Duben 2015

Risk není zisk 12 - závěr

20. dubna 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
RISK NENÍ ZISK 12 - závěr

Začnu vnímat až to, když bere do ruky vysílačku a začne do ní hlásit: "Podezřelý předmět nebo kus bundy, na 6 hodinách ve svahu pod námi, je to zhruba 6 metrů vysoké, běžte to zkontrolovat." Podívám se tím směrem a opravdu vidím něco tmavého, co by mohla být Petrova bunda. "Musíme za ním dolu!" Řeknu zbrkle. "Ano, půjdeme dolů cestě, jakou jsme sem přišli, nebudeme dělat žádné psí kusy… Ale až poté co nám potvrdí nebo vyvrátí, že jde o vašeho kamaráda, pane doktore…" Šlehnu po něm pohledem, vůbec se mi nelíbí, že se mnou jedná jako s harantem a s někým kdo neumí zvládat tyto stavy. To umím moc dobře, ale jak by bylo jemu v mé situaci? Asi taky ne moc dobře.
Záchranáři brzo poté dole opravdu objeví, že nejde o kus hadru nebo látky, ale že je to bunda, ve které je skutečně Petr. Vyhrabou ho a přetočí do stabilizované polohy na nosítka.
Za pár minut se k nim dostane i Mark se svým pátracím partnerem a začne zjišťovat co vlastně Petrovi je. Brzo zjistí, že jde o vážné zranění a možné zlomeniny končetin, rozhodně není čas otálet s převozem do nemocnice. "Potřebuje nutně do nemocnice, musíme zavolat vrtulník." Řekne Mark. "Nepřipadá v úvahu, je stále silný vítr, zajistíme sanitku, aby byla přistavěna k silnici, zatím ho tam dopravíme." Zamítne Markův návrh náčelník horské služby. "To není možný! Chápete to vy! Když se nedostane rychle do nemocnice tak zemře!" prskne Mark. "Když poletí vrtulník, zemřou všichni, tohle má pátrací akce a já mám své pravomoci, takže říkám, dopravíme ho do údolí k sanitce." Řekne rázně náčelník a začne své podřízené úkolovat. Ty Petra přenesou na skútr a vlek za ním, který je určený právě pro přepravu nosítek a svezou ho do údolí. Zbytek, včetně Marka musejí šlapat, dolů po svých. A když tam dojdou, Petr už tam dávno není. Mark dostane jen adresu s tím, kam Petra převezli a protože se odtud nemá jak dostat, tak zavolá Jensovi, aby do té nemocnice zajel a poptal se jak na tom Petr je a hned ho také o jeho stavu informoval.
Za tři hodiny se ozve Jens telefonem a řekne Markovi, že Petr utrpěl krvácení do mozku i s následným otokem a utrpěl zlomeniny obou dolních končetin, a že je momentálně v umělém spánku a zatím není nic jisté.
Mark musí se školou získat po zbytek kurzu a až po dalších dnech se vrátí domů a vypraví se hned za Petrem. V nemocnici mu ošetřující lékař řekne, že už je mimo ohrožení života a že otok mozku ustoupil a že ho brzo už probudí z umělého spánku. Markovi se uleví i když si ho poté pořádně podá, za to co udělal.
Po týdnu je tedy Petr probuzen z umělého spánku a na vše reaguje a kontrolní CT nevykazuje žádné změny na mozku. Mark s Jensem ho jdou hned navštívit, ale protože je ještě slabý a unavený tak ho Mark nechává v klidu. To hlavní přijde až další den, kdy Mark na něho uhodí a Petr se nemá jak bránit, ani sám neví proč to tak udělal a tak si nechá pořádně vynadat a Mark to zakončí tak, že mu řekne, že si přes jeho blbost o něho postará, až bude propuštěn z nemocnice, což se stane za 14 dní.

