Březen 2015

Risk není zisk 6

30. března 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
RISK NENÍ ZISK 6

(Mark)
Zatím jde všechno tak jak má, nikdo se nijak nezranil ani nespadl a nestrhl nás sebou. Vypadá to víc než dobře a za chvíli snad už budeme dole. Snad jsou všichni ostatní v pořádku. Děti co byli na túře a třetí skupina, snad to Petr poznal v čas nebo, že by někdo vydal varování? Sedí už teď všichni v chatě a strachují se snad o nás? To se nejspíš dozvim, až se dostaneme k ubytování.
Po pár minutách opravdu konečně sjedeme svah a sjeli jsme ho tak dobře, že zastavíme akorát u rozcestníku kudy kam a kupodivu ten prvotní nápor sněhové bouře se trochu uklidnil, sněžení ubralo na intenzitě a je více vidět po okolí. "Tak jo lidi, to nejhorší máme za sebou, teď už jen pojedeme stále tímto směrem a to nás dovede do našeho střediska, zase se všichni držte u sebe." Povídám všem přítomným, kteří jsou kolem mě v hloučku, že si vůbec nevšimnu, stejně tako André, že se nám dva kluci vypařují z hloučku.

(Chlapci)
"Co děláš vole?" reaguje Erik. "No co, nic, pořádně jednou je dobrý lyžování a kvůli počasí to chtěj přerušit. Vždyť už se to přehnalo, ten doktor je moc důležitej, já na horách vyrostl, vím jak se chovají a chci si to užít, tak pojedeme dál, vždyť podle té cedule je tady nedaleko černá sjezdovka, bude prča." Řekne Konrád. "No já ti nevim… Bude z toho průser." Namítne Erik. "Nebude, kdyby fakt o něco šlo, tak si nás spočítaj a jim je o řitě, nebuď srab a pojeď!" Řekne Konrád. "Dobře tedy…" Přikývne nakonec Erik.

Kluci se pak vrátí zpět ke zbytku třídy a chvíli s ní jedou po trase a pak se zcela nepozorovaně vypaří na černou sjezdovku. Mark neměl moc šancí je vidět, ale André ano… Tady lidský faktor selhal a může to přinést fatální následky….

Risk není zisk 5

28. března 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
RISK NENÍ ZISK 5

(Petr)

Mračna samozřejmě vidím a vidím i to s jakou rychlostí se přibližují, ale tady je tak krásně, skvělý neuježděný sníh, nikde ani noha… Z toho určitě nic nepřijde, vždyť nic nehlásili, nejspíš se jen zatáhne. Tohle vypadá jen na nějakou frontu a to, že trošku fouká, to přece nic není, až se zatáhne tak se to uklidní snad… A když ne, tak po chvíli sjedu do údolí, stejně tady ta sjezdovka za chvíli končí a pak to stoupá strmě vzhůru.
Petr jedná dost sebestředně a pubertálně, vůbec si nechce připustit, že tohle nevypadá jen na takovou přehánčičku nebo jen nevinné zataženo….
Než se Petr stačí nadít nebo jakkoliv zareagovat, tak se velice rychle setmí, zvedne se dost studený vítr a za chvíli se objeví blesk a padne hrom. Bouře se přímo dostala nad jejich horské středisko. Petrovi už dojde, že tohle vážně nebude jen tak, že vážně zanedbal varovné signály a teď musí rychle pryč. Není čas na výběr, není čas se vrátit, je to hop nebo trop. Sjede z trasy z prudkého kopce. Samozřejmě se do toho strhne prudká vánice, při které není vidět na krok na tož vidět zda není nějaká překážka před Petrem, aby si neublížil nebo vážně nezranil. Ale Petr moc dobře ví, že nemůže zastavit, protože ta vánice může trvat i několik hodin a kdyby jen nehybně stál nebo si snad sednul, tak prochladne a jeho tělesná teplota se sníží natolik, že by upadl do bezvědomí a pak by mohl klidně umrznout.
(Petr)

