Leden 2015

Mark Harland

31. ledna 2015 v 0:00 | Ada |  Hlavní hrdinové
Pohledný, se smyslem pro zodpovědnost a obětavý lékař, dobrý spolupracovník a kamarád. Muž mající rád adrenalin.


Lékař bez hranic 6

30. ledna 2015 v 2:02 | Ada |  Lékař bez hranic
LÉKAŘ BEZ HRANIC 6

Mark, Thomas, Amálie a další tři členové dojeli na místo. Jejich ubytování a základní hygienické a obranné podmínky jsou zde plně zabezpečeni. Toto relativně bezpečné místo hlídají ozbrojení vojáci, veškeré narušení prostoru je trestáno zabitím.
Když dojdou do budovy, jsou zavedeny na svůj pokoj, kde mají za úkol se zabydlet a zaklimatizovat.
Večer za nimi přijde vedoucí lékař Schuster. "Dobrý večer, vítejte na misi. Chci vám jen říct pár důležitých informacích.
  1. Jídlo a pití, se bude brát pouze z této budovy, z venku ani od lidí si nic neberte, může to být kontaminované nebo úmyslně nakažené.
  2. V zasaženém terénu bude nosit speciální obleky, a v obleku, ve ketrém jste přjeli, se budete pohybovat i zde venku. Budova je napojena na svou klimatizaci, takže tady nám nic nehrozí
  3. Jakmile se poruší váš oděv, budete považováni, že jste nakaženi a budete se muset podstoupit vyšetření a karanténu,do tohohle areálu se už nevrátíte
  4. Blízký kontakt se živočichy nebo s lidmi přísně zakázán
  5. Zítra začnete na klinice, v pátek budete v karanténě, vyšetřovat lidi a provádět testy na ebolu a v neděli se vydáte do terénu. Tento koloběh bude probíhat po celou dobu vaší mise. To je pro zatím vše.
Kdyby nastali, jakékoliv problémy, obraťte se na mě." Dokončí svou řeč Schuster a odejde. Naše tři hrdiny to nepřekvapí, od začátku věděli, do čeho jdou. Jen si budou muset zvyknout na bezpečností podmínky a na to, že se v době svého volna budou pohybovat jen v této budově.
Když si vybalí zajdou si na večeři a potom jdou spát, protože je zítra čeká perný den.

Lékař bez hranic 5

28. ledna 2015 v 2:02 | Ada |  Lékař bez hranic
LÉKAŘ BEZ HRANIC 5

Za 4 měsíce je základna oficiálně uzavřena. Mark s Thomasem se připravovali na misi. Mark jim zajistil i měsíční kurz + školení. On věděl, do čeho jde, ale nebyl si jist Thomasem. Na kurzu probíhali i kurzy základní první pomoci a jak efektivně pomáhat u takových případů a jak komunikovat s lidmi nebo i to jak se mají dodržovat hygienické podmínky. Jediné co bylo pro oba nové byli speciální gumové obleky, které je měli ochránit před nákazou ebola. Oba dva se snimi museli naučit pracovat. Pohyb v nich a práce - jak operace nebo pohyb, v tom byl trošku komplikovaný, ale stačilo pár dní a ani oni sami na sobě nepoznali, že něco mají.
Předposlední den, který stráví v Německu, si jedou domu sbalit své věci a za pět hodin se opět setkají na letišti. Když je skupina kompletní, vyzvedne si je v odbavovací hale pracovník letiště a všechny odvede, ke speciální prohlídce. U nikoho nenajdou nic podezřelého a tak jsou během necelé hodiny posazeny do speciálního letounu.

