Říjen 2014

Divoká řeka lásky 4

31. října 2014 v 14:00 | Ada |  Divoká řeka lásky
DIVOKÁ ŘEKA LÁSKY 4

Další cestu na kanoi doslova přetrpím. Doufám, že zítra to bude už lepší, jinak nevím, co budeme dělat. Naše poslední zastávka je už v celkem hezkém a poklidném kempu, kde dnes budeme nocovat. Sotva vytáhneme na břeh kanoe, učitel nám přikáže si postavit stany. Když máme hotovo, dáme se na menší túru do vesnice, která je od kempu 5 kilometrů. Ve zdejší večerce si nakoupíme potraviny na táborák i na snídani. Samozřejmě dojde i na alkohol, nemusíme se jím tajit, protože náš třídní je velmi shovívavý, i když by se řeklo, že jsme na vejšce, má prostě za nás zodpovědnost.
Asi po hodině se vracíme do tábora. K našemu velkému údivu zjistíme, že se do tábořiště přidalo i další školní družstvo jejich učitel se zná s tím naším. (To něco zase bude.) A taky, že jo.
V ten moment učitel nezná svého bratra natož nás. Zase se z něho stane ten nepřízněný kantor, který se striktně řídí a dodržuje vše podle pravidel. Tudíž není žádný táborák ani chlastačka. Místo toho se jen najíme a zase jdeme dělat nějaké hromadné volovinky. V jednu chvíli mě upoutá příjezd třech mužů.

Gonzo

31. října 2014 v 0:00 | Ada |  Hlavní hrdinové
Záchranářský (lavinový) pes s dobrým vychováním. jeho majitel je Ralf Staller. Rád si hraje se svým pánem. Má dobré srdce a pro záchranu nebo pro pána, pro kterou byl vycičen by dokázal objetovat i svůj život.


Divoká řeka lásky 3

29. října 2014 v 14:00 | Ada |  Divoká řeka lásky
DIVOKÁ ŘEKA LÁSKY 3

(Sakra, to jsem se moc nepředvedla…. Se můžu jít zahrabat.) Po takové zkušenosti jsme všichni otřeseni a tak si pauzičku opět o trochu prodloužíme. Naštěstí učitel, sám pozná, že s druhou spolužačkou to fakt nevytrhnu a tak si ji vezme k sobě a já k sobě dostanu někoho schopnýho. "Jinak jsi, Moniko, v pořádku?" zeptá se mě. "Ano, nebojte, jen jsem mokrá nic víc." Odvětím učiteli. "Dobře, tak se obě běžte převlíknout ať se nenachladíte a pak pomalu pojedeme." Řekne.
Vezmu si suché věci z barelu a jdu na toi - toi se převlíknout. Trošku se mi začíná ozývat břicho, do kterého jsem se bouchla. (Škoda, že tu není zrcadlo. To bude modřina jak kráva.) Přejedu si po místě, kde mě to bolí a které je teď docela takové citlivé. To ovšem nemění nic na tom, že bych měla pohnout, aby se nečekalo zase na mě. Rychle se dooblíknu, mokré věci zabalím do pytlíku a vyjdu z kabinky. Spolužáci už se rychtují zpět na vodu. Dojdu je, uklidím si věci do barelu a s kamarádkou Jenny svezeme kajak na vodu a nakonec se nalodíme a pokračujeme téměř v normální plavbě až do další zastávky, která se uskuteční za tři hodinky. Mé břicho mě jaksi pobolívá o trochu víc, ale já to dál hrdinsky přehlížím. Přece nejsem baba....

Divoká řeka lásky 2

27. října 2014 v 14:00 | Ada |  Divoká řeka lásky
DIVOKÁ ŘEKA LÁSKY 2

Asi po půl hodině se vydáváme opět na vodu. Jenže jak už bylo řečeno, mé spolusplavkyně jsou hrozná kopyta, což se opět brzo ukáže. Když máme kanoi natlačit zpět na řeku a pak na ni nasednout. Spolužačka do ní dost nešikovně a nerozvážně hupsne, takže se celá kánoe zakymácí a my se převrátíme. Narazím břichem na kámen, Jenna se jako zázrakem jen zmočí a Johana, se při pádu bouchne do hlavy o dost velký kámen a chvíli zůstane nehybně ležet ve vodě.
Zbytek třídy i učitel nám jdou hned pomoci na břeh a pak volají záchranku, protože Johy je v bezvědomí. Nás dvou si nikdo nevšímá, protože jsme v pořádku.

Divoká řeka lásky 1

25. října 2014 v 14:00 | Ada |  Divoká řeka lásky
Další povídka na přání je pro Monču, pěkné počtení.