Sjíždím dál, jen co mi síly stačí, vím, že když se něco stane, tak budu nahraný, protože, jsem lhal a zachoval se jako kretén. Přitom by stačila obyčejná domluva s Markem, ale já ne, já musím vymýšlet ptákovinu. Jsem fakt pako…

Zatímco se Petr zabývá svýma myšlenka, tak vůbec nevnímá cestu, kam jede a zda mu něco nehrozí. Neregistruje ani to, že svah je čím dál prudší a prudší… Až najednou skončí a Petr vletí do vzduchu a řítí se nekontrolovatelně dolů a po několika metrech tvrdě dopadne a zůstane nehybně ležet.

Risk není zisk 4

26. března 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
RISK NENÍ ZISK 4

(Mark)
Lyžuju se s první skupinou a Andrém, ani si spolu nemůžeme moc povídat, protože jeden z nás jezdí ve předu a druhý v zadu. Chvíli si pokecáme až při pauze, kterou si určují děti, protože nemaj vůbec žádnou kondici z toho, jak sedí neustále u počítačů a myslí si, že jim při paření sportovních her narostou svaly. Ach ta dnešní doba… Tímto tempem se nedostaneme pořádně nikdy nikam. Protože nejdřív všichni budou chtít na oběd, jak je jejich dobrým zvykem a pak než se zase někam dostaneme, tak můžeme za chvíli sjíždět dolů, protože bude tma. Sice nejsme tak moc vysoko nad mořem, ale slunce zde zapadá velice rychle, asi k tomu stačí i ty všudypřítomné vrcholy. Co mě dnes mimo jiné také překvapí je to, že děcka dneska ani neremcají, že už mají hlad, nebo je jim zima a bolí je nožičky… že by je to konečně začalo bavit? Nebo snad v noci moc nepařili, že vypadají dnes tak čile? To se asi nikdo nedozví. Raději mlčet a užívat si krásy kolem…

Lyžujeme už pár hodin, když se stane něco zcela nečekaného. Zničehonic se z okolních horských vrcholů začnou vyvalovat mraky, husté šedobílé, a začne se zvedat vítr. "Zastavte! Hned všichni!" zařvu. "André, žene se bouře, ty mraky jsou bouřkové, jde to rychle, musíme fofrem do údolí, nesmíme tu zůstat jsme nekrytí a hrozí nám nebezpečí." "Dobře Marku, hlavně všichni zůstaňte v klidu, stihneme to sjet do údolí. Držte se všichni u sebe." Řekne André tím svým učitelským tónem všem přítomným žákům. "Fajn, hlavně už pojeďme, kecat můžeme pak. André hlídej zadek místo mě." Mark se přesune dopředu, tuhle situaci nenechá vést Andrého, protože i když je to zkušený učitel asi nemá moc co dočiněním s krizovými situacemi.

Snažím se co nejrychleji vytypovat místo kudu bychom mohli sjet dolů, ale všechno je tu tak strmé. Žáci jsou sice celkem zdatní lyžaři, ale v případě, že bouře přijde dříve nebo nedej bože se stane úraz, tak všichni budeme v řiti tak i tak. Ale musím se rozhodnout, ať ta volba je správná nebo není…. Vždy při každé hrozbě je veškeré rozhodnutí správné, následky se reší až později! V hlavě mi přeběhne myšlenka, kterou nás učili při školení na mou práci. "Tak jo lidi, sestoupíme tady, půjdete za mnou, lyže si necháme, protože nevíme jak hluboký je sníh a nemůžeme riskovat, že se zaboříme a ještě se budeme snažit někoho vytáhnout ven. A další věc, nikdo si to dolu nepofrčí jak formule jedna, půjdete za mnou a hezky pomalu, žádný průdký sjíždění dolů, tam už jsou stromy, a nemíním vás seškrabovat, je to všem jasný! André na vás bude na konci řady dohlížet, když se něco bude dít, tak zavoláte stop nebo cokoliv jinýho." Řeknu a sjedu z cesty z kopečka. Ten je opravdu prudký i já mám co dělat, abych to udržel v normálním pomalém sjezdu, co ty děti? Zvládnou to? Nemůžu se otáčet i toť možná výhoda a až budou padat tak to uslyšim…