A máme tu konec povídky, nakonec vše skončilo dobře a nikdo neutrpěl žádné následky a mohli dál vést své spokojené životy…. Dále se Vám chci omluvit, za velké pauzy u povídky a slíbit, že v následujících povídkách už se to nebude opakovat a vy se zatím můžete těšit na další příběh. Jaku ještě si na svou povídku musíš chvíli počkat ;)


Risk není zisk 11

14. dubna 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
RISK NENÍ ZISK 11

(Mark)
"Tak co teď budeme jako dělat? Zase jen nečinně sedět a čekat?" trošku mi už dochází trpělivost. "Ne samozřejmě, že ne, uklidněte se. Máme tady místnost s kamerovým systémem. Kamery jsou na všech vlecích, takže pokud ten váš kolega někam jel lyžoval, musel použít nějaký vlek, a tudíž by měl být na záznamu a my podle toho poznáme, kam mohl jet. Stačí nám jen čas a kde se nacházel ze svou skupinou." Řekne náčelník horské služby. "Dobře… hned to zjistím." Odejdu do vedlejší místnosti a zavolám Andrém , aby se poptal toho učitele co byl s ním. Za chvíli už mají informace o tom, kde byly se třetí skupinou i jakým směrem Petr odjel. Poté už pracovníci horské služby, si pouští záznamy s kamer, kde by Petr mohl být jako první a pak by sjeli i ty méně pravděpodobné. Naštěstí kamera natočila hned druhá kamera, která vede k lavinovému svahu a k místům, kde jsou i dobré sjezdovky, ale i míst, která nejsou vyznačená, ale lákají lidi k lyžování, protože je okolo dobrý terén, ale i tak lidé dost riskují a často se jim to nevyplatí, stejně jako teď Petrovi. "Tady pane doktore, máte důkaz, kam váš kolega vyrazil, teď můžeme vzít psy a nás všechny a vydat se tam pátrat." Řekne náčelník a ještě mi ukáže, přesné polohy na mapě. Poté si už vezmeme skútry a vydáme se pátrat po Petrovi.
Skútry ovšem používat všude nemůžeme a tak je necháme na rozcestí a dál stoupáme pěšky a zase rozdělení do skupin. Ani nevím, jaké jsou šance, jestli Petra najdeme. Nikdo nic neříká, jen furt počkejte, teď to nejde atd. Nemám ani žádné myšlenky, ani nevím jestli si pořád myslím jestli Petr žije, nebo už jsem ho ve smysl pohřbil. Je to tak dlouho…. Dokonce si začnu vyčítat i to, že jsem ho vzal sebou. Přece bychom to zvládli sami taky… a nebo kdybych ho nenechával, jen s jednou skupinou, mě by to taky nebavilo. Ale mohl se sakra zachovat normálně. Proč za mnou nedošel a neřekl - "Hele Marku, nemohl bych jet místo tebe, já se tam s tou třetí skupinou nudil…" Vždyť já bych mu hlavu neukousl, ani bych mu to neodmítnul…. Proč to jen tak udělal? Nechtěl snad vypadat slabě přede mnou, že se o tu práci u trojky přihlásil sám a teď by dezertoval… Jsme kamarádi, já bych se mu za to nevysmíval….
Jsem tak zabraný do přemýšlení, že ani nepozoruju to, že můj společník od horské služby něco zvětřil, pes asi ne je klidný a jeho štěkot by mě přece dostal z toho mého přemýšlivého tranzu….

Risk není zisk 10

11. dubna 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
RISK NENÍ ZISK 10