Lékař bez hranic 4

26. ledna 2015 v 2:02 | Ada |  Lékař bez hranic
LÉKAŘ BEZ HRANIC 4

"Thomasi, dneska půjdeš spát ke mně jo?" oznámí mu Mark. "Proč jako? Nejsem přihřátej." Řekne Thomas na obranu. "Hele, doma si sám a můžou nastat komplikace a horečky a tak, je to normální, já to měl také, a je lepší když je s tebou někdo, takže proto budeš spát u mě doma." vysvětlí mu Mark. "Dobře chlape, ale stavíme se u mě pro nějaké věci jo?" zeptá se Thomas a Mark kývne. Dojdou k autům a jedou k Thomasovi. Thomas si sbalí pár věcí a vrací se k Markovu autu, protože mu Mark zakázal už řídit, že by očkování mohlo mít vliv na jeho chování.
Za chvíli parkují před Markovým bydlištěm. Mark je skromný, nepotřebuje velký barák, a protože často jezdí pryč, tak vlastní jen garsonku v jednom panelovém domě. Kluci dojdou do bytu. "Tak toto je tvé království jo?" řekne Thomas, rozhlídne se a nakonec pronese: "Klícka akorát pro přerostlé morče jako jsi ty." Mark se pousměje a začne Thomasovi připravovat gauč. "Převlíkni se a pojď si lehnout." Řekne Mark. "A kde budeš ležet ty? Doufám, že ne se mnou." Zeptá se Thomas a z té představy se oklepe. "Zvykej si hochu, v Africe budeš rád, že se vyspíš za chůze a neboj, přece bych ti takové trauma neudělal, při nejhorším si lehnu na rozkládací lehátko." Odvětí Mark a zajde do mimi kuchyňky, aby Thomasovi udělal černý čaj. Jakmile se Thomas převleče, zaleze si do postele, jak mu Mark přikázal. "Vidíš, kdys řekl, že bydlíš v garsonce, mohl jsem zůstat u mě." Řekne Thomas. "To je jedno, tady mám aspoň vše při ruce." Řekne Mark a podá mu čaj. "Vše při ruce?" podiví se Thomas. "Ano, nějaký lékařský věcičky a léky…." Odvětí Mark. "Ty fakt čekáš, že mě to složí jo? Mě takovýho chlapáka a vojáka k tomu." Ušklíbne se Thomas. Mark to raději nekomentuje a zpracovává si info o misi.
Ani ne za tři hodiny, se na Thomasovi začnou projevovat první účinky očkování. Začnete to pocením a zimnicím. Mark dá Thomasovi ještě jednu deku a termolahev lidově pepíka, pod peřinu, aby ho zahříval, a nakonec mu dá teploměr. "Neříkal si náhodou, že tebe se to netýká?" zeptá se ho Mark. Thomas cosi nesrozumitelného zamručí. Mark ho pozoruje a vezme mu teploměr, který ohlašuje, že je teplota už změřená. Thomas má 38.5°. "Máš teplotu, ale to je projev určitě reakce očkování, neboj za pár hodin ti bude lépe. Dýchá se ti dobře?" zeptá se mark a Thomas kývne na souhlas. "Fajn, kdyby ne, tak mi to hned řekneš a teď se trochu napí." Řekne mu Mark a pomůže mu. Thomas mu slabě poděkuje a za chvíli vytuhne. Mark je rád, že usnul a celou noc ho kontroluje. Díky bohu se nic neděje a ráno je Thomas opět fit, až na to, že ho pár dní bude bolet zadnice….

Lékař bez hranic 3

24. ledna 2015 v 2:02 | Ada |  Lékař bez hranic
LÉKAŘ BEZ HRANIC 3

Za pár dní mu přijde vyrozumění, že ho organizace Zachraňuj životy, bere jako dalšího člena humanitárního týmu, pod podmínkou, že musí mít splněna všechna očkování, která jsou do této oblasti povinná. Když si Thomas prohlídl seznam, s udiveným výrazem prohlásil: "Ty vole, to je snad milion injekcí, po tom budu propíchanej skrz na skrz." "Vidíš a jednou nám posloužíš k užitku, uděláme si z tebe cedník." Pronesl Petr a Thomas se po něm ohnal. "Dejte pokoj." Usmíval se na ně Mark. "Ukaž mi ten seznam, Thomasi." Řekl Mark a natáhl ruku. Thomas mu ho podal a mark to začal študovat. "….Hm, to není nic hroznýho. Zítra zajedeme na kliniku a tak 5 injekcí dostaneš už zítra, za 14 dní dostaneš další dávky, a pokud vše dobře půjde další týden další a máš to z krku. A já stejně musím jít na přeočkování třech injekcí, takže zítra půjdeme spolu." Řekne Mark, jakoby se nechumelilo. "Už zítra jo?" vykulí oči Thomas. "Ano zítra, nemá co to odkládat, nebo se snad bojíš injekcí vojáku?" utahuje si z něho Mark. "Ty si vůl viď a nebojím se ničeho, přece." Napýří se Thomas a kluci se mu smějí.

