdechl, a protože šlo převážně o oxid uhličitý tak opět začne lapat po vzduchu, díky tomu, že jeho plíce toho pohltili až moc. Poté ho pokropí ledová voda, což Michaelovi trochu pomůže a následuje teplý vzduch. Jako by Michael tušil, co ho čeká, zadrží dech a snaží se to vydržet i přes horkost páry. Když to celé skončí, Pankel ho odpoutá a odtáhne zase na horu, kde je spoután a jako bonus zase zahřeje trubky. Na Michaelovi popáleniny to není zrovna nejlepší a bolí to ještě víc než včera. Nakonec Pankel odjíždí, má před sebou ještě jeden úkol…..

Bylo to správné rozhodnutí? 7

23. června 2014 v 6:13 | Ada |  Bylo to správné rozhodnutí?
BYLO TO SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ? 7

Další den přijede velice brzo a začne si v tovární hale něco připravovat. Ve velkém kotli začne ohřívat vodu a ve druhém ji stroj zase ochlazuje. Obě tyto nádoby jsou nad velkou vanou. Michael vše ze shora pozoruje a při představě co ho nejspíš bude čekat se mu dělá špatně.
Když má vše Pankel připraveno, dojde si pro Michaela a dotáhne si ho až k velkým nádobám. Chvíli u nich stojí a pozoruje je. "….Tady jsme pracovali…. Tady u těch hrnců jsem ji poznal…. Byla tak rozkošná, když v nich rozdělávala barvu a já ji z tamtoho okýnka pozoroval jako technik…." Začne najednou vzpomínat Pankel. Michael by ho rád nějak dál vyprovokoval ke vzpomínkám, ale nemůže, a tak se ani nepokouší vydávat zvuky, jen vyčkává. (Třeba bude příležitost k úniku), pomyslí si a všechny jeho smysly zpozorní. Pankel popotáhne a řekne. "…Dost to jsou jen vzpomínky…. Už jen vzpomínky, protože ty si mi ji vzal, ty…." Oboří se na Michaela, pak mu rozlepí ústa a prudce ho strčí do dost hluboké kádi, která má vlastní odtok. Michael se s vypětím všech sil přetočí a pak jen cítí na sobě horkou vodu. Pankel měl naštěstí tolik soudnosti, že tu vodu nenechal projít bodem varu, což je 100°C. Při takové teplotě by Michael utrpěla rozsáhlé popáleniny. Po teplé "sprše" na něho pustí ledovou vodu. Mezi další dávkou mu dává možnost se chvíli nadechnout a pak to celé opakuje asi 4x na víc to nestačí.
Michael si oddychne, že už je konec a vydýchává se. Jenže to nebylo vše….
"Tak můj milý…. zvedej se, na co čekáš? Myslíš si, že tě budu z toho tahat?" řekne opovržlivě. Michael si něco zamručí a začne bojovat s tím, aby se z toho dostal. Ale vždy když je skoro venku, vlastně mu jen stačí, se vyhoupnout na podlahu, tak ho Pankel vždy strčí zpátky. Michael se rozpleskne na dně a musí znova bojovat. Takhle ho trápí asi hodinu a Michael za tu dobu přichází o své síly. Když je úplně vyřízený Pankel ho vytáhne ven a zase ho dotáhne k místu, kde ho spoutá. Poté odejde.
Michael jen slyší, jak něco uvolňuje, zní to jako otáčení kohoutem a pak to začne syčet jako pára. Michael nic nechápe až do doby než se pod jeho spoutanýma rukama a nohama začnou ohřívat trubky. Teplota kovu rychle roste a Michaela to začíná pálit, ale snaží se být silný a hned nekřičet, doufá, že to brzo vypne. Ale bohužel se tak neděje a tak začne křičet. Pankel to po chvíli vypne, nasedne do auta a odjede.

Michaela trubky pálí ještě skoro hodinu než úplně vychladnout a za tu dobu se mu začnou vytvářet popáleniny. A od Pankelova "koupání" ho pálí celý člověk….