Erik také racionálně neuvažuje. I na něho je celá tato situace vysilující a i on je v šoku. Nedochází mu, že je nejlepší zůstat po hromadě. Prostě jde bez myšlenkovitě pryč jako robot.
naštěstí záchranáři jsou docela blízko a kynologický pes něco zvětří ve vzduchu, začne štěkat a tahat páníčka po stopě pachu. "Něco našel, jdeme za ním." Řekne kynolog a celá rojnice je následuje. Po několika minutách spatří malou postavu. "To bude jeden z těch kluků." Řekne Mark. A dojdou až k němu. Erik je zprvu zaražený, a vyděsí se štěkotu psa, ale když spatří, že je to záchrana sesype se do sněhu a zůstane na ně ohromeně koukat.
"Eriku?! Kriste pane…" Klekne si k němu Mark. "Ty bys, ale zasloužil!" Pak, ale zkrotí svoje emoce. "Jsi v pohodě? Nejsi zraněný?" zeptá se. "Ne… jen mi je zima… Konrádovi je zle." Odpoví. "Kde je Konrád?" zeptá se Mark. "Tam…." Ukáže směrem k lesu. "Chlapi postarejte se o něj a my jdem." Řekne Mark horské službě a rozběhne se s kynologem a s hasiči k lesu. Pes jde po stopách Erika, takže všichni ví, že Konráda nepřehlédnout.
Za pár minut se k němu dostanou. Konrád sedí na zemi, hlavu mírně svěšenou k hrudníku. Všem to jasně signalizuje, že něco není v pořádku. Doběhnou k němu.

(Mark)
Kleknu si k němu a začnu ho protřepávat po tváři. "Konráde, slyšíš mě?" promluvím na něho. Nejprve slyším jen takové zamručení, ale když to zopakuju, tak se na mě Konrád podívá. "jsi zraněný? Bolí tě něco?" zeptám se. "Rameno a hlava a je mi zima." Odvětí Konrád. Přikývnu a šáhnu na rameno, přičemž Konrád zavije bolestí. Poznám, že jde o luxaci ramenního kloubu a pak může mít i otřes mozku. "Nic to není Konráde, v nemocnici ti pomůžou. Tady pánové přivolají skútr a zafixujeme ti paži a pak se oba i s Erikem projede." Řeknu a začnu ho balit do termofólie. Když už všichni ví, co mají dělat, vrátím se k druhé polovině našeho pátracího týmu. "Odvolejte ty ostatní, teď musíme jít hledat Petra, mého kolegu." Řeknu náčelníkovi. "To začneme, pane doktore, ale nejprve tyhle kluky dopravíme do bezpečí a poté si stanovíme nějaké okruhy hledání, protože jaksi nevíme, kde se váš kolega nalézá, že?" pronese s troškem ironie. Nadechnu se nosem a vydechnu pusou. "Přesně tak…" Odvětím, ale přece musejí všichni vědět, že i Petrovi jde o život a čím déle to potrvá, tím kratší je šance, že ho nalezneme živého….

Za chvíli přijedou skútry a vracíme se na základnu horské služby

Risk není zisk 9

7. dubna 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
RISK NENÍ ZISK 9

Pátrací akce začne do hodiny, co daná bouře skončí. Mark se připojí k horské službě a i k povolaným hasičům a dokonce na místo dorazí i parta kynologů, kteří budou zřejmě úplně zbyteční, protože nový sníh zavál všechny pachové stopy, ale jistota je jistota. Prioritní jsou ztracení kluci, protože se předpokládá, že děti se neumí o sebe postarat a můžou být vážně zraněni a tudíž Mark musí jit s nimi nebo vůbec, nikdo si nevezme na triko to, že by ho nechali jít samotného pátrat po Petrovi.
Psovodi dostanou pár věcí s pachem ztracených osob a pak je již ve hvězdách, zda konec bude šťastný nebo nešťastný….

První fází pátrání je přesun na poslední místo, kde kluci byli údajně viděny a je to rozcestí, odkud se můžete dostat do kempu, na černou sjezdovku, volně do hor nebo strmou cestou na červenou sjezdovku. Záchranáři se poté rozdělí do skupin, aby šla každá pátrat někam a tím to urychlili a pokryli tak větší území. Nikdo zatím nedokáže přesně odhadnout, jak dlouho pátrání bude trvat.