Lékař bez hranic 2

22. ledna 2015 v 2:02 | Ada |  Lékař bez hranic
LÉKAŘ BEZ HRANIC 2

Jednou přišel na základnu fax z centrály, který informoval oba týmy o tom, že za 3 - 5 měsíců půjde základna do rekonstrukce, kvůli tomu, že svým zázemím nevyhovuje evropským normám a pokud by se s tím nic nedělo, musela by být zavřena úplně, přičemž rekonstrukce potrvá nejméně 6 měsíců, pokud půjde vše podle plánu. Centrála Medicopteru 117, dala všem volnou ruku v tom, co budou chtít po dobu nefunkčnosti základny dělat. Můžou navštěvovat jinou práci, mohou si vzít nějakou brigádu nebo odjet na dovolenou….
V ten den sloužil tým A noční. Když se tohle dozvěděl Mark, měl hned jasno, co bude dělat. Pojede zase na nějakou misi. Usednul k počítači, že si projde seznam misí a, že se hned na nějakou přihlásí.

Lékař bez hranic 1

20. ledna 2015 v 2:02 | Ada |  Příběhy
Vážení čtenáři,
tuto povídky jsem se rozhodla napsat, kvůli jednomu dění ve světě a na nedalekém kontinentu... Povídka sice už vzhledem k tamnější situaci není až tak aktuální, ale bohužel se mi ji dřív nepodařilo vydat, protože běželi jiné povídky a pak sjem enchtěla oddalovat vaše povídky na přání, ale myslím, si že je úplně jedno, kdy ta povídka vychází, protože vy ji stejně budete prožívat, si myslím, až do jejího konce.... Tak teď již dost slov a hurá do čtení.
P.S.Mrkající budu velcie ráda, za Vaše komentáře a názory, k tomuto tématu povídky...


LÉKAŘ BEZ HRANIC 1

Mark Harland byl relativně novým lékařem u záchranné letecké služby Medicopter 117. Svou práci podědil po kolegovi, který musel náhle opustit vše, co měl v Německu vybudováno. S kolegy si výborně rozuměl. Jako první mu nejvíce sedl Thomas. A dokonce i Thomas sdílel jeho sympatie, neprobíhalo to tak jako začátky s Michaelem, když se ani jeden ani druhý nemohli pořádně vystát a svou cestičku dobrého přátelství nalézali hodně pomalu. Thomas u Marka začal obdivovat to, že rád pomáhá lidem v nouzi, v opravdové nouzi. V takové nouzi, která nastane po povodních, zemětřesení, při epidemiích, při nesmyslných bojích….. Ano tušíte správně, Mark se řadil k pár lékařům hrdinům, kteří patřili do asociace Zachraňuj životy. Tato organizace se sestavovala převážně ze zdravotnického personálu - lékaři, sestry, zdravotníci nebo sanitáři. Jezdili každé tři měsíce nebo každý půl rok na mise do Afriky a do dalších koutů světa.
Tohle bylo to co Thomas, jako bývalí voják, na Markovi obdivoval. Nejspíš ani on sám, by neusnesl tolik zraněných, tolik bolesti a tolik smrti. Mezi které dost často patřili ještě nevinné malé děti. Mark byl zkrátka chlap do nepohody a na všechny situace byl připraven, protože už v životě zažil mnohé horší věci, než se dějí při jejích akcích. Navenek, by se řeklo milý chlap a hezoun, ale uvnitř byl pevný jako skála, jen málo kdy dával na jevo, že má i srdce.
Řekl byste si, že neexistuje nic co by mohlo mocného, možná všemocného Marka Harlanda zastavit, ale v tom případě byste se šeredně spletli…..

Zázraky se dějí 8 - závěr

16. ledna 2015 v 6:06 | Ada |  Zázraky se dějí
ZÁZRAKY SE DĚJÍ 8 - závěr

Od té doby se Adriana jen zlepšovala. Mark ji přišel ukázat Ginu a společně se domlouvali i na zařizování pokoje pro Adrianu, která byla po 15 dnech propuštěna do domácí péče a o budoucí rodinu Harlandů se začala zajímat odbor sociální péče o dítě.
Sociálka je zatím se vším spokojená. Naštěstí "chytli" docela příjemnou sociální pracovnici a ta jim dost fandí a ze vším se jim snaží pomáhat a říkat co a jak, aby Adrianu dostali do pěstounské péče.
Důležitým krokem je svatba, kterou už mají naplánovou. Vezmou se na randici, již za pár dní. Gina s Adrianou byla vybírat krásné bílé svatební šaty se závojem a pro Adrianu hezké žlutavé šatičky na ramínka a po domluvě se socialkou si společně vybírají líbanky a nakonec se všichni shodnou na dovolené v Thajsku.
Všichni si ji náležitě užívají a vztahy mezi Ginou, Markem a Adrianou se utužují a prohlubují. Za chvíli z nich bude dokonalá rodina.
Ještě před aktem samostatného soudu o sveření Adriany do péče jdou všichni na patřičný úřad, kde nechají Adrianě změnit příjmení na Harlandová, aby se Ria necítila díky tomu zle a mohla i konečně nosit jméno své matky
Konečně po třech měsících je soud. Protistrana v tomto případě není žádná. Jediní na kom je slovo sociálka a soudce, který si "vyslechne" Riu, Marka i Ginu, aby měl jistotu, že všichni mají stejný názor na věc. A pak si tak podobně popovídá i se sociálními pracovnicemi, které celý případ řešily.
Všichni mluví v jejich prospěch a tak soudce nemá nic moc promýšlet a Adrianu s radostí svěří do Gininy a Markovi péče.
Poté to jdou všichni oslavit na základnu Medicopteru 117. Dneska mají všichni volno tak proto tam pořádají svou obvyklou grilovačku a Gina vezme Riu do vzduchu a zalítá si s ní dál a dýl než kolem základny a Ria už teď říká, že jednou bude také pilotka.