Risk není zisk 3

24. března 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
RISK NENÍ ZISK 3

Až do jednoho dne. Zprvu je to den jako každý jiný, ale už ve vzduchu je cítit takové zvláštní napětí, které je ovšem na obyčejný lidský cit nečitelné.
Všichni se nasnídají, rozdělí se do svých skupin a vydají se dělat své naplánované činnosti. První skupina jede dneska na červenou stezku, hlouběji do hor, kam je jindy zákaz kvůli lavinovému nebezpečí, ale naštěstí teď žádné neštěstí nehrozí. Studenti to mají jako odměny.
Druhá skupina zkouší už i větší svahy, na které se dopravují lanovkou, pro mnohé již toto je velký zážitek…
A třetí skupina se drží u svých "mega" kopečků v údolí nebo na rovných cestách, aby se moc nepřepnuli a pořád ještě nezranili. Přeci jen týdenní výcvik není na to, aby se z někoho stal mistr světa v lyžování. Kor když z výcviku uplynuli teprve tři dni. Ale to nemá cenu tady pitvat. A ta nelyžující skupina si jde udělat túru po vrcholcích hor…. A první problémy na sebe nenechají dlouho čekat.

(Petr)

Už mě to vážně nebaví. Chápu, že všichni se nemůžeme prohánět po vrcholcích hor, ale proč zrovna musí být hlídána třetí skupina, když absolutně nic nedělá? Tady byl zase někdo hodně horlivej když vymýšlel s kým kdo bude jezdit. Vždyť přece více úrazů se může stát při sjezdech na sjezdovce nebo i při sestupování z vleku…. No dobře to asi ne, to by někdo musel být opravdu velkej hňup, ale i tak… I v práci nás spoustu věcí překvapení o kterých byste si nemysleli, že vůbec existují.
"Proháním se" studenty po "sjezdovkách" s těžce znechuceným výrazem. Dneska se ani nezapojuju do toho, abych pomáhal učiteli jak slovně tak fyzicky, držím se zkrátka a přemýšlím o zaječích úmyslech. (Kdybych se na něco vymluvil nebo sehrál, tak bych si mohl jít skvěle zajezdit a třeba za hoďku se vrátit…) Přemýšlí Petr a v tomto jeho "ďábelském plánu" ho nic nezastaví. Vezme si svůj mobil, pustí si nějaké vyzvánění a pak to rychle zastrčí do bundy, aby to působilo věrohodně.

(Poznámka autora: V tomto se chová jako puberťák…) Zvednu se slovem prosím, pak chvíli vyčkávám než odpovím, dobře, jen klid, ať zůstane kde je, přijedu… Zavěsím a řeknu učiteli: "Na túře mají problém, musim tam zajet, to tu zvládnete, ne?" "Jo zvládneme. "Přitaká učitel. Přikývnu uvolněně a rozjedu se pryč, si konečně užít lyžování po svém. Nejprve zvažuju, kam to vůbec vyrazím. Počasí je krásné, po mráčku ani stopa, nebezpečí ohledně lavin žádné nehrozí, pár dní už také moc nesněžilo a tak mě nenapadne nic jiného než, že si zajedu zalyžovat mimo vyhraničené trasy a stezky….