(Kluci)
"Myslím, že bouře ustala. Neměli bychom se vrátit zpět nahoru? A nebo alespoň jít dolu? Určitě ví, že jsme pryč, budeme mít z toho průser." Řekne Erin. "Tak jdi sám… mě je zima a jsem unavenej." Pronese Konrád, který propadl šoku a nedokáže věci vnímat reálně. "Ježiš mě je taky zima! A já ti říkal, nesedej si na tu zem, sakra! Vstávej, musíš se zahřát, nějakým pohybem." Řekne Erik a šáhne na něho, aby mu pomohl na nohy. "Řekl jsem, nech mě!" zavrčí Konrád. "Uklidni se sakra! Chci ti pomoc?! a když pro ní nechceš jít sám, tak půjdu sám!" zaprská Erik. "Tak si táhni… mě je to fuk!" křikne i Konrád. "Fajn!" Erik se vydá na cestu a je fuk, že tím ohrožuje jak život Konráda tak i svůj…

Jak si myslíte, že to bdue pokračovat? Ztratí se i Erik?

(P.S. další pokračování povídky nejdříve v pátek)

Omluva

5. dubna 2015 v 19:31 | Ada |  Upozornění
Moji milý čtenáři,
chtěla bych vám oznámit, že další díl povídky vyjde až v úterý nebo ve středu. Bohužel mě teď velice zaměstnává letní semestr a seminární práce na mé VŠ. Prosím mějte se mnou strpení, až se vše nějak uvolní, začnu se blogu opět více věnovat.
P.S. brzo se blog dočká nového kabátku, tak snad i to vám zpříjemní čekání ;)

Risk není zisk 8

4. dubna 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
RISK NENÍ ZISK 8

(Kluci)
Sjíždíme si sjezdovku, po chvilkovém zasněžení je to super, sníh není uježděný, je hezky nadýchaný a nafoukaný, taková jako peřinka. "Nechápu, proč tomu říkají černá sjezdovka, vždyť tohle by sjelo i batole." Řekne Konrád. "Hmm… Zase tak nemachruj." Pronese Erik, protože není zrovna na takový adrenalin dělaný a má tak trochu sevřenou zadnici. "Ale nebuď labuť, je to supeeeer." Konrád najede na nějakou nástrahu, která nebyla vidět po sněhem a rozmázne se na sjezdovce a, protože jsou trochu na kopečku, tak si to dolu šine v kotrmelcích nebo po břiše. Erika to vyděsí, vzmůže se jen na to, aby zakřičel: "Kony… neee…" A raději si odepne lyže a dojde za ním po svých.
Když k němu seběhne, tak se Konrád už pomalu zvedá. "jsem v pohodě, kámo?!" klekne si k němu Erik. "Jo… asi jo… Jen mě bolí rameno s rukou a hlava." Odpoví Konrád a Erik mu tak jako instinktivně šáhne na rameno a Konrád doslova bolestí vyletí na nohy. "Co děláš, debile?! Myslíš, že kecám!" zařve na něho a ruku si podepře tou druhou, aby trošku zmírnil bolest. "Ne… Promiň…" Pípne Erik jako malé děcko. A do toho všeho jako by toho nebylo málo, se začne opět zhoršovat počasí. "Pojď, půjdeme se schovat do lesa, tak to nebude tak drsné." Řekne Konrád a Erik ho poslechne a vezme mu jeho lyže, když si je sundá.
Když dojdou k lesu, nezůstávají na kraji, protože to by vyšlo na stejno, ale jdou dál, kde je stromy obklopují a kde to tolik neprotahuje, ale zároveň jsou na takové pozici, aby v případě nutnosti zahlédli nějakou pomoc.


Za to U Petra nedošlo k žádným převratným novinkám, od doby dopadu je stále v bezvědomí, takže vůbec neví o světě, ani o tom co se kolem něho děje. Možná už je v mysli, někde v nebo nebo se mu odpočítávají poslední minuty, jeho života….