A to je konec naší povídky. Všechno dobře dopadlo. Zlý otčím je za mřížemi a Adriana má nárok na normální a šťastný život.


Zázraky se dějí 7

14. ledna 2015 v 6:06 | Ada |  Zázraky se dějí
ZÁZRAKY SE DĚJÍ 7

Za Adrianou chodí každý den a ta mu postupně odhaluje všechna svá rodinná tajemství. To jak ji otčím nejprve psychicky deptal, potom přišlo ponižování a nakonec došlo i na fyzické tresty a násilí. Adriana dělala svému otci v podstatě služku. Vařila mu, prala, uklízela a když se mu něco nelíbilo tak ji hned ztrestal a někdy to došlo i k tomu, že Adriana nemohla pár dní mezi lidi nebo do školy a někdy to skončilo i šitím v nemocnici nebo krátkodobou hospitalizací. A vždy to tak uhráli na to, že Adriana dělá bojové sporty a ty zranění jsou z tréninků a lékaři jako vždy tomu uvěřili. Trvalo to dlouhé roky. Už párkrát se rozhodla, že skončí se životem, ale nikdy nenašla odvadu, to až potom co si píchla ukradené léky. Mark ji poslouchá ze zaujetím a je mu moc líto co si musela jeho neteř vytrpět.
A nakonec se rozhodne, že je na čase ji říct o tom, že je její...... Celou tuto akci nejprve probere s jejím ošetřujícím lékařem. Ten mu řekne, že její stav je stabilní a, že by pravdu mohla unést, ale že musí na ní pomalu. A tak si Mark jednou s sebou do nemocnice vezme pár starých fotek a s mírnou obavou vstoupí do Adrianova pokoje.
Ria sedí u stolku a čte si knížku, kterou jí Mark koupil. "Ahoj Rio..." Pozdraví ji Mark. "Jé... Ahoj, dneska jdeš nějak později než obvykle." Pokárá ho Ria. "Promiň, zdržel jsem se v práci. Policisté už konečně chytli, ty kluky co nám ukradli vybavení a šéf vracel do služby náš druhý tým." Obeznámi ji Mark. "...Aha, takže mám problém i já?" zeptá se. "Ne... Tys to přece neukradla, jen sis to vzala a v tvém případě šlo o sebevraždu bez udání jiného důvodu. Neboj se, nikdo po tobě nepůjde." Uklidní ji Mark. Ria se usměje a pozoruje Marka, jak si sedne na proti ní. "Rio... Musíme si vážně promluvit..." Řekne Mark. Ria přikývne a odloží knížku.
"Tak co se děje?" zeptá se. "Teď co ti řeknu, se ti možná nebude líbit a budeš si myslet, že jsem se na tebe vykašlal, ale je to úplně jinak..." Začne Mark. "Já ti asi úplně nerozumím, Marku..." Pronese Ria. "Víš Rio... Já znal tvou maminku... Docela dobře... Byli jsme....." Odvětí Mark. Adriana na něho vyvalí oči. "Ale....ale já tě neznám, maminka mi nikdy nic neřekla, říkala, že je jedináček a prarodiče mrtví... Proč mi lhala?" zeptá se nechápavě. "Protože tvoje mamka se pohádala s našimi rodiči. Jim se nelíbilo, že čeká tebe s neznámým švédem a, že se tam chce vrátit a pak si našla tvého otčíma a tím spolu zkoncovali.... Já měl tenkrát jiný zájmy a o tohle se nezajímal... A tak nějak, že jsme přerušili kontakt mi ani moc nevadilo, byl jsem zvyklí, tvoje matka měla takový svoje období..." Vysvětlí Mark.