Risk není zisk 2

22. března 2015 v 9:00 | Ada |  Vaše přání
RISK NENÍ ZISK 2

Na základně Medicopteru se opravdu za 14 dní koná údržba a tak mají všichni 14 denní volno a tudíž Mark s Petrem mohou odjet s Andrém a jeho třídou na lyžařský kurz do proslulého lyžařskéh střediska, kde teď jsou ty nejlepší podmínky pro lyžaře. Jak už ty pokročilé, tak pro ty nezkušené. Na kurz jedou dohromady 3. třídy, což je přes 70 lidí. S Andrém jedou ještě čtyři učitelé jako instruktoři a Mark s Petrem jako zdravotnický dozor, ale i tak to dá všem pořádnou práci uhlídat bandu pubertálních žáků, kteří netouží po ničem jiném než potom, aby se mohli někde na pokoji opít a nikdo na to nepřišel nebo aspoň dělal, že o tom neví.
V den příjezdu se toho moc neděje. Žákům jsou rozděleni pokoje a celý hotel je rozdělen na chlapeckou a dívčí část. Přece už jsou tam i starší ročníky a raději nebude myslet na to, co by je mohlo napadnout. Poté je všem žákům vysvětlen režim a řád lyžařského výcviku a s tím, že lyžovat se půjde až zítra, ale nejprve se vše rozvrhne a rozdělí do třech skupin. 1. skupina dobří lyžaři; 2. skupina pokročilí lyžaři a 3. skupina začátečníci a 4. skupina žáci, kteří jeli na kurz, ale nelyžují popřípadě se rozhodnout, že lyžovat už nechtějí, tak budou chodit na túry po okolí nebo všemožně pomáhat.
Po takové menší schůzi se podává oběd a poté mají všichni prostor k tomu, aby si vybalili a mají tzv. osobní volno a k večeru se všichni povinně zúčastní společenských her a večeře a v 9 musejí všichni ulehnout do svých postelí. Tento čas se netýká pouze učitelů a způsobilého dozoru. Ty ještě posedávají v jídelně a povídají si a přitom nadělají více hluku, než by bylo povoleno v tuto dobu.

Ale za to ráno jsou první na nohách a po nějaké "seznamovácí oslaviččce" nejsou ani památky. Po takové obyčejné snídani v podobě rohlíku, šunky, sýra a čaje, se všichni převlečou do vhodného oblečení na svah a sejdou se před chalupou, kde si je všichni otestují a pomalu je přiřazují k daným skupinám. Naštěstí ta čtvrtá skupina se skýtá jen o dvou lidech, tudíž je nebude problém nějak zabavit a vymyslet jim program. Dalším třema skupinám začíná se vším všudy. Ti co jsou v 1. skupině mohou na všechny druhy sjezdovek, vyjímaje černé sjezdovky. Této skupině bude dozorovat Mark a André. Druhá skupina se bude držet jen menších sjezdovek a dozorovat jí bude jen učitel a té třetí skupině bude dozorovat Petr s učitelem, protože většina úrazů se stává těm začátečníkům. Začíná to u odřenin, naraženin, po namožení svalů, naražení končetin až po zlomeniny. V tomto případě už pro dané studenty, jejich školní kurz končí a putují rovnou do nemocnice, naštěstí se toto stane jen v jednom případě, jinak to všichni přežívají bez úhony.

Jaro

20. března 2015 v 10:03 | Ada |  Obrázky

Risk není zisk 1

20. března 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
Tak a máme tu druhou povídku na přání, Jani je to tvoje Smějící se