A z počasí během pár chvil přijde mnohem silnější bouře než ta co byla předtím, to byl jen takový lehký odvárek. Vítr začne dosahovat síly orkánu, do toho opět padají blesky hromy a vytvoří se úplná bílá a venku se o dost setmí. Členové horské služby říkají, že klidně může napadnout během hodiny až několik desítek centimetrů sněhu. Ale tato sibérie trvá skoro dvě hodiny a i pak je dost silný vítr, takže na nějaké pátrání vrtulníkem se může zapomenout. Jediné co může horská služba udělat je to, že dá vědět i ostatním střediskům a poprosí je o pomoc a jako poslední posilu si můžou zavolat i hasiče, jak známo hasiči práce všeho druhu…


Risk není zisk 7

2. dubna 2015 v 9:00 | Ada |  Risk není zisk...
RISK NENÍ ZISK 7

Všichni se za pár minut dostanou bezpečně do hotelu, kde se setkají se svými protějšky, které jsou také v pořádku a venku opět dochází ke zhoršování a k tomu hlavnímu náporu sněhové bouře.

(Mark)
Začnu si v chatě přepočítávat všechny přítomné a brzo zjistím, že nám někdo chybí, vlastně ne někdo, ale dvě děti a Petr. "André někdo nám chybí! Okamžitě si udělej jmenný seznam a kde je Petr?" zeptám se učitele, který byl jak s ním tak se třetí skupinou. "No… on odjel." Odpoví učitel. "Jak odjel?!" zarazím se. "No volala mu skupina nelyžujících, že se na túře něco stalo." Vysvětluje učitel. "Ale vždyť ta skupina dneska nikam nešla!" svraštím čelo a zamračím se. (Sakra Petře, co to vyvádíš!) "Aha… To mě nedošlo…" zdrhne se učitel a za chvíli se vrátí André a řekne: "Chybí Konrád a Erik… A jsem si jistý, že ještě při tom sjíždění ze svahu s námi byli." "Super! Jeden ztratí bratra a druhej dva žáky! Zůstaňte tady, nikdo neopustí chatu! Jdu na horskou službu a zahájíme s nimi pátrání." Řeknu a opět si nazuju lyže a opustím chatu. Ještě, že středisko horské služby, je jen 10 minut od chalupy a skoro všichni jsou na své základně. Řeknu jim tam své podezření i to, kde by kluci mohli být, ale o Petrovi nepodám téměř žádnou zprávu. "Zadržte pane… Jsme uprostřed sněhové bouře, to nejhorší ještě přijde, takže pátrání zahájit teď nemůžeme, to jistě víte, musíme počka, až se vše přežene." Řekne náčelník horské služby. "Ale nemůžeme je tam nechat, může to mít fatální následky, jsem lékař a vím, že když je někdo zranění tak jde o každou vteřinku." Stojím za svým, přece tam někde nenechám Petra jen tak. "Já vím, pane, ale nelze to, jestli se stane něco i nám tak je už nikdo nezachrání, to doufám víte také, raději mi řekněte, kde jste ty chlapce a svého kolegu viděl naposledy." Pobídne mě náčelník. Řeknu vše co vím, hlavně o klucích o Petrovi mohu jen říct, že naposledy byl zde na lyžařském plácku… Náčelník horské služby si vše poznamená a pak mi oznámí, že v té trasy jakou jsme sestupovali je rozcestí sem do údolí, poté na černou sjezdovku a na snowboard park, a protože kluci byli lyžaři, je nám jasné, že určitě nešli snowboardovat. Černá sjezdovka je sama o sobě nebezpečná a v tomto počasí ne - li smrtelná… Musím se rozhodnout, zda obejdu nařízení horské služby nebo se vydám hledat Petra a nebo ty kluky… Samozřejmě to nezvládnu sál, budu potřebovat pomoc, ale komu bych o pomoc řekl….
….Mark zvažuje všechny možnosti, dokonce ho napadne i ta, že by zavolal Jensovi a pokusil se ho nějak přimět, aby si vypůjčil mašinu a přiletěl sem, ale ví, že by Jens v tomto počasí neriskoval, ani kdyby šlo o někoho z kolegů, protože mrtvá pomoc, mrtvý i nalezení…

Co si myslíte, jak se Mark zachová?


Duben

1. dubna 2015 v 0:00 | Ada