"Aha.... Takže jako.... Já jsem tvoje neteř..." Řekne a zadívá se na fotky, kde je Mark se svojí sestrou a i s rodinou. "Tady mám i dopisy, v době kdy jsme spolu komunikovali a i v době, kdy já ji psal, ale dopisy se jí už nedoručily..." Podá jí je také Mark. Adriana si je vezme a začne si je pročítat. ".... Noo... To je zajímavý..." Řekne Adriana a je z toho úplně mimo. "A... Co bude dál?" zeptá se Adriana. "No... Abys nemusela do děcáku.... Nebo jít do úplně cizí rodiny.... I když to teď cítíš nejspíš stejně... Tak bych si tě chtěl vzít se svou přítelkyní do péče." Řekne Mark. "Ne asi ne.... Já nevím.... Vždycky jsem chtěla někoho kdo mě vysvobodí z otčímovi tyranie... Chtěla jsem nějakého příbuzného... A teď tu najednou je..." Pousměje se Ria."Ale něco bych si přála...." Podotkne Ria. "Už teď je to splněno." Odvětí Mark. "...Jestli budu moc být u vás, tak bych ráda poznala tvojí přítelkyni." Řekne Adriana. "Samozřejmě, přivedu ji. Já nejdřív chtěl vyřešit tohle..." Řekne Mark. "Děkuji... ráda ji poznám. Řekni mi něco o ní a máš i její fotku?" zeptá se Adriana. Mark přikývne a ukáže ji pár fotek z mobilu a pak řekne: "Jmenuje se Gina. Je jí 31 pracujeme spolu u Medicopteru 117, ona je pilotka...." Vypráví Mark o Gině a je přitom zamyšlený. "Ty ji máš hodně rád viď?" zeptá se Ria. "Jo miluji ji.... Jsme zasnoubení, chceme se vzít..." Odpoví Mark. "To je hezké.... A mohla bych vám na svatbu, prosím?" zeptá se Ria. "Určitě ano a jestli budeš chtít, Gina se s tebou někdy proletí kolem základny." Řekne Mark. "Jo! Moc ráda, to bude super." Usměje se Ria. "Ale musíš mi něco slíbit." Řekne Mark Rie. "Co?" zeptá se. "Musíš se dát rychle do pořádku, abychom mohli všechno zařizovat ohledně svatby i tvé pěstounské péče. "Jo to je jasný, jakoby se stalo. Už teď se cítím mnohem lépe." Usměje se a Marka pevně obejme.

Zázraky se dějí 6

12. ledna 2015 v 6:06 | Ada |  Zázraky se dějí
ZÁZRAKY SE DĚJÍ 6

Mark jde za pár dní za Adrianou. Nejprve se, ale staví za jejím ošetřujícím lékařem. Ten mu řekne, že je stabilní, že ještě moc nespolupracuje a od minulé předchozí návštěvy má ještě pár podlitin... A její ošetřující lékař s dalším personálem na něj zavolali policii. Mark mu nakonec za vše poděkuje a jde za Adrianou.
"...Ahoj Rio." Pozdraví ji. "Ahoj..." Odpoví. "Jak je ti?" zeptá se Mark. "Ujde to... Nudim se tu..." Odvětí. Mark přikývne a sedne si k ní a pohladí ji po tváři, kde má ještě pozůstatky po modřině. "Dlouho si tu nebyl." Řekne Adriana. "Lékař, zakázal návštěvy... Ale jestli chceš, můžu sem chodit každý den." Řekne Mark. "To by bylo fajn... Když otčím je v base..." Pronese Ria. "... A ty Rio, on ti takhle ubližoval dlouho?" zeptá se. Adriana sklopí pohled a přikývne. "...od smrti maminky." "To mě je moc líto, ale kdybys chtěla, jsem tvoje jedno velké ucho a můžeme si spolu popovídat." Nabídne Makr. "Děkuji, jsi hodný... Třeba někdy." Řekne Ria.
"Uvidíš uleví si a už teď máš jistotu, že ti otčím neublíží..." Řekne Mark. "....Hm... Ale už nemám nikoho... A nejsem plnoletá, tak mě asi šoupnou do děcáku, nevím co je lepší." povzdychne si. "Neboj.... Třeba se najde řešení..." Řekne Mark. "Hmm... A jaké jako?" zeptá se Adriana. "Na to je ještě brzo... Ale neboj, máš mé slovo, že se postarám o to, aby si nešla do děcáku..." Slíbí Mark. Adriana mlčky přikývne, jakoby zakrývala to, že mu moc nevěří. Nechce se zbytečně na něco upínat. Mark se s ní nakonec rozloučí a odejde.