RISK NENÍ ZISK 1

Je zima, krásná bílá zima ne všude plno kaluží bláta a po sněhu ani památky. Všichni si tu krásnou zimu užívají a na horách je plno lyžařů a zdejší skiaréaly a hotely si mnou ruce nad úspěšnou sezonou. A protože je všude kolem plno sněhu, je celkem zbytečné odjíždět na hory někam mimo Německo. Tento úsudek má i jedná německá škola, která pro své studenty připravuje lyžařský kurz. V minulých letech se kurzy provozovali v Itálii nebo ve Francii, bylo to o hodně dražší, ale jinak to nešlo, ale letos to daná škola uspořádá zde v Německu a jednoho učitele napadne, že by ředitel školy mohl ušetřit peníze i za doprovod zdravotníka, protože má kamaráda, který pracuje jako lékař u letecké záchranky a určitě by za to nechtěl majland a když už ano stačila by mu symbolická cena, ne jako ty zdravotníci co je většinou posílá nějaká nemocnice. Ředitel souhlasí a tak se učitel po své výuce staví na základně medicopteru 117. Má štěstí, protože zrovna slouží Mark a jeho tým. "Ahoj lidi." Vejde učitel na základnu. "Ahoj André, co tě sem přivádí?" Řekne Mark. "Jsem tu tak trochu pracovně." Řekne. "Jak pracovně?" zeptá se Mark. "Přišel jsem na tebe s prosbou." Řekne André. "Tak spusť." Pobídne ho Mark. "Ze školou jedeme na lyžařský výcvik a to víš jak to chodí se zdravotníky a tak mě napadlo, že bych mohl požádat tebe, pokud bys měl chuť a zájem a menší detail je to tady v Německu a škola vše platí a ty samozřejmě za to dostaneš zaplaceno." Řekne André. "A kdy by to bylo? Víš, že mě o peníze nejde, klidně to udělám a i zadarmo." Řekne Mark. "Odedneška za 14 dní." Odvětí André. "Hmmm…. To vypadá nadějně, protože my za 14 dní máme volno, kvůli údržbě, takže bych klidně jel, ale nikdy nevíš, co si kdo vymyslí, takže ti nedávám 100% slovo a když tak o tom přemýšlím, tak tady Petr říkal, že také nic nemá, tak by mohl vyrazit s námi, že Petře?" pobídne Mark svého kolegu. "Jo jasně, klidně." Přikývne a moc se tomu nezdráhá. "Tak díky chlapi, já to jakože neurčitě řeknu řediteli." Usměje se André a potom co s nimi ještě chvíli pokecá, zase odjede....

Křest nové pilotky 4 - závěr

13. března 2015 v 16:00 | Ada |  Křest nové pilotky
KŘEST NOVÉ PILOTKY 4 - závěr

,,Co děláš čubko, okamžitě toho nech." Začne ječet muž a snaží se o pohyb. Florian se odpoutá a pokouší se mu sebrat zbraň. Monika začne náhle klesat. Oba dva přepadnou do předu, ozve se další výstřel. Karin se snaží nějak pomoci, ale nemá možnost. Najednou Florian společně s mužem drží zbraň, Karin se jí též pokouší zmocnit, což se jí nakonec povede. ,,Flo mám ji." Řekne Karin a Florian dá mužovi omračující ránu. Karin Florianovi podá náplast, aby muže svázal a byl už konečne klid. ,,Moniko ohlaš co se stalo a Flo musíme pomoct tomu policistovi.´´ Řekne Karin a přesouvá se k policistovi, který je v bezvědomí. ,,Mony na jakou kliniku letíme?´´ Zeptá se Karin. ,,Na vězenskou kliniku, jsme odsud 30 minut,nic bližšího nenajdu.´´ Karin si povzdechne a začne prohlížet policistu. ,,Kulka zůstala v těle, břicho je tvrdé, krvácí dovnitř, musíme intubovat, připrav roztok s HS, 1 mg morfia, epinefrin, fenta a napojíme EKG.´´ Policistův stav je vážný. ,,Karin neudržíme ho, strašně rychle jde dolu s oběhem.´´ Řekne Florian. ,,Musíme to zvládnout , dáme 2mg adrenalinu, Moniko za jak dlouho přistáváme?´´ zeptá se Karin.
,,Za 15 minut. Rychleji letět nemohu.´´ Řekne Monika. Muž se začíná probírat. ,,Stejně chcípne, všichni chcípneme." Řekne zločinec a od Floa dostane další ránu.
,,Mony čas?´´ zeptá se tentokrát Florian. ,,5 minut.´´ Odvěté kolegyně. Karin se podívá na monitor. ,,Dej mu ještě fenta a adrenalin.´´ Řekne Karin.
Přistávají, policejníko komando hned co se dotknou země otevře dveře a násilím vyrve ven toho muže, pak až si může nemocniční personál převzít policistu. ,,Zvládne to?´´ zeptá se velitel zásahu. ,,Snad ano.´´ Odvětí Karin a policistu dopraví do nemocnice. Za 15 minut se vracejí na základnu. Před hangárem je čeká Max a Höppler. ,,Že by pochvala před nastoupenou jednotkou.´´ Řekne Flori. ,,To se tu u vás praktikuje?´´ zeptá se Monika. ,,Ne, ale nebylo by to na škodu.´´ Ušklíbne se Flo.