DIVOKÁ ŘEKA LÁSKY 1

Jmenuju se Monika, je mi 23 let a studuji vysokou školu. Brzy ze mě bude bakalářka a ze mě se konečně stane zdravotní sestra. Už se těším, na své budoucí povolí. Avšak to bych moc předbíhala, protože jsem teprve nastoupila do třetího ročníku a první co nás čeká je vodácký kurz. Těším se na něj, je to naše poslední třídní akce, která se koná první týden v říjnu. Jediná nevýhoda je, že skoro celé září propršelo. Takže nejspíš bude voda hodně divoká...
A je to tu, den D. Jsem komplet sbalená a se svými zavazadly se nechám autobusem přepravit na vlakové nádraží, kde máme na 9 hodinu sraz. Samozřejmě když tam dorazím tak je tam je učitel a třídní šprtka. Pozdravím se s oběma a sednu si kus od nich a pozoruji pár lidí kolem.
Do 9 hodin, dorazí zbytek třídy a tak se můžeme vypravit na nástupiště. Náš vlak si to přirazí za 20 minut. Nalezeme si do kupéček a užíváme si cestu každý po svém. Já ji například trávím povídáním s kamarádkou nebo s hraním her na mobilu.
Konečně po dva a půl hodině dorazíme do městečka, odkud zanedlouho vyplujeme.
Na nádraží na nás čeká spojka - správce kempu a pronajímatel zdejších kánoí nebo člunů.
Profesor vše ujedná, doplatí a my si pak můžeme "rozebrat" kanoe, které jsou nám přiděleny i s lidma. Nevím, proč já musím tak trpět na kanoi jsem se šprkou Helou, neschopnou a levou holkou Johanou.
Já jsem na vodě již po páté a úplně ji miluju. Musím se sama pochválit, že jsem nejlepší zadák ze třídy, jen nevím za co mě pánbůh trestá a taky jsem hrozně zvědavá jak to s nimi ve zdraví přežiju.
Nakonec nám magistr musí ještě povykládat o bezpečnosti sjíždění řeky a pak konečně můžeme na řeku.
Než ji ovšem začneme splavovat tak jsou nám ještě ukázána pravidla bezpečného sjížděni a základní dovednosti, každého vodaře.
Ale obávám se, že ty dvě tomu vůbec nerozumí. Stále na mě čumí jak vyvorané myši.
Poté už skutečně nasedneme do kanoí. Ale protože jsem vyčuraná, tak nejprve nechám nasednout je, aby se vykoukaly beze mně a až poté co sedí a ani nedýchají v lezu za nimi já. Nakonec jim znova řeknu, co musejí a nemusejí dělat, když už jsem ten háček.
Jak jsem již zmínila, voda je divočejší tudíž nám to jde pěkně od ruky. Když to vezmu kolem a kolem stačí pouze udržovat směr a nechat se vést. Řeka udělá všechno za nás. Čas plyne a my se konečně dostáváme k první zastávce na svačinu a na protažení končetin.

tým

23. října 2014 v 20:13 | Ada |  Hádanky

Hádej tým

23. října 2014 v 8:59 | Ada |  Hádanky

Hrdinské činy se nevyplácejí 6 - závěr

21. října 2014 v 11:11 | Ada |  Hrdinské činy se nevyplácejí
HRDINSKÉ ČINY SE NEVYPLÁCEJÍ 6 - závěr

Po dvou hodinách vyjde skupinka lékařů ze sálu a jeden z nich jde k Michaelovi a k ostatním. "Tak co kolego? Jak je na tom?" zeptá se okamžitě Michael. "nebojte se, operace dopadla dobře. Nakonec to nebylo až tak zlé jak jsme si mysleli. Pan Berger si sice dva, tři dni poleží v umělém spánku, ale jeho stav je stabilní a snad nenastanou žádné komplikace." Michael lékařovi poděkuje a ten poté odejde. Zbytek Medicopteru i se Stelou se vrátí zpět na základnu.
Za tři jdou opět do nemocnice, aby byli u toho až Petra budou probouzet. Petrův lékař jim dokonce dovolí, aby všichni mohli být na jeho pokoji a stát u jeho postele. Jediná Stela si k němu sedne a vezme ho za ruku. Petr se probere za půl hodiny. Nejdříve je trochu dezorientovaný a zmatený, ale brzo si uvědomí, že je v nemocnici a, že kolem jeho postele stojí jeho kamarádi a za ruku ho drží jeho láska. Petr se na ně pousměje a vydá chraplavým zvukem něco, co by mělo znít jako ahoj. Kolegové se na něho usmějí a už vypouštějí ty jejich obvyklé vtípky a popichování. Petr se na ně vděčně dívá, ale brzo na to usíná, protože je ještě velmi slabý. Nakonec všichni odejdou s dobrým pocitem a jedou opět domu.
Petr je po několika dnech přeložen na normální pokoj a po 14 dnech do domácí péče. Stela během jeho úrazu, opravdu zjistila, že Petra miluje a vše co mu prováděla se za to omluvila a náležitě o Petra pečovala.
Petr byl po měsíci uschopněn do práce a na nedávný incident a na to, že pomalu přišel o život bylo časem zapomenuto.


Blahopřejeme

20. října 2014 v 12:04 | Ada |  Narozeniny

Slaví

19. října 2014 v 12:03 | Ada |  Narozeniny