Vystupují z BKčka a Höppler jde k nim. ,,Dobrá práce lidi, jsem na vás pyšný jen tak dál.´´ Řekne a odejde. ,,Ach jo, já aspoň čekal volno.´´ Řekne zklamaně Flo. ,,Tak Moniko, vítej u nás, právě sis prošla únosovým křtem a můžu ti zaručit, že to není poslední únos co zažiješ.´´ Řekne Karin a Moniku obejme kolem ramen. ,,Aha, tak děkuju.´´ Řekne překvapeně Monča. ,,Tak co lidi dáme kafe?´´ zeptá se Flo. ,,Já jsem zralá na panáka.´´ Pronese Monika a všichni se zasmějí a jdou do pohotovostní místnosti….

Křest nové pilotky 3

10. března 2015 v 9:00 | Ada |  Křest nové pilotky
KŘEST NOVÉ PILOTKY 3

Monča se podívá do zadu a muž drží Florianovi zbraň u hlavy. ,,Centrála, opakujte prosím.´´ Ozve se v intercomu. ,,Ty děvko!´´ Řekne muž a chystá se vystřelit. ,,Ne, počkejte.´´ Zasáhne Karin. ,,Jen se musíme ohlásit jak probíhá let." Muž si odfrkne. ,,Medicoptere 117, máte nějaké problémy?" Ozve se znovu z vysílačky. ,,Musim jim odpovědeť." Řekne Monika. Muž pustí Floa a přesune se za Monikou a zbraň jí položí na helmu. ,,Něco zkus a vystřelim ti mozek.´´ Dodá. ,,Medicopter 117 centrále, let probíhá standartně, nemáme žádné problémy." Řekne do vysílačky. "Rozumim Medicoptere 117." A vysílačka utichne. Karin se mezitim přesunula k policistovi. ,,Kdo ti to dovolil? Okamžitě se vrať na místo!" Zařve muž a za bundu ji táhne zpátky. ,,Ještě jednou a......" Karin se na něho vyčítavě podívá. ,,Když ho neošetřím zemře, budete vrah." Muž se jen pousměje a dodá. ,,To už jsem stejně, mě už nic nezachrání, mám doživotí. A teď mě dobře poslouchej pilotko.´´ Začne se opět věnovat Karin. A zase na Moniku namíří zbraň. ,,Poletíš do Berlína, mám tam ještě nevyřízené účty a zkus si něco!" Karin a Florian se na sebe podívají, ve smyslu musíme něco vymyslet. ,,To vám neprojde, do Berlína v žádným případě nedoletim za 20 minut, chytnou vás." Namítne Monika. ,,Leť tak, aby nás neviděli." Řekne. ,,A když ne?" Monika se jen tak nevzdává. Muž dá zbraň pryč z její helmy a vystřelí. ,,Příště to máš v palici." Monča začne klesat pod dosah radarů, má strach, takhle si první den nepředstavovala.

V zadu je až divný ticho, všichni ví, že mu je jedno co s nimi bude, žádné vyjednávání nemá zde cenu. ,,Karin neodpovídej, slyšíme se jen my dvě, vypla jsem částečně intercom. Mohla bych něco zkusit, mohli byste ho odzbrojit. Jde o to, že bych prudce nabrala výšku a pak bych šla prudce dolu, když by to nevyšlo zkusila bych twistra, zakašlej jestli mi rozumíš." Karin tak učiní. ,,Až řeknu teď musíte se pevně držet, rozumíš?" Karin si znova odkašle. Muž si ničeho vůbec nevšiml. ,,Nechte mě, abych policistu ošetřila, prosím o nic ne nepokusím slibuju." Smlouvá Karin. ,,Dobře." Řekne muž, ale i tak namíří zbraň na Floriana. Karin nenápadně policistu připoutá a na zraněné břicho mu položí mul a přelepí. ,,Flo připrav mi roztok s HS." Řekne Karin. ,,To stačí, sedni di zpátky." Zbraní míří opět na ni. ,,Nemůžu ho nechat vykrvácet." Namítne Karin. ,,Řek sem drž hubu a dřepni si sakra!" Monika si počká až si Karin sedne, zapne si popruhy a sbírá odvahu ke svému činu. (Tři, dva, jedna.) ,,TEĎ." Vykřikne Monča. ,,Floriane drž se." Stačí říct ještě Karin a Monika začne prudce stoupat….

Křest nové pilotky 2

9. března 2015 v 9:00 | Ada |  Křest nové pilotky
KŘEST NOVÉ PILOTKY 2

Den základně probíhá jako každý jiný, Karin dělá hlášení, Florian je s Maxem v hangáru a Monča si smskuje se svým přítelem. Když v tom je ohlášen výjezd. ,,Převoz pacienta z kliniky Mornau do vězenské nemocnice.´´ Karin jde k vysílačce. ,,Medicopter 117, rozumí bereme to.´´
Monika pomůže Karin s taškami a běží k vrtulníku. Let probíhá v naprostém pořádku, Monča je dobrá pilotka. ,,Že ty už si to někdy dělala?´´ poznamená Florian. Monika se pousměje. ,,Představ si, že jo. Copak líbí se ti jak zacházim s vaším miminkem?´´ zeptá se. ,,S naším.´´ Opraví ji Karin. ,,Lítáš s ním jedna báseň, líp než Jens.´´ Monča je polichocena. ,,Za 5 minut přistáváme.´´ Řekne a začne se soustředit na přistání. Na střeše už čeká policejní eskorta a lékařský personál s pacientem.
Přistáli. ,,Poletíme s váma.´´ Řekne policista. ,,Může jen jeden, víc se vás sem nevejde.´´ Řekne Karin. ,,Ať někdo zůstane tady.´´ Řekne policista. ,,To nejde, pilotka těžko může zůstat tady a já a zdravotník musíme být u pacienta, tak buď jeden nebo nikdo.´´ Dá mu na výběr Karin. Policista souhlasí a do BKčka pošle jen jednoho policistu. Do vězenské nemocnice je to 40 minut letu. Florian dá policistovi sluchátka. Pacient je vzhledem k jeho zranění stabilní, ale pak se začne zhoršovat. ,,Karin, pokles tlaku a O2.´´ Zahlásí Florian. ,,Dáme mu kyslík a rozepni mu popruhy na hrudi.´´ Řekne Karin. ,,Měl by být zajištěný.´´ Namítne policista. ,,Pokud mu je neuvolníme, zadusí se.´´ Řekne Karin a dál si ho nevšímá. ,,Budou turbulence, držte se.´´ Řekne Monika do zadu.
Jenomže policista nebyl připoután a narazí sebou do protější stěny a bohužel mu vypadne zbraň, protože ji neměl v pouzdře zajištěnou. ,,Co to bylo?´´ zeptá se Monika. ,,Ale nic jen pan policajt se zapomněl připoutat.´´ Odpoví posměšně Florian. ,,Flo, připoutej ho, dýchání už je stabilní.´´ Řekne Karin. Florian si bereme popruhy když v tom na něho pacient vytáhne zbraň. ,,Opovaž se to udělat.´´ Sykne. ,,Tak Floriane co je?´´ zeptá se Karin když to dlouho trvá. ,,Má zbraň.´´ Odvětí Flo.

Pacient se snaží zvednout, ale policista ho chce odzbrojit, chvíli se o zbraň perou, když v tom se ozve výstřel a policista bezvládně zalehne na pacienta, ketrý mu hbitě sundá sluchátka a nasadí je sobě. ,,Medicopter 117, may....´´ Začne Monča volat do vysílačky. Pacient shodí ze sebe policistu a namíří zbraň na Floriana. ,,Mony přestaň, míří na Floriana.´´ Řekne Karin. ,,Stihnu to.´´ Vede si svou Monika. ,,Pokračuj a zabiju ho!´´ Vykřikne muž.